Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
REVOCATION svým zatím posledním albem přesvědčili. „Deathless“ je plné všeho možného od technického death metalu, sólových melodických vyhrávek a hutných sekanic až po odlehčující pasáže, které jakoby vypadly z francouzského groovemetalového kolosu GOJIRA nebo dokonce i z Devina TOWNSENDA z doby, kdy ještě měl hřívu. I přes tak různorodé žánrové ingredience působí album sevřeně a kompaktně. Pokud něco REVOCATION umí naprosto bravurně, je to právě velmi přirozené míchání různých odnoží extrémního metalu v jeden smysluplný celek, který nenudí, ale současně nepůsobí v žádném ohledu přeplácaně. Je u nich cítit velký obbdiv k devadesátkové klasice a to od naspeedovaného thrash metalu, až po technický death metal, svým skladbám ale současně dávají jiskřivou novou fazónu, takže si přijdou na své jak milovníci oldschoolu, tak modernisté.
„Deathless“ dokázalo v mých uších překročit i jednu hranici. Tou jsou melodické vokály, které u podobných spolků nesu většinou s velkou nelibostí. To, jak jsou aranžovány a s jakou barvou předkládány, prostě a jednoduše sedí a já nemůžu říct ani popel. REVOCATION dokázali opět přijít s barevnou technickou nahrávkou, která v rámci death metalu nebude nudit. Má potřebný tah na branku, řezavost a spoustu nápadů z různých šuplat extrémní metalové hudby.
8,5 / 10
The Outer Ones (2018)
Great Is Our Sin (2016)
Deathless (2014)
Revocation (2013)
The Hive (SP) (2013)
Teratogenesis (EP) (2012)
Label Showcase - Relapse Records (split) (2012)
Chaos Of Forms (2011)
Pull The Plug (SP) (2011)
Existence Is Futile (2009)
Empire Of The Obscene (2008)
Summon The Spawn (EP) (2006)
Datum vydání: Úterý, 14. října 2014
Vydavatel: Metal Blade
Stopáž: 48:31
Poslední díl byl snad nejakčnější ze všech, navíc toho na poměry seriálu neuvěřitelně hodně odhalil a možná by obstál i jako otevřený konec. Ačkoliv měla druhá řada i pár hlušších míst, nutno smeknout. Tak snad si tvůrci ještě pár es v rukávu ponechali.
Melodický kolotoč náladové hudby islandských SÓLSTAFIR již možná padá do určitého klišé a příliš nového nepřináší, svou práci ale skupina odvádí a i osmou deskou dokáže potěšit své fanoušky. Ale něco mi zde z pohledu emocí chybí. Minulé album bylo lepší.
Patnáct minut dlouhá předehra před další řadovkou. EP nikterak dramaticky nevybočuje z linie nastavené debutem „New World Order“ a přináší porci slušného, leč stále velmi tradičně pojatého CZDM. Příznivci pozdních MARTYRIUM CHRISTI budou určitě spokojeni.
Se živáky se teď roztrhl pytel, a jak vidno, se záznamem svého koncertu přispěchali i RIVERSIDE. Kapela je bezesporu instrumentálně jistá, takže největší překvapení bude asi zjištění, že i při progresivním metalu umí Poláci slušně pracovat s publikem.
Poctivý materiál dle pravidel finského death/doomu. Na druhou mi tam chybí věrohodné, autentické emoce. Ty jsou doháněny studiovými aranžemi, ale v jádru hudby je nenacházím. Asi to bude dobrý, ale mě to nechává chladným.
Mladíci z Colorada na debutovém EP rozjeli klasickou thrashovou řezničinu. Nekompromisní přístup, místy trochu blackový vokál, změny temp a parádní riffy s kouzlem osmdesátek. Pokud budou vznikat takové nové skupiny, pak o budoucnost metalu nemám strach.
Pišta Wilson sa po príjemnom predchodcovi opäť ocitol v dolnej fáze sinusoidy, tentoraz s rozvláčnou nudou. Ak by niekomu nestačila štandardná verzia, môže si svoju kómu predĺžiť bonusovým diskom, ktorý by bez problémov zapadol aj do projektu „Sleep".
