Zpočátku to vypadalo jako recese. Druhé album postavilo těžiště na cover verzích a zmíněný dojem tak byl umocněn. Avšak na třetím albu se VAN CANTO více soustředili na vlastní tvorbu a začalo to vypadat, že své vokální projevy myslí smrtelně vážně. Aktuální album „Dawn Of The Brave“ je již páté v pořadí a nezbývá než konstatovat, že kytary, basy, klávesy a další šrot fakt nejsou potřeba.

Pokud jste k jejich tvorbě dosud nepřičichli, určitě si třeba jen pro zajímavost poslechněte níže umístěnou skladbu. Tito Germáni se nazývají kapelou (a capella) ve svém původním významu, tj. zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů. Trochu jim to kazí bubeník, ale zbytek „nástrojů“ nahrazují svými hrdly. Navíc mají v sestavě dva dobré zpěváky pro klasický zpěv. Samozřejmě záleží na osobním vkusu, každopádně je to zajímavé pojetí rockové či metalové hudby. (Jen tak na okraj, nebyli v tomto stylu „hraní“ průkopníci Beavis and Butt-head?)

Kromě netradiční „instrumentace“ můžeme na novince slyšet i podařené melodie. Jedna z nich se skrývá ve skladbě „To The Mountains“, která disponuje silným refrénem, slušnou gradací a dává hodně prostoru zpěvačce Inge Scharf. Hned následující „Badaboom“ je dalším zdařilým zářezem, současně tato skladba posloužila i jako ochutnávka pro celé album. NIGHTWISH by se zajisté našli v „The Awakening“ a třeba „Unholy“ zase připomíná stejnojmennou skladbu od jistých pomalovaných pánů. Přestože nejde o cover verze, inspirace se popřít nedá. Poslední z devítky původních skladeb, „My Utopia“, je další přesvědčivý argument pro konstatování, že tito Němci mají nejenom rychlé huby, ale i tvůrčí mozky.

Cover verze v podání VAN CANTO jsou především zábava, proto je překvapivé zařazení skladeb jako „Holding Out For A Hero“ (Bonnie Tyler) nebo „Into The West“ (Annie Lennox; Lord Of The Rings: The Return Of The King Soundtrack). Hlavně druhá zmíněná je až příliš velký cajdák a zpracování samotné je takové nemastné, neslané. Aniž bych chtěl být zbytečně kritický k jinak dobrému hlasu Ingy, hlas zmíněných zpěvaček se těžko nahrazuje.

„Paranoid“ považuji za nejpovedenější cover aktuální desky. Poslední ze čtveřice je „The Final Countdown“. Se vším respektem před zvuky, které jejich hrdla, pysky a kdo ví, co ještě, vyluzují, „klávesy“ nejsou zrovna přesvědčivé a celou skladbu táhne hlavně zpěvák Dennis Schunke. Na minulých albech se podařily lepší zásahy do světové hudební scény (hlavně na albu „Hero“).

„dum dum dum mamamama mamamama
dum dum dum mamamama mamamama
Finished with my woman ´cause she couldn´t help me with my mind
People think I´m insane because I am frowning all the time
dum dum dum mamamama mamamama
dum dum dum mamamama mamamama“

Takže pro tentokrát jednoznačně vyhrává původní tvorba VAN CANTO nad cover verzemi. A to je určitě dobře. Vlastní verze známých hitů upoutaly pozornost, ale nejsou během na dlouhou trať, VAN CANTO se dovedou prosadit i se svou vlastní tvorbou. Zmíněné původní skladby ukazují záda mnohým zavedeným powermetalovým kapelám (které navíc hrají trapně na kytary). Zbytek alba již sice jejich chytlavost postrádá, ale stydět se určitě není zač. Mírný nadprůměr si „Dawn Of The Brave“ rozhodně zaslouží.