Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od spolku s takýmto názvom by sa dal očakávať aj plesnivý, záhrobný doom či doom/death metal, pompes funèbres v štýle prvého albumu CATHEDRAL, ale nič takého. Mladá, tri roky existujúca partia z oregonského Portlandu na svojom dlhohrajúcom debute servíruje trochu inú, hoci tiež ťažkú, valcujúcu, nikam sa neponáhľajúcu metalovú hudbu.
D. Capuano (basgitara), J. Reid (bicie, vokály), C. Evans (gitary) a E. Olson (gitary, vokály), sa v meste s bohatou punk a HC tradíciou, a takisto chrliacom splatter/gore metalové zábavky pre milovníkov hororov, ocitli možno kdesi na polceste. LORD DYING si hovejú v sludge/metalovom bahne, oživenom nejakými tými melodickejšími úsekmi, hlavne v sólach, a niekoľkými údernejšími pasážami tak trochu v štýle „BLACK SABBATH hrajú thrash metal“.
Tvorba LORD DYING nevyznieva až tak osudovo, bolestne a beznádejne ako to, s čím si časť metalového sveta podrobili CROWBAR, portlandskí chasníci hrajú predsa len o čosi svižnejšie a s decentnou dávkou opatrného optimizmu v atmosfére. V textoch nie, tam je to o bolesti, záhube a politike. V ťažkých riffoch zažiari pár netuctových vyhrávok a vokály sú v podstate umiernené, možno niekedy kričané, ale žiadny extrémny rev tu ani nezaznie.
V porovnaní s takými NEUROSIS sú LORD DYING skôr ctiteľmi bežných pesničkových formátov, a nesnažia sa ani o ich zdrvujúce, vťahujúce vyznenie. Vo viacerých pasážach mi ich hudba pripomína aj o dosť zrýchlenú a oveľa menej zbustrovanú tvorbu dávnych apokalyptických doom/deathmetalových leviatanov WINTER.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.