Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
První tři snímky, které mě zaujaly na festivalu lidskoprávních filmů Jeden svět mají společného jmenovatele, jímž byl mrazivý pocit po jejich zhlédnutí. U prvního tento pramení z beznadějné a neutěšené situace společenství původních kmenů v Kongu, u druhého z prosté bázně nikoliv ze smrti, ale z umírání a u třetího pro syrovost a brutalitu, která obklopuje občanskou válku v Sýrii.
PRALES TANČÍCÍCH DUCHŮ
Kongo. Pygmejská žena z kmene Aka rodí uprostřed pralesa. Daleko od vesnice. Ostatní ženy kolem ní řeší, jestli je lepší nezvykle tlustou pupeční šňůru překousnout nebo něčím přepižlat. A to je jen úvodní záběr.
Prales tančících duchů je náhledem do života kmene, který se živí tím, co najde nebo uloví v pralese. Je to syrová sonda do magických rituálů i do mýtů, které stále silně ovlivňují každodenní život. Barbarské trýznění dospívajících dětí, kterým se kladívkem a majzlíkem zašpičaťují zuby, šamanistické obřady i detailní vhled do vztahu mladého manželství, který trýzní opakované potraty matky. Nad tím vším, jakoby mimochodem, se vznáší opar dvou mnohem větších problémů. Téměř každý z vesnice je svázán řetězem novodobého otrokářství. Lidé z kmene většinou patří někomu z „civilizovanějších“ vesnic, pro kterého musí pracovat. Od svých pánů si musí nechat bití a jiné ponižování.
Mnohem větším problémem je však fakt, že Pygmejové přicházejí o svůj životní prostor. Těžba dřeva se nezadržitelně blíží k vesnici kmene Aka, a tak vláda používá nelítostných opatření, díky nimž se zřejmě kmen bude muset ze svého odvěkého domova vystěhovat.
Forest of the Dancing Spirits Švédsko, Kanada / 2013 / 104 min. Režie: Linda Västrik
POSLEDNÍ SNY
V posledních dvou letech mi zemřeli dva příbuzní v hospicech a to byl i hlavní důvod proč jsem se vypravil na dánský film, který otevírá z mého pohledu celkem tabuizované téma odchodu nemocných a starých lidí z tohoto světa.
Příběh je zasazen do posledních týdnů tří žen. První má nevyřešený problém se svoji dcerou, se kterou má již dlouho velmi neusmířený vztah. Druhá neustále mluví o nejlepší kamarádce z dětství, se kterou se na jednu stranu touží setkat, na druhou stranu nechce, aby ji viděla ve stavu, kdy ji v posledním stádiu stravuje její nemoc. Třetí žena, která již rezignovala na svět, ale lidem z hospicu se podaří ji vytyčit alespoň cíl, který představuje spočinout pár minut venku, vidět naposledy slunce a cítit jeho paprsky.
Dokument nepřivírá oči a neuhýbá pohledem, snaží se pronikat do toho, co lidé v hospicu opravdu prožívají, jak se s nimi pracuje, pokud jsou ještě schopni komunikovat a jak se leckdy poměrně drsně bojuje o to, aby ve své situaci nerezignovali třeba i po dlouhé nemoci na poslední dny svého života.
Zajímavé pro mě samozřejmě bylo i srovnat podmínky dánského a českého hospicu, kdy krom toho, že ten v Dánsku byl nízkopodlažní a stál v přírodě mimo město, kdežto ten plzeňský je ve starém domě uprostřed města, jsem rozdíly neviděl. Zajímavá byla i následná diskuze s ředitelem plzeňského hospicu, ve níž mě překvapilo jak málo hospiců v naší zemi je a proč o ně vlastně není tak veliký zájem, jaký bych očekával…
Last Dreams Dánsko / 2013 / 59 min. Režie: Estephan Wagner
ALEPPO - ZÁPISKY Z TEMNOTY
Když jsem v roce 2009 odjížděl ze Sýrie, ani ve snu mě nenapadlo, že do pěti let bude v zemi hladomor a z většiny opravdu nádherných památek UNESCA se stanou rozvaliny. Dokument očima člověka, který léta pracoval v Sýrii pod hlavičkou organizace Člověk v tísni vám rychle přivodí opravdu silně nepříjemný pohled na syrskou každodenní realitu.
Díky tomuto faktoru se vypravěč dostává k lidem, ke kterým by se běžný filmař jen tak nedostal. Dětští vojáci. Radikální islámské skupiny. Bída a beznaděj. Lidé, kteří zběhli z Asadovi strany i lékaři a humanitální pracovníci. To vše je zde namleto do jedné hrubé podívané. Nezvykle drsný a naturalistický dokument mapuje aktuální dění v Sýrii očima různých stran protivládních sil. Ať to je Syrská svobodná armáda nebo fronta al-Nursá.
Ačkoliv je snímek jen kolekcí nepříliš souvisejících střípků, rozhodně se nerozpadá. Společný jmenovatel ve formě válečného utrpení a syrové brutality je dostatečně silným lepidlem všeho, co ve filmu vidíte. Jednotlivé střípky dokumentu jsou mrazivé a hrůzné, viz. situace, kde se bombardují civilní objekty a kdy druhá vlna bombardování přijde většinou ve chvíli, kdy se ke zřícenému domu seběhnou houfy civilistů a začnou zachraňovat přeživší.
Tento dokument není pro slabé povahy a ukazuje jen jednu stranu konfliktu, ale snaží se ji ukázat co nejpravdivěji. Po filmu nezvykle dlouho trvalo, než se rozjela pofilmová diskuze. Všichni potřebovali pár minut, než se oklepali z toho, co právě viděli. Diskuze, která probíhala s ředitelem Člověka v tísni Štěpánem Pánkem nebyla o moc optimističtější. Několik lidí, kteří hráli ve filmu jsou nyní mrtví. Zemřeli ve chvíli, když rozdávali chléb z humanitárních zásob a do fronty čekajících lidí vlétla raketa.
Notes from the Dark. Aleppo Wojciech Szumowski / Polsko / 2014 / 90 min. Režie: Michal Przedlacki
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.