JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nedávno jste měli díky rozhovoru v režii pilného dělníka košického metalu, tedy kolegy Koscje, šanci blíže poznat jednu z nadějí tamější scény, kapelu KILLCHAIN. V krátkém článečku mě mimo jiné překvapilo, jak se zpovídaný kytarista ohradil vůči termínu „old school death metal“. Poměrně zvláštní, neb právě tahle žánrová nálepka vystihuje náplň disku „One More Victim“ od první do poslední minuty. O nějakých „nových vlivech“ nemůže být ani řeči, KILLCHAIN není extra podnikavá, nýbrž konzervativní a na dobře zakořeněné tradice sázející kapela.
To však v žádném případě neznačí, že kapela špatná. Býti „staromódní“ nutně neznamená býti odsouzen k nezdaru, častokrát je tomu právě naopak. Ač je košická sestava poskládaná z členů (potažmo pak ex-členů) stylově rozdílných kapel jako jsou OWNBLISS, INFER nebo OBLITERATE, old school death metal jí jde od ruky skutečně velmi slušně. KILLCHAIN se občas podívají na inspekci k BOLT THROWER ale hlavně, hlavně hledají na severu, konkrétně pak u DISMEMBER, CENTINEX a v ostřejších momentech snad i u VOMITORY. Americká scéna zatím zůstává, až na decentní citace OBITUARY (prosím nebrat extrémně doslovně), polem neoraným.

Slováci nasekali na disk hned desítku skladeb, ovšem drtivá většina z nich disponuje hracím časem jen něco málo přes dvě minutky. Přesto se nejedná o nějaký rychlostní vír, KILLCHAIN sice hrají energicky ale především ve středních tempech s občasným zvolněním při tradičních houpačkách. Plusem jsou variabilní a jisté hlasivky vokalisty Gabiho, i střídmé a přímočaré melodie evokující práci zaniklých CENTINEX (speciálně druhá skladba „Killing Of Recreation“ je toho jasným důkazem). Vzhledem ke stylové škatulce je pochopitelné, že na „One More Victim“ se nehraje žádný polyrytmický mariáš, nýbrž umírněná a po všech stránkách přehledná partie. Za necelých dvacet pět minut je dokonáno, KILLCHAIN do puntíku naplňují statut příslibu do budoucna a zanechávají svěží dojem sehraného a instrumentálně slušně vybaveného spolku. Onen krátký hrací čas rozhodně není na škodu, košická úderka si neukousla zbytečně velký krajíc a díky tomu dokáže udržet pozornost a bavit po celou dobu trvání desky. KILLCHAIN jsou na samém začátku své pouti a zcela správně odhadli, že na nějaké výlety za hranici, dejme tomu čtyřiceti minut, jejich možnosti zatím nestačí.
„One More Victim“ hodnotím jako střízlivou a velmi sympatickou nahrávku. Sázka KILLCHAIN na old school death metal se ukázala jako prozíravá, nová naděje slovenské scény vykročila tou správnou nohou, a tak nezbývá než se těšit na její další, třeba i o trochu více odvážnější album. Pro dnešek jasný palec nahoru.

„One More Victim“ hodnotím jako střízlivou a velmi sympatickou nahrávku. Sázka KILLCHAIN na old school death metal se ukázala jako prozíravá, nová naděje slovenské scény vykročila tou správnou nohou, a tak nezbývá než se těšit na její další, třeba i o trochu více odvážnější album. Pro dnešek jasný palec nahoru.
6,5 / 10
1. Those Marching To Perish
2. Killing Of Recreation
3. Enter The Rift Of Chaos
4. Condemnation To Kill
5. Destroy Everything
6. Eat My Soul
7. One More Victim
8. Nobody Is Safe, Fury Strikes Blind
9. My Hate
10. And Thus It Ends
Vydáno: 2007
Vydavatel: Maintain Records
Stopáž: 24:22
Produkce: Martin Barla and KILLCHAIN
Studio: Astarot Studio
Kontakt: Daniel Franko, Jantárová 8, 04001 Košice, Slovakia
-bez slovního hodnocení-
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





