COBRA THE IMPALER - Karma Collision
Belgičania ma uchvátili svojím koncertom na minuloročnom Brutalčeku a pokračujú aj novou štúdiovkou. Moderný metal v intenciách MASTODON a GOJIRA a kopec vymýšľancov originálnych k tomu. Veľmi dobré!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
KAMELOT jsou skupinou dvou radikálně odlišných etap. Začátek prvního dějství odpískal soudce Čas zároveň s debutem "Eternity!, tedy v roce 1996 a řekněme si naprosto upřímně - za mnoho nestál. Průměrný materiál zakopával ještě (pod)průměrnější projev vokalisty, zkrátka marnost nad marnost. Ani druhý počin "Dominion" nespadá do kategorie oslnivých, byť mikroskopickým hledáčkem lze najít drobný posun směrem vzhůru. Každopádně stále hovoříme o kapele na kterou není radno vsadit zlámanou grešli. Jenomže přišla deska "Siege Perilous" a ruku v ruce přivedla zpět do hledáčku všech fanoušků charismatického pěvce Roye Khana z čerstvě se rozpadnuvších CONCEPTION. A rázem bylo vymalováno, protože přítomnost tohoto maníka přinutila i vůdčí kytarovou persónu Thomase Youngblooda ke zlepšení po všech stránkách a na světě se tak objevilo další interesantní seskupení, které k bezmeznému nadšení fanoušků bytnělo a sílilo s každým dalším zářezem na pažbě. Jasný vrchol společné práce pak hledejme pod krycím kódem "Karma" (byť jsem Thomasovi stále ještě neodpustil tu „Velkou Griegovskou loupež“).
Jedno z velkých těšení na začátku roku. KAMELOT rukují v plné polní, v batožině opět povedený cover od dvorního kreslíře Dereka Gorese, s tradičním producentem Saschou Paethem v zádech. Ve vybroušeném zvukovém balení pro nás nachystali 16 (limitovaná edice disponuje ještě jedním nášupem navrch) zbrusu nových tracků, pospojovaných příběhem tří různých charakterů (Ariela, Heleny a Mephista), z čehož jasně vyplývá, že nás čeká i něco ženských vokálů, tady v podání hostující zpěvačky ukrývající se pod nickem Mari. Samozřejmě nezůstaneme ochuzeni o žádnou z tolika v minulosti ceněných ingrediencí. Khanův neuvěřitelně plastický vokál s dvojhlasy, orchestrální aranže a klávesy neodmyslitelného spolupracovníka Mira či kytarové výlety Youngblooda. Ale především nepřijdeme o skvělé písničky s úžasnými refrény! Vezměme si kupříkladu "Center Of The Universe", kvapíkovku "Farewell", plazivou "Edge Of Paradise" s orientálním nádechem a skvělým chórem nebo pařížskou harmonikou šmrncnutou "Lost&Damned" - co skladba to neuvěřitelně silná melodie. Khan navíc umí skvěle prodat svoji jedinečnou barvu hlasu, tu přitlačí na pilu ("A Feast For The Vain"), onde udeří na něžnou strunku (balada "Wander" nebo uspávanka "On The Coldest Winter Night" s decentním klavírkem). Pravda, občas se komplet drobátko zadýchá, vždy však včas zařadí rychlejší převodový stupeň a řítíme se dál a výš. KAMELOT svoji karmu sice nepřekonali, vlastní vize epiky je jí však zcela rovna. Plichta!
Když už tedy musel milosrdný prach zapomnění pohřbít vynikající CONCEPTION, nechť rozezní se skvostné hrdlo Khanovo vysněným sídlem krále Artuše, bájným KAMELOTem. V této souvislosti mě jen tak mimochodem napadá, že po odchodu Jorna Landeho bych měl pro ARK nového zpěváka. Hádejte koho?
KAMELOT opět udeřili a opět přímo na solar. Vše co k dokonalosti dotáhli na albu "Karma" má tady svůj druhý výstup. "Epica" tak sice není až takové překvapením, spíš sázka na jistotu, ale pořád spolehlivě zabírá!
