Pět let uplynulo od doby, kdy vyšel druhý díl metalové opery AVANTASIA, projektu Tobiase Sammeta, a až loni, nebo předloni se objevily zprávy o dalším pokračování. Každopádně, poslední roky měl kapelník plné ruce práce se svou domácí kapelou a, jak se dalo předpokládat, zatím si nápady pro díl třetí ukládal do šuplíku. Na konci minulého roku vyšla dvě EP, která předznamenávají nové album (pod jménem „The Scarecrow“ vyjde koncem ledna) a právě tato dvě EP jsem si vzal pod drobnohled. AVANTASIA mě na rozdíl od alb EDGUY svého času oslovila a i dnes se k oběma plackám občas vrátím. Ne snad že by obě alba netrpěla syndromem vyčpělosti žánru a aranžérské přeplácanosti, ale na druhou stranu byla plná velmi pěkných melodií a chytlavých refrénů.

Proč však vyšla dvě EP místo jednoho, netuším (po pravdě jsem po tom moc nepátral, hádám, že to bude mít něco společného s penězi). Kouknete-li se na tracklist nalevo, tak titulní skladba je jak na prvním, tak na druhém CD (kde je dokonce dvakrát) a mít tam třikrát ten samý song, to už je vážně hlína. Což o to, ona je to písnička pěkná, dokonce jsem byl i velmi potěšen, že jde o příjemnou poklidnou kytarovku. Nicméně dvěma recenzemi na dvě EP opravdu nemíním otravovat (chápu, že někoho otravuji už tím, že recenzuji EP). Slabé místo je ve druhé skladbě „Lay All Your Love On Me“. Sice mám ABBU rád, ale tahle EDGUY verze je taková nemastná neslaná. A dál? Světe div se, je to celkem příjemný poslech. „Another Angel Down“ je ona nutná speedová reklama na nové album, hudebně se drží mantinelů, na které jsme zvyklí z předchozích desek. Přijde mi však, že oproti minulosti ubylo na mohutnosti aranží a toho všeho okolo. Jde-li o cestu, po které se nové album vydává, pak se možná máme na co těšit. Jen jestli to na nás Sammet nerozbalí naplno až na albu, ostatně Sascha Paeth coby kytarista a producent tuto obavu potvrzuje. Následuje příjemná baladička „The Story Ain´t Over“, kterou si však člověk nesmí pustit mnohokrát po sobě, nebo „the story will be over…“. Je trochu ve stylu balad, které hráli BON JOVI na starších albech, „Keep The Faith“ počínaje. Po krátkém intermezzu s melodií z prvního alba se na prvním CD nachází už jen skladba „Ride The Sky“, která je spíš jakýsi nedodělek, znějící jako hodně staří Purplové.

„Lost In Space Part 2“ kromě již zmíněných dvou verzí titulní skladby potvrzuje poklidnější pojetí celého materiálu, který se na obou kotoučích nachází. Melodická hansenovka „Promised Land“ ukazuje, že Sammet ani po letech neztrácí talent na napsání chytlavých melodií. „Dancing With Tears In My Eyes“ je další slaďák, tentokrát již povážlivě na hranici vkusu. „Scary Eyes“ je posledním zajímavým kouskem a zároveň poslední ukázkou, že nová AVANTASIA je hlavně o melodických rockových písních se střízlivým hudebním doprovodem, mohu-li si dovolit takto opovrhnout poslední baladou „In My Defense“ (z té už trochu zuby bolí). Na obou nosičích je ještě něco datového materiálu, fotografií, „making of“ videí a podobně.

Na závěr mi nezbývá, než zopakovat, že vydání dvou samostatných placek je poněkud nešťastný tah. Ono by z toho klidně mohlo být i další album. Ale to ještě uvidíme: zda se novinka ponese v současném rytmu, nebo se můžeme „těšit“ na mohutné sbory. Každopádně letos bude AVANTASIE poněkud více, potvrzená je i účast na letním Masters of Rock. Tuto recenzi tudíž můžete brát při nejhorším i jako varování do nadcházejícího roku.