Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok se sešel s rokem a buclatý kytarový démon z Finska, Timo Tolkki, je zpět s dalším dílem své „metalové opery“ (jak já miluji tento termín!) AVALON. Společnost mu při tom dělají dávní parťáci z dob STRATOVARIUS – Tuomo Lassila a Antti Ikonen. Co říci na tento druhý díl plánované trilogie a celkově třetí část příběhu? Že má pěkný obal? Že Timo opět zlákal řadu kvalitních pěveckých osobností? Že z vlastních textů nebudete mít páru, co se v tzv. metalové opeře děje? To vše je pravda a nic než pravda. To vše zapadá do schématu, který Timo narýsoval již minulým albem. Takže proč se jím vlastně zabývat? Odpovídám, že kvůli plytkému postapokalyptickému ději, v němž se dle názvů písní kříží prvky Matrixu a Star Gate, rozhodně ne!
Nechme tedy textovou složku stranou, což ovšem u alba, které by mělo slibovat i určitou přitažlivou dějovou náplň, znamená závažnou chybu (a zákonitě body dolů). Posluchačský zážitek by tak měla slibovat symbióza skladatelských schopností Tima Tolkkiho a jeho pěveckých hostí. Předesílám, že zpěváci (až na jednu výjimku) odvedli kvalitní, tedy nadstandardní výkony. Tou výjimkou je David DeFeis (VIRGIN STEELE). Z kombinace jeho skřeků a ševelení jsem na pochybách, zda ve studiu netrpěl křečemi či obdobnými potížemi. A je to právě on, kdo spolehlivě zavraždil „Rise Of The 4th Reich“, v čemž mu byl více než nápomocen fragment antiteroristického proslovu George Bushe juniora. Je to s podivem, protože proti DeFeisovu zpěvu v rámci jeho mateřské kapely VIRGIN STEELE nemám žádných výhrad.
Každá mince má ale dvě strany a kdo má rád ostatní zaangažovaná pěvecká esa, tomu „Angels Of The Apocalypse“ udělají dozajista radost. Především těm, kteří si rádi poslechnou Fabia Lioneho (RHAPSODY OF FIRE) a Floor Jansen (NIGHTWISH, REVAMP), neboť právě těmto osobám svěřil Timo nejvíce pěveckého prostoru. Fabio přesvědčuje, že v ranku melodického metalu patří ke špičce. Tak nějak si říkám, že kdyby Tima Kotipelta ve STRATOVARIUS už omrzelo zpívat, věděl bych o více než kvalitní náhradě. Floor Jansen taky umí, o čemž přesvědčuje především v pomalé a mírně kýčovité baladě „You´ll Bleed Forever“. Velkým překvapením pro mě byla přítomnost Zacka Stevense (SAVATAGE, CIRCLE II CIRCLE), jehož Timo pověřil nazpíváním asi nejtvrdšího kousku albové skládačky „Neon Sirens“. Kvalitní zpěvák a poměrně netypická riffová věc z pera Tima Tolkkiho.
Oproti všem (mým) očekáváním tentokráte Timo opomněl vsadit na nějakou tu bleskurychlou tutovku. Novinka se totiž nese ve středním až pomalém tempu. Buď šlapavé věci (např. „Stargate Atlantis“) nebo balady (zmíněná „You´ll Bleed Forever“ a „High Above Of Me“ s výborným triem Caterina Nix, Elize Ryd a Simone Simmons). Jedinou rychlejší věcí je Fabiova sekaná „Jerusalem Is Falling“.
Na závěr se však musím zastavit u titulní devítiminutové skladby. Právě v tomto epickém majstrštyku si Timo-skladatel a čtveřice zúčastněných zpěvaček dokonale kápli do noty. Skvěle vygradovaná píseň, která svým feelingem dá vzpomenout na to nejlepší z „Elements“. Kvarteto zpěvaček zpívá, až se jim z hlasivek kouří, a posluchači nezbývá než zavřít oči a nechat se unášet tímto dokonalým hudebním spojením vstříc andělům apokalypsy. Jako skladatel tedy Timo nepřekvapil a ruku na srdce, kdo to také očekával. Je zřejmé, že své hudební průšvihy má (prozatím?) za sebou a že našel skladatelskou pohodu se svým typickým rukopisem právě v projektu „AVALON“.
Novinka se vyznačuje všemi klasickými ingrediencemi, kterými v minulosti Timo Tolkki mnohokrát oblažil své příznivce. Průměrný hudební materiál s jedním průserem a jedním fantastickým hudebním momentem, který jako celek pozvedají hlasivky přítomných pěvců (opět s jednou výjimkou).
1. Song For Eden
2. Jerusalem Is Falling
3. Design The Century
4. Rise Of The 4th Reich
5. Stargate Atlantis
6. The Paradise Lost
7. You´ll Bleed Forever
8. Neon Sirens
9. High Above Of Me
10. Angels Of The Apocalypse
11. Garden Of Eden
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.