9 / 10
Roy Khan
- zpěv
Thomas Youngblood
- kytary, sbor
Glenn Barry
- basa
Casey Grillo
- bicí
1. Prologue
2. Center Of The Universe
3. Farewell
4. Interlude I (Opiate Soul)
5. Edge Of Paradise
6. Wander
7. Interlude II (Omen)
8. Descent Of The Archangel
9. Interlude III (At The Banquet)
10. A Feast For The Vain
11. The Coldest Winter Night
12. Lost & Damned
13. Helena's Theme
14. Interlude IV (Dawn)
15. The Mourning After
16. III Ways To Epica
17. Snow (bonus na limitované edici)
18. Multimedia Track
Haven (2015)
Silverthorn (2012)
Poetry For The Poisoned (2010)
Ghost Opera (2007)
One Cold Winter Night (Live CD/DVD) (2006)
The Black Halo (2005)
Epica (2003)
Karma (2001)
The Expedition (2000)
The Fourth Legacy (2000)
Siege Perilous (1998)
Dominion (1997)
Eternity (1996)
Datum vydání: Pondělí, 3. března 2003
Vydavatel: Noise Records/Sanctuary
Stopáž: 56:42
Produkce: Sascha Paeth and Miro
Studio: Gate Studio, Wolfsburg, Germany and Pathway Sound Studios
Jak se mi přeslazené speed metalové krmě začínají zajídat, tak epický moučníček z pověstné dílny mezinárodního seskupení KAMELOT mě dokázal naprosto uspokojit a utěšit mé náročné posluchačské chutě. KAMELOT nesklouzávají k banálnímu plácání osvědčených melodických postupů a motivů, nehrají jako zaseknutý kolovrátek, nýbrž předkládají originální, inteligentní a pitoreskní směsici mnoha hudebních vlivů. Taktéž disponují skvělým zpěvákem, který zanechává na už tak dost svojském materiálu pečeť jedinečnosti. Jedna z nejlepších speed/power metalových desek, které kdy byly natočeny. Metalová epika v nejčistší formě.
Uráááá tohle se mi fakt líbí
Belgičania ma uchvátili svojím koncertom na minuloročnom Brutalčeku a pokračujú aj novou štúdiovkou. Moderný metal v intenciách MASTODON a GOJIRA a kopec vymýšľancov originálnych k tomu. Veľmi dobré!
Garážově syrové vtělení chain a egg punku z rakouského Linze. Neurvalé a současně trochu poťouchlé a hravě osvěžující v melodiích i zvuku. Občas máte pocit, že posloucháte nějaký postpunk, jenž se prostě jen utrhnul ze řetězu.
Přísná BM sestava WHOREDOM RIFE znovu ukazuje svůj rozeklaný jazyk a ostré jedové zuby. Zároveň však více než kdykoli předtím akcentuje svou melodickou, výpravně-epickou stránku. Tak přitažlivou skladbu, jako je ta titulní, Norové ještě nikdy nesložili.
Death metal s výraznými blackovými přesahy. Místy jednodušší OSDM, místy technický a kreativní materiál po vzoru starých TOMB MOLD. Není to špatné, nicméně občas se ukazuje, že skladatelský arzenál SWAMPBEAST na pokrytí čtyřiceti minut úplně nestačí.
Přístupnější a žánrově čistší obdoba pozdních ENSLAVED, která v sobě má pravou hypnotičnost, atypickou atmosféru, zároveň ale i čitelnější žánrové tropy a rozpoznatelnější zvuk. Přes určitou repetitivnost se nedostavuje nuda, ale pocit sílící intenzity.
„Challenge the Wind“ není „Wind of Change“ a RHAPSODY Alexe Staropoliho jedou dál ve svých už desetiletí ohraných schématech. Neposlouchá se to zle, ale je to takové rutinní a chybí tomu jiskra či výrazný moment.
Technické deathmetalové hrátky z dílny bubeníka Hannese Grossmanna jsou vlastně poctou kapelám, ve kterých si zahrál. A nejsou to jména menší než NECROPHAGIST, OBSCURA či HATE ETERNAL. Divoká a kreativní jízda to je.