Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když v roce 2005 vydali BETWEEN THE BURIED AND ME svoji desku „Alaska“, na které do té doby neslýchaným způsobem zkombinovali různé styly, stali se středem pozornosti na metalové scéně. Kdyby AMIA VENERA LANDSCAPE nebyli zrovna Italové, měli za zády kvalitního vydavatele a silnou promotion, a vydali „The Long Procession“ před zmíněným rokem 2005, mohli být dnes stejně známí jako BETWEEN THE BURIED AND ME.
Bohužel, vývoj světa, i toho hudebního, jako by se neustále zrychloval, a tak to, co by posluchače před pár lety posadilo na zadek, se dnes může jevit jako „ohraná písnička“. Nicméně tím nechci říct, že AMIA VENERA LANDSCAPE nahráli cosi běžného, spíš naopak, představuji vám desku, která hýří nebývalou záplavou hudební pestrosti, rozprostírá se do všemožných koutů metal, hardcoreových a rockových dimenzí a to vše s příjemnou nenásilností a nenuceností.
Pokud bychom vytrhli jednotlivé pasáže z celku, získali bychom jen „běžný“ standard. Tu post-hardcore, jinde metal, prog, nebo typický současný post-rock. Jenže sílou „The Long Procession“ je bravurní skloubení všech stylů do jednoho fungujícího celku, poslech se pak stává přirozeným proplouváním koncepčně uspořádanou symfonií, ve které vám nepřipadne nepatřičné, když se v podstatě post-rocková a post-hardcoreová skladba „Marasm“ zlomí do divoké, takřka mathcoreové pasáže, aby ve výsledku končila v atmosféricky působící metalové instrumentaci.
Pánové berou odkud mohou, tyto inspirace ale využívají s nebývalou suverenitou a nesnaží se je kamsi schovávat. Nestydatost, s jakou předvádějí vlastní kreace na témata prezentovaná již dříve někým jiným, ukazuje na sebevědomí, které evidentně pramení z faktu, že prostě ví, co zahrát a hlavně, jak to zahrát. Tím se dostáváme k asi nejhlavnějšímu aspektu desky. K bravurnímu provedení. Ať už se posluchač nachází v jakékoli stylové pasáži, vždy slyší perfektní výkon a velmi propracované aranže. I ty nejkrkolomnější postupy a změny působí přirozeně. A tak je úplně jedno, jestli vám to občas připomene CONVERGE, NEUROSIS, CULT OF LUNA, EXPLOSIONS IN THE SKY, MESHUGGAH, OPETH, zmíněné BETWEEN THE BURIED AND ME nebo cokoli jiného.
Častou slabinou podobných skupin bývá zpěv, buď svou jednostranností plně nekoresponduje s různorodostí materiálu nebo bývají vokální snahy o pestrost vykoupeny křečovitostí. AMIA VENERA LANDSCAPE jsou však i v této oblasti minimálně dobří. Výborný silový vokál komíhající někde mezi hardcoreovou uřvaností a metalovou razancí střídá přirozeně čistý i když občas poněkud vypjatý hlas. Fakt, že ve spojitosti s melodickým vokálem bývají Italové označováni i jako metalcoreová skupina, si dovolím zcela popřít. Jednak kvůli vlastnímu hudebnímu obsahu, který ve všech svých polohách zcela překračuje cokoli metalcoreového, tak i proto, že melodický vokál má mnohem blíže k progrockové přívětivosti než k afektovanosti většiny metalcoreových kapel.
AMIA VENERA LANDSCAPE bychom mohli vzít i jako východisko z krize pro ty posluchače, kteří jsou zklamáni současným přešlapováním skupin BETWEEN THE BURIED AND ME a OPETH. Ne, nejde tu o jejich napodobeninu, naopak, takhle nějak by zmíněné skupiny mohly znít, pokud by v okamžiku svého největšího úspěchu nesevřely půlky, nezalekly se, ale šly plnou parou dál do dalších dimenzí hudebního vesmíru, který zřejmě také nemá konce.
„The Long Procession“ je album s nebývalým rozsahem stylového záběru, od hardcore přes metal až k post-rocku. V jednotlivostech nic nového, ale jako celek velmi působivá deska, jejíž těžištěm je skutečnost, že AMIA VENERA LANDSCAPE svůj stylový guláš bravurně zvládají a všude jsou doma.
1. Empire
2. A New Aurora
3. My Hands Will Burn First
4. Ascending
5. Glances (Part I)
6. Glances (Part II)
7. Marasm
8. Nicholas
9. Infinite Sunset Of The Sleepless Man
10. The Traitors' March
Diskografie
The Long Procession (2010) Amia Venera Landscape (EP) (2009)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2010 Vydavatel: vlastní náklad Stopáž: 1:06:13
Byla to práce sehnat originálku, ale stálo to za to. Trošku slabší místo sou hned dvě samplovaný skladby za sebou (4,5) tam to trochu spadne. Ale jinak fajn poslech.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.