CHROME CELL TORTURE - Ibiza
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V rámci série miničlánků se na tomto místě naskýtá prostor i pro doplnění nějakých těch restů z minulosti, do čehož spadá i recenze na zatím ještě stále aktuální dlouhohrající kotouč amerických blackmetalistů COBALT – seskupení, jež lze jednoznačně zařadit mezi to nejlepší z momentálně dosti populární USBM produkce. Spíše než k LEVIATHAN či LURKER OF CHALICE se dá muzika coloradského dua přiřadit někam k tvorbě NACHTMYSTIUM, a to zejména z důvodu, že se na „Eater Of Birds“ nesnaží útočit na posluchače hluboce potemnělou atmosférou plnou podprahových sdělení, nýbrž sází na syrový, devastující, násilný black/thrashový zvuk odkazující někam do devadesátých let. Bylo by však chybou očekávat pouze bohapusté hoblovačky, skladby jsou značně strukturovány, kapele nechybí chuť experimentovat (za zmínku stojí časté akustické mezihry i hostování zpěvačky Jarboe), některé pasáže působí psychedeličtěji, než by byl člověk ochoten zpočátku připustit, a promakané výjezdy kytarových linek působí více než co jiného jako surové řezání zrezivělou pilou. Do toho si připočítejte brutální hradbu bicích tvořící masivní hlukovou stěnu a výsledkem je výborná deska a další doporučení pro fanoušky zámořské blackmetalové produkce.
7,5 / 10
SLow Forever (2016)
Gin (2009)
Landfill Breastmilk Beast (EP) (2008)
Eater Of Birds (2007)
War Metal (2005)
Hammerfight (EP) (2003)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Profound Lore Records
Stopáž: 60:06
-bez slovního hodnocení-
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.





