První série skvěle využila momentu, ve kterém přivedla na svět postavu Reachera z románů Lee Childa tak, jak má být. Alan Ritchson u mě zcela vymazal Toma Cruise. Pokud se řekne Jack Reacher, je to Ritchson. Ve dvojce je ještě o poznání větší horou svalů, která bez milosti masakruje cokoliv, co je v dosahu a stojí v jeho cestě za spravedlností. Sám herec se přiznal k tomu, že svoji muskulaturu do první série postavil hlavně na cvičení a že si nijak nepomáhal, ale pro tvar, který nabral v druhé sérii, jen bušit prostě nestačilo. Takže ono „bigger“ a „badder“, na které láká trailer, lze chápat i čistě tělesně.
První série řešila minulost a smrt Reacherova bratra a i druhá si uchovává poměrně osobní linku. Soustředí se na jeho bývalou jednotku speciálních vyšetřovatelů. Sehraná skupina mladých vojenských detektivů byla před léty rozpuštěna a vlastně se téměř nevídá, jednoho dne je však jeden její člen nalezen mrtvý. Byl vyhozen z vrtulníku a před tím zřejmě dlouhou dobu mučen. Reacherova intuice přitom jasně říká, že to souvisí s celou skupinou. I proto se s částí své bývalé vyšetřovací skupiny opět setkává a snaží se přijít vraždě bývalého kolegy na kloub.
Seriál má snad až na výjimky velmi solidní tempo, zajímá vás, co se bude dít dál. Akční scény jsou opět až na jednu dvě výjimky slušně a přehledně natočené, nicméně se občas neubráníte dojmu, že jsou nevyvážené. V jedné scéně se Reacher projeví jako absolutně přesílená mašina na zabíjení a v následující má problém vykostit jednoho soupeře. Nicméně to už byla bolístka i první série, kdy máte pocit, že dokáže snadno vyřešit cokoliv, hlavně pak po kultovní scéně, v níž deklasuje partu drsných trestanců, která ho přijde zabít ve vězeňských sprchách.
Reacherovým hlavním vyzyvatelem je muž, který šmelí s nebezpečnými zbraněmi. Jmenuje se Shane Longston. Tuhle postavu hraje Robert Patrick, který se asi nejvíce proslavil rolí T1000 v Terminátorovi 2. A najdou se tu i, neřekl bych easter eggy, ale spíše hodně okaté reference na tento kultovní devadesátkový biják, které vás přímo kopnou do ksichtu.
Seriál dříve než v předchozí sérii přiznává, že je prostě jen staroškolským béčkem bez jakýchkoliv ambicí na něco jiného, a odpovídají tomu i lehké kotrmelce ve scénáři, poněkud prkenné herectví a trochu řídko-suchý humor. Mnoho atributů toho seriálu mě vrací někam do devadesátek, kdy televizím vládl Odpadlík a Walker Texas Ranger. Reacher je jen dvoumetrová verze toho všeho na steroidech. Doslova.
Oproti první sérii mi tu chybí trochu výraznější příběhové oblouky zainteresovaných postav. Vlastně téměř nikdo neprojde nějakým zajímavým vývojem a díky tomu, že zde žádný vztah není budovaný od počátku, tu postavy postrádají ten typ chemie, jakou měly v sérii první. Tvůrci si tu pomáhají četnými prostřihy do minulosti, ve kterých sledujeme speciální vyšetřovací skupinu pod vedením Jacka Reachera. Prostřednictvím flešbeků (tohle beru - pozn. korektora) do minulosti, se snaží tvůrci nahlédnout do minulosti postav, nicméně to ani zdaleka nemá takovou dynamiku jako charaktery (tohle už méně - taky pozn. korektora), které si s Reacherem musely vybudovat vztah v první sérii. To samé lze říci i o hlavním záporákovi, jenž mohl být mnohem lépe vystavěn. V některých seriálech, jakým byli nedávní Čmuchalové, si scénáristé v klidu vystačili s tím, aby ukázali, že nepřítelem je ultimátní zosobněné zlo. Druhá série Reachera ale není ten případ.
Každopádně stále jde o skvělou a v něčem staroškolskou žánrovku. Chlapácký akčnák, který se věrně drží předlohy od Lee Childa, vrací nostalgii podobných seriálů z devadesátek a přidává něco ze současnosti. Škoda občasné scénáristické topornosti. Oproti předchozí sérii je to více akce než detektivka. Zkrátka o fous slabší než jednička.
