HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dotýkať sa slovami legendy ako ENSLAVED, stálice a zároveň jedného z lídrov metalovej scény s úspechom presahujúcim ďaleko hranice žánrov, je vecou ošemetnou. Obzvlášť ak sa jedná už o šestnásty dlhohrajúci album v mori rôznych kratších formátov, ktoré kapela za dobu svojej existencie vyprodukovala. ENSLAVED má status legendy, s ktorú sledujem od jej počiatkov, pričom pozitívne vnímam aj tú najstaršiu tvorbu, ktorou vyťali prvé runové znaky do čierneho kovu. To kontrastuje s novším a svojim spôsobom prístupnejším materiálom posledných dekád, ktorý Nórov definitívne katapultoval medzi metalovú smotánku. Poďme sa teda pozrieť na novinku „Heimdal“ aj v tomto kontexte a ako si tento bezpochyby progresívny kus obháji svoje miesto v diskografii kapely.
Vydanie nového albumu od ENSLAVED je na scéne vždy udalosťou a nepamätám si veru, že by sa niektorá novinka ocitla pod paľbou kritiky. Iný pohľad by mohla poskytnúť retrospektíva, kde by sme v našli mierne slabšie a zahmlené miesta ako trebárz „ISA“, „Ruun“ alebo „RITIIR“. Isté opotrebovanie konceptu badať aj na posledných dielach kapely. Okrem toho ma prvé vydané single z „Heimdal“ nenadchli a rozhodnutie dať množstvo šancí aj celému albumu ma v tom neblahom pocite len utvrdilo.
Aj keď predchádzajúce riadky môžu vyznievať negatívne a je to poriadne klišé, od umelcov na tak vysokej úrovni, akými sú v súčasnej formácii ENSLAVED, sa vyložene slabý materiál nedá očakávať. To potvrdili aj živými koncertami počas koronovej krízy aj experimentom s „big bandom“ - akciami, ktoré sa inak než profesorské nedali označiť. Koncept a myšlienky, ktoré boli do „Heimdala“ vložené majú svoju hĺbku na hudobnej aj ďalších umeleckých úrovniach (texty, výtvarný koncept). Formálne sa naozaj nedá nič vytknúť - perfektný zvuk, premyslené aranžmá, bohaté a umné vrstvenie progresívnych motívov a rytmická pestrosť a ekvilibristika, to je všetko tu je opäť v miere vrchovatej.
Znalci však vedia, že ak tvorím hudbu postavenú v línii black metalu, toto nie sú všetky vlastnosti zaručujúce excelentný výsledok. Aj rytmicky rozhádzané kompozície musia mať v pozadí nejaký tmel, ktorý tentokrát, podľa mňa, chýba. Ak sa započúvame do riffov, ich vrstvenia v kratších časových úsekoch, všetko je v poriadku a nájdeme tu výstavné sekvencie. V celku ako takom však už cítiť, že tu niečo škrípe a silná stránka kapely - majstrovsky spájať progresívne s hitovým - tu jednoducho absentuje. Je ľahké načrieť do diskografie a takmer čokoľvek z nej tento smutný fakt potvrdí. Skladby ako „Homebound“, „Building With Fire“ alebo staršia pecka „Convoys To Nothingness“ sú dokonalým príkladom génia ENSLAVED, ktorý tentokrát odišiel s karavánou do iných svetov. Posledne menovaná vec poľahky rozdrví čokoľvek, čo sa na albume nachádza a je pre mňa esenciou kapely. Schválne si skúste po absolvovaní novinky spomínané kúsky vypočuť. Ten kontrast je úplne zrejmý.
Chápem snahu hľadať nové cesty, ale ak kompletne vyoperujeme svoje jadro, zrejme sa nedopracujeme k túženému výsledku - dokonalému umeleckému a zvlášť hudobnému pôžitku, ktorý bol značkou kapely. Zostáva tak len obal formálne perfekcionistického diela, vo vnútri ktorého nájdete len kozmickú prázdnotu. A možnou jedinou vecou, ktorá vás v konečnom dôsledku chytí za srdce, je úvodný zvuk rohu, ktorý je naozaj impozantný.
