Ve všech směrech skvěle dotažené album s nemalými uměleckými ambicemi, které ukázalo, že pětice ze Seattlu bude platit za víc než jen jakousi několika sezónní hairmetalovou úderku. „Rage For Order“ sice vyneslo QUEENSRYCHE první komerční úspěchy - umístění v prestižní stovce amerického žebříčku Billboard 200, jeho největší chloubou byl však zejména hudební obsah.

Nahrávka oplývala nemalou touhou po vymanění se z běžných metalových schémat plných klišé, tolik příznačných pro dobu svého vzniku. Byla odlehčená, přesto svázaná jakýmsi pevně daným řádem a precizní připraveností. Byla progresivní (díky absenci tehdy tradiční britské syrovosti), různorodá, nikoliv však přeplácaná. Obsahovala chytlavé songy. Její největší devízou byly zejména hráčské a pěvecké výkony a z toho vyplývající různorodost, podpořená citlivým vkladem producenta Neila Kernona, který kapele po celou dobu vypomáhal v domácích podmínkách a prakticky zde zastal i roli hráče na klávesy. Album „Rage For Order“ získalo svůj gargantuovsky nazdobený sound, který byl v polovině osmdesátých let tak nějak více k věci právě díky občasnému využití klávesových podkresů, ale rovněž díky precizním muzikantským výkonům všech zúčastněných, které se zde opravdu neomezovaly na banální metalovou násobilku, nýbrž nešetřily různorodými postupy a barvitými kytarovými aranžemi.

Našminkovaná kapela pózující v jakýchsi zámeckých komnatách, v divoce vyčesaných hřívách a oděná do exotických plášťů, se stala symbolem nově vznikajícího subžánru – artově laděného metalu (dále např. CRIMSON GLORY a FATES WARNING). Tehdejší image příznačná spíše pro glammetalové kapely mohla trochu mást (stejně jako účast QUEENSRŸCHE na mamutím turné v předprogramu RATT), ovšem nakonec šlo přeci jen o hudbu, a tou se kapela vždy dokázala vymanit z otěží nablýskané obyčejnosti. Všudypřítomná nazdobenost tehdejší hudby QUEENSRŸCHE se dala tušit právě již z fotek propagujících tohle dílo. Okázalá klasistická schodiště, křišťálové lustry a fatalisticky vyhlížející kamenné sochy, které doplňovaly snímky muzikantů, prostě patřily neoddělitelně k jejich tehdejší umělecké stylizaci.

Když se na to dívám ze zpětného pohledu, stejně musím říct, že tohle album je prosté slabších míst a navíc obsahuje několik klenotů, ke kterým se QUEENSRŸCHE hlásí ještě dnes. Tak třeba vypjaté hymny „Walk In The Shadows“ nebo „I Dream In Infrared“ jsou tolik vzdálené od načepířené prázdnoty většiny ostatních. Jedná se o songy, které jsou znamenitou ukázkou nadýchaného power metalu osmdesátých let, který nešetřil výbornými hráčskými výkony, ani patřičně hrdopyšnou atmosférou. Zaujme zde dramaticky kaskádový chorál v „London“ nebo mrazivost pilotního „vampiristického“ singlu „Gonna Get Close To You“, což byla předělávka tehdy pouze dva roky staré skladby od kanadské popové zpěvačky Lisy Dalbello. To všechno byly nadstandartně vydařené položky, jejichž významnost přesáhla období, ve kterém vznikaly. Nejvýznamějším songem se zřejmě stal komorní baladický kousek s velmi tesknou atmosférou a dechberoucím projevem Geoffa Tatea, který se nacházel v samotném závěru nahrávky a který QUEENSRŸCHE s radostí hrají na koncertech ještě dnes – „I Will Remember“.

Přestože se tak okázalé a skvělé album jako „Rage For Order“ podařilo seattleskému kvintetu ještě několikrát překonat, nic to nezměnilo na skutečnosti, že právě zde se pětice těchto zručných muzikantů vyhoupla mezi absolutní elitu metalového žánru. Budoucnost brzy ukázala, že tento jejich první větší úspěch nebyl náhodný a že jsme již tenkrát měli před sebou objev neobvyklé kvality a velikosti.