TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vlivy severské metalové melodiky zdá se začínají napevno zapouštět své drápky v zámořské scéně, o čemž svědčí nejeden titul z poslední doby, který vzešel z vydavatelství Victory Records. Veliký úspěch posledního alba amerických ATREYU mají šanci napodobit i jejich krajané DARKEST HOUR, protože dle mého názoru přicházejí s nahrávkou maximálně dotaženou a po čertech kvalitní.
Tahle pětice však nepatří k žádnám objevům poslední doby. Jelikož její první album je staré již 6 let a mezitím DARKEST HOUR vydali i několik dalších nahrávek, setkání s nedovařenou rychlokvaškou nám tedy nehrozí. Právě naopak, "Undoing Ruin" je setkáním s muzikantsky vyspělou a kompozičně skvěle disponovanou skupinou. Základy její hudby bychom mohli hledat v melodické hardcoreové scéně. Postupem času však její tvorba začala nasávat více metalových vlivů a novinkové album tak můžeme z tohoto pohledu považovat za prozatimní vrchol snažení kapely o dokonalou fůzi hardcore a metalu. Dokonalou, to je to správné slovo, které mne napadlo hned po prvním poslechu alba. Ačkoliv známé rčení praví, že nic není dokonalé, těžko se mi pátrá v paměti po nějaké lépe zaranžované nahrávce mísící právě hardcoreovou údernost s metalovou melodikou, která by navíc obsahovala takové množství skvělých melodií a nápadů. Typické gothenburské riffování, jenž je v podstatě základem všech písní, je však pouze tou nejzákladnější surovinou, ze které DARKEST HOUR vaří. Mnohem důležitější jsou právě ony melodie, které se posluchači doslova vryjí pod kůži. A těmi pánové skutečně nešetří. Jeden příklad za všechny budiž skladba s pořadovým číslem 2 - "Convalescence", za jejíž až nezdravě chytlavý refrén by se nemuseli stydět ani takoví SOILWORK ve svých nejlepších momentech.

Album je navíc prosto jakéhokoliv hluchého místa a je doslova gejzírem kreativity této pětice. Krom chytlavých melodií obsahuje navíc i několik skutečně povedených sól postrádajících byť jen minimum samoúčelnosti a i v tomto ohledu ční DARKEST HOUR vysoce nad žánrový průměr. Jediným zcela typickým prvkem pak zůstává vokální poloha Johna Henryho, ponejvíce připomínající právě gothenburské kapely.
"Undoing Ruin" je navíc opatřeno výtečným, doslova válcujícím zvukem, který vám umožní si dokonale vychutnat všechny nástroje a hlavně zvuk kytar. Ať už hovoříme o riffování anebo sólíčkách, je lahůdkový. Koneckonců v kolonce producenta nahrávky ční jméno respektovaného hudebníka a producenta - šíleného Kanaďana Devina Townsenda. Už jen to by mělo být důvodem se o DARKEST HOUR přinejmenším zajímat. Dobrý producent však ještě nedělá dobrou kapelu. Dobrá kapela musí mít hlavně svůj vlastní a kvalitní repertoár a své vlastní nápady. DARKEST HOUR na svém novinkovém albu dokazují, že mají všeho uvedeného více než dostatečné množství a dá se říct, že to navíc předvedli ve své životní formě. Perfektní deska a pro mne jedna z nejlepších metalových v tomto roce.
CD k recenzi poskytli Day After records
Výtečná nahrávka mísící vlivy hardcore s gothenburským metalem. Perfektní produkce, skvělé melodie, bezchybné hráčské výkony a ohromný vnitřní náboj. Radost poslouchat!
9 / 10
John Henry
- vokály
Ryan Parrish
- bicí
Paul Burnette
- basa
Kris Norris
- kytara
Mike Schleibaum
- kytara
1. With A Thousand Words To Say But One
2. Convalescence
3. This Will Outlive Us
4. Sound The Surrender
5. Pathos
6. Low
7. Ethos
8. District Divided
9. These Fevered Times
10. Paradise
11. Tranquil
Perpetual Terminal (2024)
Godless Prophets & the Migrant Flora (2017)
Darkest Hour (2014)
The Human Romance (2011)
The Eternal Return (2009)
Deliver Us (2007)
Undoing Ruin (2005)
Party Scars And Prison Bars: A Thrashography (DVD) (2005)
Hidden Hands Of A Sadist Nation (2003)
So Sedated, So Secure (2001)
Where Heroes Go To Die (split EP with Dawncore) (2001)
The Mark Of The Judas (2000)
Darkest Hour / Groundzero - split 7'' (1999)
The Prophecy Fulfilled (1999)
Datum vydání: Úterý, 28. června 2005
Vydavatel: Victory Records / Day After
Stopáž: 37:48
Produkce: Devin Townsend
Studio: Greenhouse Studios, Vancouver & The Devlab, Vancouver (CAN)
Ale jo, tohle je rozhodně v pohodě, velmi hezky se poslouchající hudba vycházející z HC kořenů, opravdu důrazně protkaná melodickým thrathíkem, důkladně dotažené aranže šikovně provedených kombinací hevíkových motivů a řvavého hardcorového vokálu, přívětivá zvuková podoba. Moc fajn a ocenitelná je i skutečnost, že skupina nejde cestou jednoduché riffové líbivosti, jak to dělají mnohé skupiny nové vlny amerického heavy metalu. Těžko pak hledám zdůvodnění skutečnosti, že mi zde něco nesedí a nevím co, snad na to časem přijdu, ale prozatím zcela subjektivně zůstanu u „pouhé“ nadprůměrné známky.
-bez slovního hodnocení-
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.





