OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MANES, spolok, v ktorého radoch dnes nájdete členov THE 3RD AND THE MORTAL či ATROX, sa pomaličky, potichúčky prepracoval z pozície príjemného prekvapenia medzi kapely, vzbudzujúce jasné očakávania. Po ostrom reze a oddelení sa od ortodoxne blackmetalovej minulosti nórski podivíni skočili rovno na krížovatku krajanov ULVER (berúc do úvahy hudobnú stránku) a BEYOND DAWN (sledujúc ich imidž).
EP „[view]“ je prvou ochutnávkou po dlhohrajúcom debute novej éry, „Vilosophe“. Miestami nevyrovnaná doska ohúrila mimoriadne silnými melódiami, vytesanými rukami so skutočným „pesničkárskym“ talentom. Jedna z nich, „Terminus A Quo/Terminus Ad Quem“, poslúžila ako základ pre „[view]“. Tri regulárne remixy z prostredia mimo kapely sú viac či menej podarenými variáciami na nosný motív skladby. Bohužiaľ odlišný prístup viedol k roztrieštenosti nahrávky, ktorú je napriek krátkej stopáži problémom počúvať na jeden záťah. Kým tradičný „Terminux RMX“ je len jemne rozšumeným a roztancovaným pripomenutím „Vilosophe“, záverečný „Terminus Dei Profundis“ je noiseovou smršťou bez hlavy a päty. „Terminus Deconstructus“, symbolicky v strede dosky, je presne v priesečníku oboch prístupov. Melódiu pôvodnej skladby je ešte poznať, ale z rytmickej štruktúry neostal kameň na kameni.
Samoúčelnosť remixového pripomenutia predchádzajúcej radovky však prebíjajú nové autorské skladby MANES. „Cinder Alley“ je ešte coverom kresťanského(!) spolku „16 Horsepower“; MANES sa však pustili ďalej a znejú ako čelná zrážka ulverovského postblacku s plastikovým synthipopom dominovaným afektovaným vokálom. Predĺžením načrtnutej priamky je skladba s lakonickým názvom „Title“ a podtitulom „do istej miery inšpirované DURAN DURAN“. Je pravda, že Nórsko dalo osemdesiatym rokom A-HA, napriek tomu je podobne priznaná inšpirácia šokom. Treba však dodať, že MANES to vedia a – či už sa s pridrzlým úsmevom zabávajú na účet metalového publika alebo nie – ide im to tak, že by sa potešil aj redakčný osemdesiatkológ Dalas. Zvlášť v refréne, ktorý je puncom každej správnej popiny. Zvukový háv, decentný, ale odhaľujúci myriády elektronických (pa)zvukov, dokonca pripomenie Davida Bowieho...
Zlatým klincom EP je však skladba „The Neoflagellata Revision“. Odmietam považovať za negatívum, že útočí podpásovo priamo na prvú signálnú sústavu. Po nič neveštiacom, uvoľnenom začiatku sa spustí päťminútová disko/elektro/metalová jazda, s úžasným drajvom ťahajúca skladbu do finišu, znamenajúceho chtiac-nechtiac tlačítko „repeat“. História pamätá mnoho metalistov, snažiacich sa o tanečnú muziku, ale tak triviálny a predsa neopočúvateľný flák nesypú z rukáva ani hitparádové hviezdičky v žiare reflektorov overgroundu.
Keď k predošlým dvom odstavcom pridám trochu menej nápaditú, ale predsa svižnú a modernú „Knife & Cleenex“ znejúcu ako produkt koitu RAMMSTEIN s novými DEPECHE MODE, tri remixy kolísavej kvality a jeden uletený cover, dostávam na pravej strane rovnice jednoznačne pozitívny verdikt. Zvlášť, ak sa „[view]“ na pulty dostane s cenovkou zohľadňujúcou kategóriu „extended play“.
Berúc do úvahy skladbu po skladbe, dostávam na pravej strane rovnice jednoznačne pozitívny verdikt. Zvlášť, ak sa „[view]“ na pulty dostane s cenovkou zohľadňujúcou kategóriu „extended play“.
7 / 10
Rune Hoemsnes
Emil Sporsheim
Eivind Ford
Torstein D Parelius
Cern Th Skei
Asgeir Hatlen
Tor Arne Helgesen
+
Cordell Klier
DJ Don Tomaso
1. Cinder Alley
2. Terminux RMX (DJ Don Tomaso remix)
3. The Neoflagellata Revision
4. Terminus Deconstructus (Cordell Klier remix)
5. Knife & Kleenex
6. Title
7. Terminus Dei Profundis (Cordell Klier remix)
Re-Invention (MP3 EP) (2008)
Solve Et Coagula (2008)
How The World Come To An End (2007)
[view] (EP) (2006)
Vilosophe (2003)
Under Ein Blodraud Maane (1999)
Til Kongens Grav De Døde Vandrer (demo) (1995)
Ned I Stillheten (demo) (1994)
Maanens Natt (demo) (1993)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Aural Music
Stopáž: 33:28
Produkce: MANES
Studio: Godt Selskap Studio
Tohle je oproti takovým Ram-zet příklad toho, jak se dá míchat všechno se vším a výsledek je přesto konzistentní a vyvážený. Manes mě už podruhé velmi překvapili. Ikdyž tedy to skřípání na konci si mohli odpustit
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.