No, klobouky hezky svižně dolů a skalpy taktéž! Mezinárodní společenstvo skvělých muzikantů, shromážděných pod zástavou Kamelot, duní requiem své konkurenci hlasitěji, než bylo zvykem. Na předchozí desce Fourth Legacy si chlapci zlehka zaflirtovali s přímočarým a chytlavým speedem, na albu Karma popadli lačně za pačesy svoje power a místy až prog - rockové sklony.

Celá kolekce je otevřena “povinnou” orchestrací, kterou obstarává jistý Rodenberský symfonický orchestr plus bezejmenný smyčcový kvartet. Pokud vám při vzpomíncena některé vskutku nepodařené patlaniny bledne líčko, zůstaňte klidní. Kamelot dobře vědí, zač je v metalu smyčec a orchestrální doprovod používají k ukázkovému kouzlení atmosféry. Melodie se kroutí v orientálních motivech, přerůstají i do klasického sympho - lomozu, zkrátka naladí posluchače na správnou frekvenci.

A jakmile se jednou chytnete, ponese vás vlna jménem Karma jako smýtko. Čitelnost a nekomplikovanost Fourth Legacy je minulostí, opusy páně Youngblooda překypují divokými změnami tempa i rozvrstvení instrumentace. Chvíli má navrch melodické kvílení kytary, chvíli čarují klávesy, jindy se zase chápe žezla minstrel Khan. Šest strun mistra kapelníka je ovšem v permanenci - jejich práce je včelkovitě pilná, proměnlivá. Během první skladby se sóluje, křečovitě cupuje i monumentálně tryská. Do bláznivé maškarády se nechávají strhnout všichni, nikdy si nemůžete být jistí, že skladba, která začne jako vyplovačka, neskončí jako majestátní hymnus. Čím dál tím víc se v duši usazuje pocit, že nás Kamelot nechtějí udivovat jen instrumentálními veletoči, ale že především chtějí demonstrovat sílu a hloubku svojí hudby. Vrcholem je pak rozhodně zhudebnění tisíckráte omláceného tématu “Alžbětina lázeň aneb satan v Čachticích”. Tuhle troj - skladbu považuji za absolutní vrchol propojování power / speedu s orchestrálními party. Žádné ohňostroje marnivosti, jen vodopád invencí a překrásných výstupů každého nástroje, vodopád, do kterého se budete rádi nořit znovu a znovu.

Magický nádech orientu vyplouvá na povrch v některých skladbách a je přesně tím, co činí z celého alba ještě poutavější špektákl. Přičteme - li k celkovým plusům ještě úchvatně zvládnuté balady a jednoho z nejlepších pěvců současnosti, pro něhož jsou výšky něčím absolutně přirozeným (jinými slovy - netahá je z koulí), pak dostáváme až překvapivě vysoký výsledek, který stačí na absolutní power / speedovou špici. Pokud jsem v recenzi na živák The Expedition hovořil o jejím ohrožování, teď nutno poznamenat, že byla již plně infiltrována fenoménem zvaným Kamelot...