U britských rockerů THE CULT se zřejmě znovu blýská na lepší časy, byť musím dodat, že tahle kapela nikdy nezažívala vyslovené kvalitativní provary. Buď zkrátka fungovala, tj. nahrávala opravdu zajímavá alba, koncertovala, anebo měla období, kdy si dala rozchod. Desperáti přicházejí po pětileté pauze se svou v pořadí již devátou řadovkou, jež překvapivě disponuje velmi vysokými kvalitativními příznaky klasického stylu THE CULT, které odkazují na nejúspěšnější období kapely. Všechno je samozřejmě míněno jako stylový návrat k vlastní podstatě, nikoliv jako návrat k zřejmě překonanému zvuku. V tomhle směru je totiž album „Choice Of Weapon“ hodně současné a dalo by se říct i atmosféricky pestré.

Velmi dobrý výsledek podtrhuje skutečnost, že THE CULT v posledních letech absolvovali několik poměrně úspěšných turné, navíc bez jediné změny v sestavě. Vedle již klasického vůdčího dua Ian Astbury - zpěv/ Billy Duffy – kytara se tak opět setkáváme s baskytaristou Chrisem Wysem a se známým bubenickým světoběžníkem Johnem Tempestou, který u nepokojného britského dua našel na mnoho let svůj pevný přístav a mnoho sezón jistí odzadu kvalitu vyhlášených koncertů kapely. Po cenných zkušenostech z devadesátých let, kdy se blýsknul v sestavě několika metalových titánů (pilíře Bay Area - EXODUS a TESTAMENT nebo strašáků WHITE ZOMBIE, popřípadě v sestavě vůdce posledně jmenovaných) je to rozhodně změna. Nicméně, viděl jsem ho v akci na pražské koncertní zastávce THE CULT před třemi lety a byla radost ho sledovat.

Novinka „Choice Of Weapon“, vydaná u Cooking Vinyl, je zhudebněním všeho, co si jen můžete představit pod pojmem THE CULT. Jde tedy o zvukově poměrně moderní rockové album, které je jakýmsi vyváženým spojením stylu kapely z období jejích slavných alb jako „Electric“ nebo „Sonic Temple“, s atmosférickými a rozmáchlejšími songy, kde kytarám občas sekunduje dokonce výrazná klavírní linka. Tyto pomalejší skladby (mám na mysli zejména trio „Wilderness Now“, „Life >Death“ nebo „Elemental Light“) mají neuvěřitelnou schopnost gradace a s každým dalším poslechem si jejich prostřednictvím uvědomujete, že zkrátka posloucháte naprosto skvělou rockovou desku s až démonicky podmanivou atmosférou. Něco podobného jsem zažíval v loňském roce při posleších poslední řadovky kalifornských JANE´S ADDICTION.

Hlavní zbraní současných THE CULT je tedy schopnost napsat kvalitní song a neopakovat se. „Choice Of Weapon“ obsahuje celou řadu perel, ale nejsilnější je právě v již zmíněných rozepjatých baladách. Dále zde máme přímočařejší rockové vypalovačky, jako např. v úvodu umístěnou (takřka punkovou) odrhovačku „Honey From A Knife“, která jako jedna z mála do konceptu celé desky příliš nezapadá. Nevadí, vše záhy napravují vynikající čísla jako „The Wolf“, „Amnesia“ nebo „For The Animals“, které zřejmě zastávají roli vypalovaček alias culťáckých hitovek s výraznou kytarou Billyho Duffyho. Povedené jsou i odkazy na riffovité období z „Electric“, na které dojde prostřednictvím songů „Lucifer“ a „A Pale Horse“.

Choice Of Weapon“ je pro kapelu jednoznačným východiskem z krize. Kvalitativně si nic nezadá ani s vysoce ceněným nářezem „Beyond Good And Evil“, byť je ve své podstatě spíše kompromisem mezi klasickou podobou THE CULT a jejich experimentálnější stránkou, jakou kapela již v minulosti předvedla na syrovém bezejmenném albu z roku 1994. Za absolutní vrchol ostatně považuji démonickou suitu „This Night In the City Forever“, kde Astburyho morrisonovský pěvecký projev znamenitě graduje. Mimochodem, Ianova forma je pro mne jedním z nejmilejších překvapení letošní novinky, stejně jako Duffyho stálá schopnost napsat a natočit album natlakované výtečnými kytarovými party a songy, které se před slavnými čísly z minulosti nemusí schovávat. Ošlehaní rockeři z THE CULT jsou stále zatraceně živou a žhavou kapelou.