Formálne a umelecky perfekcionistický album vyplnený vesmírnym prázdnom. Tentokrát chýba umné prepojenie typického mystického progresívna s kompozičnou ľahkosťou, ktorá robí ENSLAVED veľkou kapelou.
6,5 / 10
1. Behind the Mirror
2. Congelia
3. Forest Dweller
4. Kingdom
5. The Eternal Sea
6. Caravans to the Outer Worlds
7. Heimdal
Heimdal (2023)
Utgard (2020)
E (2017)
In Times (2015)
RIITIIR (2012)
Axioma Ethica Odini (2010)
Vertebrae (2008)
Ruun (2006)
Isa (2004)
Below the Lights (2003)
Monumension (2001)
Mardraum: Beyond the Within (2000)
Blodhemn (1998)
Eld (1997)
Frost (1994)
Vikingligr Veldi (1994)
Hordanes Land (EP) (1993)
Datum vydání: Pátek, 3. března 2023
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 48:17
Moji kolegovia, blackmetaloví experti, sú príliš nároční a prekvapujúco krutí. Je to výborný album a zaslúži si viac bodov. Blackoví KING CRIMSON nesklamali, hoci sa chytľavé pasáže hľadajú ťažšie a trvá to dlhšie než zvyčajne. Atmosféra je hustá, temná, druhý zo sivých, zimných zárezov v diskografii ENSLAVED je behom na dlhé trate - behom cez tmavý a hlboký severský les.
Odbýt čerstvou desku ENSLAVED jedním stručným shoutem by letos šlo. A možná by to bylo i lepší. Protože "Heimdal" se dle mého soudu ani zdaleka nepřibližuje špičkám diskografie. Je opravdu profesorská. Postrádá celé silné skladby jako celek. Silné jsou jen pasáže. A je jich málo. Dejme tomu druhá půlka "Forest Dwellera". Asi poprvé vnímám odchod Herbranda Larsena jako výraznou ztrátu. Jeho nástupce Håkon Vinje není jako pěvec špatný, ale letos na jeho bedra bylo naloženo více, než unesl, a občas je nucen tahat kočku za ocas. Nenajdeme zde ani nic ezoterického, jako byla na minulé desce skvělá "Distant Seasons". Místo toho je tu těžká nelibozvučná titulka vyšperkovaná odporným kakofonickým sólem jako od VADER. A proto patří mezi ty lepší songy.
Ale abych jen nehaněl, kormidelníkům Grutlemu a Ivarovi je třeba vyseknout hlubokou poklonu za to, že drží svůj drakkar v prudkých vlnách black metalu už třetí desítku let, aniž by ztratil kvůli občasným obměnám u vesel výraznou stabilitu.
Ovšem desky ENSLAVED mají velmi pozitivní vlastnost, že s ubíhajícími léty rostou. Velmi rád si v poslední době pustím třeba i "Isa", "Vertebrae" nebo "Ruun", které jsem svého času odzíval. Třeba se to bude týkat i "Heimdalu", i když o tom aktuálně pochybuji.
Zpětné náslechy pozdější diskografie MI utvrdily v tom, že nejlepší deskou ENSLAVED herbrandovské (2004-2016) a postherbrandovské éry je..."Axioma Ethica Odini", která zde v době svého vzniku nesklidila žádná superlativní hodnocení.
Jinak letošní black metalové jaro vypadá velmi zajímavě, nové desky skrz vypuštěné singly či lyric videa avizují velké šajby DHG, KEEP OF KALESSIN nebo IMMORTAL a venku už je nové EP IHSAHNa, nová deska AFSKY, MORK... Jsme připraveni.
-bez slovního hodnocení-
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.