BEHÖLDER - In The Temple Of The Tyrant
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je tomu zhruba rok, co hard rocková legenda Glenn Hughes zavítala poprvé do Plzně. Tenkrát to však byl společný koncert s Joe Lynn Turnerem na podporu jejich společného projektu, zatímco dnes se jednalo o koncert Glenna Hughese jako sólového umělce. Glenn Hughes se proslavil v 70-tých letech jako baskytarista a doprovodný zpěvák DEEP PURPLE, se kterými nahrál tři studiová a jedno živé album. V následujícím desetiletí (a sice v roce 1982) nahrál vysoce ceněné album spolu s kytaristou Patem Thrallem, taktéž pak nazpíval desku „Seventh Star“ (1986) legendárních BLACK SABBATH. Účastnil se mnoha projektů (z nejznámějších vzpomeňme kapelu PHENOMENNA) a vypomáhal na některých albech svých kolegů (např. sólové album Johna Noruma, kytaristy EUROPE). Počínaje rokem 1993 je však na sólové dráze a bombarduje nás takřka rok co rok zbrusu novou albovou kolekcí. Ta letošní má název „Soul Mover“ a turné, jehož plzeňské zastávky jsem byl svědkem, jede na podporu právě této desky.
Jako předkapela se představili Američané THE LIZARDS, což je skupina, kterou před lety postavil další nestor hardrockové školy - bubeník Bobby Rondinelli, jenž svého času působil také v BLACK SABBATH a dále pak v RAINBOW a BLUE OYSTER CULT. Vystoupení THE LIZARDS, trvající zhruba hodinu, čerpalo zejména z hardrocku a blues. Dunivé Rondinelliho rytmy podpořené majestátními klávesami a dechberoucí kytarovou výstavbou, která čerpala plnými hrstmi ze základních hardrockových motivů 70-tých let, to byly hlavní triumfy THE LIZARDS. Také zpěvák, který byl zhruba o 15 let mladší než jeho spoluhráči, své hlasivky věru nešetřil. Ať už skladby THE LIZARDS působily bluesově a zatěžkaně či vzdušně ve stylu RAINBOW nebo dokonce spřízněně se syrovým jižanským boogie, kapela si vždy udržela vysoký standard a vlastní tvář. V závěru dokonce Rondinelli vystřihl kratší, o to však intenzivnější bubenické sólo.
Po nezbytné pauze na odklizení aparatury předskokanů se konečně před půl desátou na pódiu objevil Glenn Hughes se svým doprovodným bandem. Část tohoto turné měli odehrát Chad Smith (bubeník RED HOT CHILI PEPPERS, který Hughesovo album dokonce i nabubnoval) a Dave Navarro (kytarista JANE´S ADDICTION a ex-RED HOT CHILI PEPPERS) a tak se také stalo, jenže vystoupili pouze na několika koncertech v Británii. Na kontinentu (tedy i u nás) hrála standardní koncertní kapela Glenna Hughese bez jediné z těchto hvězd. Koncert zahájila titulní kompozice z právě vycházející Hughesovi novinky - tedy „Soul Mover“, následovaná rovněž novinkovou skladbou „Orion“. Zvuk vystoupení byl průzračný, čirý, což je v tomto plzeňském sále věc, která se stává velmi zřídka. Největší zastoupení měly skladby z právě propagovaného alba, ale hrálo se samozřejmě i z dalších Glennových sólovek, zejména pak těch novějších. Ještě v první půlce vystoupení zazněla monumentální kompozice „Mistreated“ od DEEP PURPLE, ve které Hughes předvedl, že je skutečně mistrovským zpěvákem, kterému nedělá vůbec žádný problém hlasový přechod od jeho tradičního, skoro až černošského zabarvení hlasu, do vysoce položeného rockového výrazu. V jeho zpěvu jsou znatelné soulové prvky, které dodaly skladbám na zvláštní atmosféře a barevnosti. Glennův sólový kytarista, jehož hra po celou dobu vynikala maximální precizností (radost poslouchat jeho košatá kytarová sóla v druhých půlkách skladeb), zazářil zejména v „Building The Machine“. Několikrát se stalo, že skladba byla mírně nastavena o kratší instrumentální jamík, či Glennovu improvizovanou vokální etudu. Vrcholem vystoupení se stala píseň „Don´t Let Me Bleed“, rovněž z novinkové desky. Přídavek obstarala titulní kompozice jediného alba, které Glenn Hughes nazpíval s BLACK SABBATH, a sice „Seventh Star“. Skladba postavená na orientálně znějících klávesách a pomp-rockové melodice 80-tých let byla skutečným závěrečným bonbónkem, který musel potěšit nejednoho hardrockového příznivce. Velmi dobrý rockový koncert pro zhruba 300 přítomných.
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.