Vystoupení britské hardrockové legendy v našem lázeňském městě pro mne patřilo ke koncertním vrcholům letošního léta. Už jeho zajímavá a pro rockové koncerty poměrně netradiční destinace byla pro mne (jako pro Západočecha) důvodem k radosti. Pořadatelská agentura si k uspořádání akce vybrala prostornou travnatou plochu místního fotbalového stadiónu a myslím, že to byla opravdu dobrá volba. Nikdo z příchozích se totiž nemusel tísnit v dusném prostředí nějakého kulturáku. Veškeré sociální zázemí fungovalo na 100%, a tak jsme byli ušetřeni nepříjemných front při čekání na cokoliv. V tomto ohledu byla akce naprosto bezchybně zorganizovaná. Horší už to bylo se zařazením nezáživných předkapel, které měly zažehnat dlouhou chvíli při čekání na soumrak a příchod hlavních hvězd. Nejsem za každou cenu příznivcem geront rocku, a tak považuji vystoupení URIAH HEEP REVIVAL na takto prestižní akci za naprosto scestné. Tím samozřejmě nemyslím kvůli výkonu zmíněné kapely, která se vyždímala z maxima. Jen si myslím, že když už předkapelu, tak alespoň nějakou, která jde s dobou. Osobně nechodím na takovéto akce kvůli vzpomínání. Vždyť i samotní WHITESNAKE na novince „Good To Be Bad“ předvádějí vrcholně moderní ukázku hardrockové muziky. Ještě o kus slabší, než URIAH HEEP REVIVAL byla německá skupina MULE!, která prostě na takto velký prostor (přes veškerou svou snahu) ještě nemá. Jejich modernější hutný hardrock vycházející z bluesových kořenů neoplýval velkým množstvím nápadů a diváky tudíž příliš nezaujal. A tak něco po půl desáté nastupují na pódium, za všeobecného hlaholu několika tisícového osazenstva, britští WHITESNAKE.

Zvuk nabral od prvních momentů na obrovské síle a všem nám bylo jasné, že před námi stojí jedna z nejlepších nebo jestli vůbec ne nejlepší stará hardrocková kapela současnosti. Dnešní WHITESNAKE - to je kovové monstrum, ze kterého srší obrovská dávka energie. Tlaková vlna už od úvodní „Best Years“ jakoby paralyzovala všechny přihlížející, kteří se poté jen těžko rozpohybovali k nějaké větší spolupráci se skupinou. Byť se David Coverdale po celý koncert snažil a publikum burcoval, příliš úspěšný nebyl. To ovšem v žádném případě neznamená, že by se lidem koncert nelíbil. Právě naopak, byl vynikající a všichni členové (zejména pak oba kytaristé – Reb Beach a Doug Aldrich) nechali na pódiu všechno. David Coverdale ve svých sedmapadesáti pěje jako o život a i když se občas potřeboval nadechnout a nějakou fázi vynechal, vždy měl za sebou výborně šlapající tým, který ho přes skvělé instrumentální výkony dokázal podržet i vokálně. Nakonec se hrálo (jenom) dvanáct skladeb, z čehož téměř polovina byla z novinky „Good To Be Bad“ a těch zbývajících sedm patřilo osvědčené klasice. V Karlových Varech jsme tedy měli možnost slyšet hymnu „Love Ain´t No Stranger“, baladu „Is This Love?“, hitovky „Fool For Your Loving“, „Here I Go Again“, „Give Me All Your Love“ nebo bluesovou „Ain´t No Love In Heart Of The City“. Vrcholem pak samozřejmě byla majestátní „Still Of The Night“, která se nakonec stala jediným přídavkem, po kterém se kapela rozloučila a nenávratně odběhla do zákulisí.

Koncert WHITESNAKE se velmi povedl a jedinou jeho závadou byla jeho krátká délka, což zřejmě způsobila nepříliš velká spolupráce osazenstva se samotnou skupinou. Prostě se mi nechce věřit , že takhle zručný a vitální tým muzikantů hraje pouze hodinové koncerty. David Coverdale má sice už svůj věk, ale jeho tým je v nejlepších letech a hlavně ve výtečné formě.

fotografie ilustrační: www.hardrockhouse.com