OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Něco ke třem stovkám fanoušků temné metalové hudby se toho večera v Plzni představily dvě kapely, z nichž každá patří ve svém ranku k absolutní špičce. Brněnská legenda ROOT, která si v průběhu své téměř 20-tileté dráhy vybudovala na tuzemské scéně neotřesitelné postavení mezi metalovými černokněžníky, zároveň v zahraničí stále platí za undergroundový předvoj toho, co právě portugalští MOONSPELL před léty vynesli na zlatý piedestal evropské dark metalové scény.
Zhruba v 8 hodin tedy zahájili svůj program tuzemští ROOT. Kapela vedená Big Bossem se toho večera představila v sestavě s novým kytaristou Poisonem, který před nedávnem nahradil dlouholetého strunotepce Blackieho. A právě zvuk kytar byl u ROOT naprosto špičkový. I když rytmická sekce byla také znamenitě nazvučena a skladby díky ní byly výtečně natlakované, právě zvuk kytar považuji u ROOT za zásadní. Holohlavé řeznické komando to do nás intenzivně pralo od první skladby a přesné sekané riffy udávaly barvu celého koncertního setu. Tu a tam se kytarista Ashok zaskvěl nějakým tím krkolomným sólem , ale v podstatě byl koncert postaven na neúnavné riffopalbě. Těžiště celého vystoupení obstaraly skladby z posledních 3-4 alb, tedy od „Kargeras“ po „Madness Of The Graves“. V písni „Salamandra“ si přišel s Big Bossem na podium zazpívat duet i frontman MOONSPELL Fernando Ribeiro. V závěru vystoupení ROOT pak zazněly dokonce i dvě skladby z památného debutu „Zjevení“, přičemž ta první byla věnována Satanovi, zatímco ve druhé, titulní věci alba, jsme se dozvěděli, že „…ráno byli nalezeni manželé již mrtví…“ a sice „…jak zamřeli to už nikdo neví …“ (a Big Boss v textu pokračoval „…kromě mě“ doprovázeje to jidášským smíchem). Asi po hodině tedy ROOT uvolnili podium hlavním hvězdám večera - portugalským MOONSPELL.
Po krátké pauze, kdy byla bleskově odklizena aparatura předskokanů, se v sále opět setmělo. Vystoupení portugalských vlkodlaků zahájilo tajemné klávesové intro, po kterém se MOONSPELL vřítili vstříc svým fans úvodní skladbou „In And Above Men“, z jejich dosud poslední desky „The Antidote“. Od prvního okamžiku nám MOONSPELL dávali jasně najevo, jaký směr nabrala v posledním období jejich tvorba – byli totiž v průběhu celého koncertu o poznání tvrdší než na deskách. Celý koncertní set se skládal výhradně ze skladeb z prvních dvou ryze metalových alb „Wolfheart“ a „Irreligious“ a zároveň poslední nesmlouvavé černi - „The Antidote“. Klávesák Pedro Paixao zaměnil v několika skladbách keyboardy za doprovodnou kytaru, takže zvuk v určitých momentach doznal ještě o něco větší hustoty. Na rozdíl od ROOT byl však sound MOONSPELL mírně přebuzený, takže Fernandův hlas se v celé té mase občas ztrácel. Druhou skladbou, ve které dav pod pódiem už bezstarostně řádil, byla „From Lowering Skies“, taktéž z alba „The Antidote“. Skladby z této desky nadále pokračovaly, přičemž byly přerušeny jen dvojicí transylvánských hymnů, s nimiž je spjata slavná historie MOONSPELL – a sice energickou „Alma Mater“ a tajemnou na klávesách postavenou „Vampirií“. Základní set pak zakončily dvě stěžejní věci z průlomové dvojky „Irreligious“ a sice „Mephisto“ a monumentální „Full Moon Madness“. Skladbu „Full Moon Madness“ považuji za vrchol celého koncertu, konkrétně pak nádherné kytarové sólo Ricarda Amorima v jejím převalujícím se závěru. V přídavku se dostalo i na hitovku číslo jedna „Opium“, v zápětí následovanou skladbou „Awake“. Po ní ještě ochutnávka z debutového mini „Under The Moonspell“, ve které Fernando vyburcovával už tak značně živý dav pod pódiem. Celý koncert zakončila „Capricorn At Her Feet“, taktéž jako vlastně většina skladeb toho večera z poslední řadovky „The Antidote“. Velmi povedený koncert s atmosférou a masivním zvukem který ukázal kapelu přiklánějící se k tvrdosti. Jedinou slabinu tak vidím v úplné ignoraci mých dvou nejoblíbenějších alb od MOONSPELL a sice „Sin/Pecado“ a „The Butterfly Effect“. Vypadá to tedy, že svěžím experimentům s elektronikou v případě této kapely již odzvonilo. Jejich volba.
Fotografie: Manzeta, převzaty ze serveru www.letmo.net
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.