Jednoznačný důkaz o tom, že lze stvořit fantasy film bez nejmenší špetky fantazie. Obrovská škoda rozpočtu, který přesáhl dvěstěmiliónů dolarů na skvěle vypadající paňáky poskakující ve výtečně vypadajících kulisách bez jakéhokoliv ducha a obsahu. Když jsem shlédl první díl této fantasy, stalo se tak hlavně kvůli herečce Tildě Swinton, které jakákoliv nadlidská role neuvěřitelně sedne (např. výtečný archanděl Gabriel ve filmu Constantine). I jako ledová královna z Narnie se stala klenotem a dlužno dodat, že jediným v počátečním filmu ze ságy Clive Staples Lewise. Druhý díl z barandovských studií bohužel žádný podobný poklad nemá.
Příběhová linie působí jako nepříliš talentovaně poskládaná koláž. Jako celek skřípe, postrádá logiku a občas jsem opravdu měl pocit, že mě autoři jen nejapně zkoušejí. Co vlastně divák vydrží? Jak moc mu vadí do očí bijící nedomyšlenosti a filmařské chyby, od kterých má pozornost odvést majestátní výprava a spousta efektů? Jedním nejslabším článků je jednoznačně scénář, který v ledačems strčí do kapsy i filmové pohádky, které psaly přímo děti pro dávný dětský pořad Klubíčko. Posuďte sami: Školáci Petr, Zuzana, Edmund a Lucinka jsou povoláni do pohádkové země Narnie kouzelným rohem. Proč? Protože princ Kaspian, kterému usilují o život i o trůn spadne z koně a na nalezený roh zatroubí. Útočiště Kaspian nachází v zemi Narnianů. Tedy v zemi, jejíž lid se jeho předkové snažili vyhladit a co chtějí Narniané? Samozřejmě to, aby je princ z lidu jejich úhlavního nepřítele vedl do války. Mezitím Petr, Zuzana, Edmund a Lucinka zachrání život trpaslíka a trpaslík na oplátku zachrání život Lucinky.
Nutno říci, že z dětí se v Narnii od prvního dílu staly legendy. Petr je velekrálem, sice není řečeno čeho a proč, ale to nevadí. Je velekrálem! Tečka. Neptejte se. Tento film podobné otázky neuznává. Důležitější je snad už jen to, že jeho mladší bratr Edmund je králem, to jen aby se to nepletlo. A já se těmito otázkami odmítám na tomto místě zabývat, neboť by více jak desetistrákový elaborát mohl být pouze o tom, co na filmu nedává smysl. Za dramatických okolností se samozřejmě děti a Kaspian setkávají, nejdřív spolu bojují, pak se zkamarádí a začnou plánovat ofenzivu proti Kaspianovu lidu. Tedy pro ujasnění máme tu armádu lidí, to je ta špatná, a pak armádu minotaurů, kentaurů, trpaslíků, grifů, myší s kordem, mluvících vlků, medvědů, jezevců a jim podobných – a to je ta dobrá.
Následuje trochu zmatená poloválka a pokus o obsazení lidského hradu, roztržka mezi velekrálem Petrem a princem Kaspianem, pokus o vzkříšení ledové královny. To berte jen jako přípravu na velkou válku, kde hlavními generály jsou Petr, Zuzana, Edmund a Lucinka. Boj v této válce vypadá pro Narniany beznadějně (aby ne, když armádu magických stvoření vedou čtyři usmrkanci z anglické základky). Velmi beznadějně. Ale myslím, že vzhledem k tomu, že každá pohádka končí dobře, mohu vám prozradit i velkolepou pointu tohoto příběhu. Vojsko Narnie prohrává, a tak Lucinka jde do lesa a povolá živé stromy (asi čtyři maximálně pět), které začnou dávat lidské armádě konečně pořádný kouř a lidé začnou prchat.
Kdo by si myslel, že by se zapomnělo na otravně moudrého kladňáka Aslana, ten má smůlu. Lví král, ačkoliv má již postavenou hrobku, se najednou zjeví Lucince a když je lidská armáda na obrovském mostě, tak vykouzlí vlnu, která na sebe bere podobu starořeckého boha Poseidona a spláchne nepřátelské vojsko. Cože? Že je vám něco z toho povědomé? Ano podobnost se scénou, kdy Elfka spláchne zaklínadlem černé jezdce je prakticky totožná. Ale to bych tu mohl nadhodit i Kaspianův útěk, kde je opisování od Petera Jacskona také více než patrné. A mnoho dalších. Film nemá téměř nic svého (krom zoufalého počtu paradoxů, nevysvětlených dějových hříček a infantilit). Jako by jste se viděli jen na špatně poskládanou, ale dobře vypulírovanou koláž naivistického umělce. Motivy i postavy „něco připomínající“ si tvůrci nepůjčovali jen z Pána Prstenů, patrné jsou i prvky z Harryho Pottera a Shrecka, čímž Adamson překonal sám sebe a krade z vlastní kapsy.
Jednoznačná sázka na to, že pompézní triky, výprava a již osvědčené metody dokáží oslepit, ohlušit a vypreparovat vám na dvě hodiny mozek z hlavy. Sebelepší řemeslně opracovaná filmová zbroj je nanic, pokud jí nehýbe silný příběh a nepodtrhují kvalitní herecké výkony. Při sledování vřele doporučuji minimálně ucpat ušní boltce, neboť já se jen za pouhé poslouchání dialogů z druhé Narnie stydím doteď a nezmění to ani fakt, že stydět by se měl hlavně tvůrce Andrew Adamson. Narnie je zatím špinavou rozlézající se skvrnou v jeho tvorbě.
