Uragán, který rozmetá vše na prach, transgalaktický výlet k neznámým obzorům anebo jen laciná vějíčka seskládaná z již v minulosti použitých nápadů? Těžko říct, jaký jednoznačný postoj lze zaujat k tomuto výsledku kooperace Adam Agius (ex-ALCHEMIST) a Mark Palfreyman (ALARUM), ale faktem zůstává, že Adamovi lze jeho entusiasmus jen a jen závidět. Truchlení nad koncem našich oblíbenců ALCHEMIST netrvalo příliš dlouho. Život jde dál a tvůrčí přetlak musí prostě ven.

Nemá cenu poskakovat kolem horké kaše a hned zkraje nepřiznat, že THE LEVITATION HEX představují hlavně datadisk ke tvorbě jedné již zaniklé skupiny. Její rukopis byl natolik specifický, že se jej Adam Agius bude zbavovat jen velice těžko. A proč taky, když bezejmenná prvotina jeho nového útočiště pálí přímo do černého. Co naplat, že jeho typická kytarová hra a vokály můžou nezainteresovanému okamžitě připomenout ALCHEMIST, když to jako celek má pořád svoji neoddiskutovatelnou kvalitu a především smysl?

Ale abych jen nesrovnával, i když se tomu v podstatě ani na okamžik nelze vyhnout. Tato deska totiž přináší o poznání dravější materiál, než tomu bylo například v případě posledního alba „alchymistů“ „Tripsis“ z roku 2007. Jakoby ono pětileté čekání způsobilo silnou erupci, jež musela už každou chvíli vytrysknout na povrch. Australané už od samotného počátku rozehrávají značně nátlakovou hru, jejíž tempo bičuje dvojice skvěle se doplňujících vokálů. Několik prvních položek playlistu totiž vykazuje až neuvěřitelnou úroveň intenzity a chytlavosti zároveň.

Úvodní „The Longest Path Possible“ lze brát především jako značně řízný welcome drink, zato hned následující „Manipulliar“ je dokonalou ukázkou nepředstíraného zápalu pro věc, který stál za vnikem této nahrávky. Všudypřítomné kytarové riffy vám nedávají vydechnout a když do vás z jedné strany hučí nakřáplý Adamův hlas a z druhé zase pro změnu Markův ječák, těžko lze hledat jakýkoliv únikový východ. Přijat však pravidla této hry není nikterak komplikované.

Což lze říct i o hudbě samotné. Samozřejmě, není to žádná tříakordová veselice, ale zase na druhou stranu v tom nehledejme žádné složitosti. Prim hraje typická náladová kytara, jak ji známe i od ALCHEMIST. Té pak více než plnohodnotného společníka dělají masivní kytarové riffy. Co však na Adamovi Augiusovi obdivuji nejvíce, je jeho schopnost doslova upléct z hovna bič. Na začátku skladatelského procesu je vždy poměrně standardní metalová skladba, do níž jsou však během výroby přidávány aditiva v podobě skvělé, chtělo by se říct snad až nadpozemské, atmosféry a silně elektrizujícího vniřního náboje, aby pak na konci vypadlo, jako v případě tohoto alba, 9 špičkových metalových produktů.

Jestliv vám tohle všechno nebude jasné ani po doznění neskutečně natlakované a mohutné chumelenice s pořadovým číslem 6 („A Breathing Aparatus“), tak to s touto nahrávkou už dále ani nezkoušejte. „The Levitation Hex“ lze samozřejmě brát jako náplast na konec skvělých ALCHEMIST, ale stejně tak i jako odrazový můstek k novým výšinám. Tato deska sice nedokázala vyjít ze stínu předchůdců, ale otázka zní, jestli se o to její tvůrci vůbec pokoušeli? Ať je to jak chce, autorovi těchto řádků přináší velice přesný obrázek toho, co si představuje pod pojmem bigbít dnešní éry.