Chebská PANDEMIA je už dlouho právem považována za největší tuzemský talent na deathové scéně a poměrně úspěšná je kapela i za hranicemi České republiky. Nekonečná turné po celém světě jsou toho důkazem. Od vydání zatím posledního řadového alba „Riven“ uplynuly již dlouhé čtyři roky a po skončení turné a koncertování byl tedy logicky očekáván nástupce této úspěšné desky.

Kapele se nevyhnuly personální změny, role frontmana se ujal nový zpěvák Jirka Krš, na post kytaristy přišel Vlasta „Kerry King“ Slíž (podle fotky si není těžké domyslet, jak k přezdívce přišel) a možná právě to je příčinou drobného stylové posunu, který je na albu slyšet. Obrazně řečeno, pokud při šňůrách před nahráváním „Riven“ v dodávce při cestách z koncertu na koncert hrály dokolečka kazety MORBID ANGEL, tak před nahráváním „Feet Of Anger“ to byli BEHEMOTH. Čistá agrese zčásti ustoupila lehkým atmosférickým prvkům, při pozorném poslechu se v hlavě uhnízdí jakýsi neurčitý zneklidňující pocit a právě to nahrávce dodává pořádnou šťávu. Rychlé deathové hoblovačky samozřejmě tvoří páteř skladeb, ale co chvíli je střídá zvolnění tempa. Při nich se muzikanti vzchopí k dalšímu náporu a pořádně se opřou do svých nástrojů, nicméně těch pomalejších pasáží je na albu poměrně dost. Díky tomu se jednotlivé skladby neslévají v dlouhé monotóní bušení, což je nutné kvitovat s povděkem. Pandemii se podařilo poskládat dostatečně zajímavé kousky, které sice nic nového nepřináší, ale na druhou stranu znějí zajímavě a nenudí. Jednotlivé položky tak neustále překvapují drobnými detaily a ani po dvaceti posleších alba se nedostaví pocit ohranosti. Asi nejvíc jsou BEHEMOTH cítit v první skladbě, v otvíráku „Blind Sense“. Hitový potenciál a pro mě jasný favorit alba se skrývá především ve „Twisted Faith“. Pěkným pomalým intrem, po kterém následuje smršť, disponují „Human Error“ a „The Void“. Velké překvapení skýtá poslední skladba „Death Symbols“. Drsnou první půlku vystřídá oddechová melodická pasáž, kde se řev mísí s čistým zpěvem a nezkreslenou kytaru střídají riffy a sóla. Už dlouho jsem neslyšel tak povedené zakončení alba jako právě na této desce a být skladba o dvě minuty delší, bylo by to jen k dobru.

To vše je zabalené do zvukového kabátku, kterému dominuje pěkný ostrý zvuk kytar. Tomu se skutečně nedá nic vytknout, horší je to s nazvučením bicích. Kopáky se občas v hradbě riffů ztrácí a v rachotu činelů zanikají úplně. Baskytara je spíš tušit než slyšet, jak je u podobných nahrávek zvykem. Zvukově na tom tedy album není nikterak skvěle, hlavně při prvním poslechu se může mix zdát zkažený, není to ale tak strašné. Zážitek z alba to příliš nekazí a po nějaké době si člověk na zvuk zvykne a přijme jej. Prostor pro zlepšení tu nicméně je.

PANDEMIA tedy rázně pokračuje ve vytyčené cestě a s albem „Feet Of Anger“ se dostala o pořádný kus dál. K velkému úspěchu kapele chybí už jen kousek a já držím pěsti, aby se jí to povedlo. Rozhodující bude zřejmě příští album a nám nezbývá, než na něj počkat a těšit se.