OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poměrně překvapivý comeback. Martin Schulman, starý dobrý maskot archivního chrastění od Malmö až po Kirunu, se věnuje svému oboru nepřetržitě od roku 1990 a patří mezi ty vůbec nejvěrnější reprezentanty co se severského old school death metalu týče. Své rodné CENTINEX uložil k ledu již v roce 2005, bezprostředně poté, co vydali osmou řadovou desku „World Declension“ a se svými tehdejšími spoluhráči (Johan Jansson a Ronnie Bergerståhl) obratem zformoval sestavu sjednocenou pod logem DEMONICAL. Pokud dobře znáte diskografii CENTINEX, moc dobře víte, že tahle kapela nikdy nebyla jako GRAVE, UNLEASHED či DISMEMBER, kteří se sveřepě drželi svého stylu jako se drží pověstný čert svého kopyta. Jistě, i GRAVE mají své „Hating Life“ a DISMEMBER zase „Massive Killing Capacity“, nicméně CENTINEX se od přesně definovaného rámce švédského old school během své kariéry odklonili hned několikrát, a nejednou se tak stalo i výraznějším způsobem. Vzpomeňme třeba na četné melodické black/death metalové citace v „Reflections“ nebo rovnou na modernější a na stylové poměry komplexní death/thrash metalový slabikář „Decadence: Prophecies Of Cosmic Chaos“.
Přiznám se, že od „Redeeming Filth“ jsem (navzdory názvu) očekával další, alespoň částečný žánrový odklon, neb jest přece dobře známo, že Martin Schulman v současné době plně realizuje své přísně konzervativní vize v řadách nebývale produktivních DEMONICAL (během osmi let vydali čtyři regulérní řadové záznamy, EP a navrch ještě několik splitů), a nemá proto nejmenšího důvodu činit přesně to samé i v řadách své znovu vzkříšené hlavní kapely... nebo snad ano?
Pohled na veselé omalovánky na coveru a sám tracklist „Redeeming Filth“ však nedávají příznivcům experimentálnější tváře CENTINEX mnoho nadějí na úspěch, první tóny „When Bodies Are Deformed“ pak definitivně potvrzují, že mechem obrostlý čtyřicátník Schulman vrací svého milovaného kostlivce dokonce až někam do roku 1992, kdy CENTINEX vydali klasický debut „Subconscious Lobotomy“. Ano, hlavní protagonista přibral starého známého Kenneta Englunda, dále pak spoluhráče z DEMONICAL Sverkera Widgrena a konečně i výborného vokalistu Alexandera Högboma (disponujícího hlubokým a přitom krásně čitelným growlem), s nimiž se odebral vzdát hold prapočátkům švédského chrastění, ale zároveň se i vydatně klanět staré dobré US scéně, konkrétně pak OBITUARY a AUTOPSY, jejichž nečistý a skrz naskrz prohnilý odkaz vyplouvá na povrch zejména při pomalejších pasážích skladeb jako jsou „Unrestrained“ nebo „Dead, Buried And Forgotten“.
Švédové přesně v souladu se žánrovou politikou praktikovanou na počátku devadesátek ořezali kompozice na povinné minimum, zařadili patřičně hluboké houpačky a masitý groovy riffing a ani stručné, většinou pouze název skladby několikrát opakující refrénky, nezůstaly zkrátka. Melodická stránka věci není ani v nejmenším košatá, tu a tam sice probleskne nějaký ten decentní „catchy“ riff, ale to je tak všechno, v žádném případě se nejedná ani o nic takového jako je třeba chytlavá linka v refrénu „As Legions Come“ na „World Declension“, tradičně pojaté to desce, jenž uzavřela první kapitolu existence CENTINEX.
Celkově to berme tak, že Martin Schulman a jeho spoluhráči si prostřednictvím „Redeeming Filth“ jednoduše udělali radost. Nic více v tom nehledejme. Vzniklo stylově čisté a veškeré žánrové parametry splňující album, které je však pouze jedním z mnoha, bez ohledu na to, že nese poměrně kultovní pečeť CENTINEX. Jistě, staromilci budou spokojeni, několikráte disk protočí ve svých přehrávačích a nakonec ho s úsměvem na tváři zařadí na poličku hned vedle celé řady jiných, více méně zaměnitelných záznamů. I já to tak udělal, neb co se old school death metalu týče, navěky budu preferovat stylotvorné milníky z let devadesátých a nebo se s radostí ponořím až po krk do černé bažiny současné retro vlny, kde vládnou DEAD CONGREGATION, ALTARS, IGNIVOMOUS, CRUCIAMENTUM, FUNEBRARUM, DISMA, GRAVE MIASMA a jiní, neméně obludní endemité. Inu, „Redeeming Filth“ je nenápadný comeback, který zcela určitě neurazí, nicméně žádnou velkou díru do světa rovněž neudělá.
Martin Schulman a jeho spoluhráči si prostřednictvím „Redeeming Filth“ udělali radost. Nic více v tom nehledejme. Vzniklo stylově čisté a veškeré žánrové parametry splňující album, které je však pouze jedním z mnoha, bez ohledu na to, že nese poměrně kultovní pečeť CENTINEX.
6,5 / 10
Alexander Högbom
- zpěv
Sverker Widgren
- kytara
Martin Schulman
- baskytara
Kennet Englund
- bicí
1. When Bodies Are Deformed
2. Moist Purple Skin
3. Death Glance
4. Stone Of Choice
5. Unrestrained
6. Bloodraze
7. Without Motives
8. Rotting Below
9. Dead, Buried And Forgotten
10. Eye Sockets Empty
Redeeming Filth (2014)
Teutonische Invasion (EP) (2013)
World Declension (2005)
Decadence: Prophecies Of Cosmic Chaos (2004)
Deathlike Recollections (single) (2003)
Hail Germania (split) (2003)
Diabolical Desolation (2002)
Hellbrigade (2000)
Apocalyptic Armageddon (EP) (2000)
Bloodhunt (EP) (1999)
Reborn Through Flames (1998)
Shadowland (EP) (1998)
Reflections (1997)
Malleus Maleficarum (1996)
Sorrow Of The Burning Wasteland / Diabolical Ceremonies (split - CENTINEX vs. INVERTED) (1996)
Transcend The Dark Chaos (demo) (1994)
Under The Blackened Sky (demo) (1993)
Subconscious Lobotomy (1992)
End Of Life (demo) (1991)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Agonia Records
Stopáž: 32:49
Mix & Mastering: Garageland Studios
Coverart: Twilight 13 Media
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.