BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Konečně se mi dostala do rukou. Jedná se o nečekaně závažné album. Najít téma, které by ustálo patos řinoucí se z Tateova hlasu není vůbec jednoduché. V tomto směru sáhli na jistotu, což mohlo skončit velkým průserem. Nestalo se tak. Queensryche dokazali natočit fantasticky vyvážené, emotivní album, přitom však natolik progresivní, že se o tom zbytku progresivně metalové scény může jen zdát. Vychvalovat rytmiku apod. by bylo nošením dříví do lesa. Ačkoliv momentálně jedu hlavně v old school death metalu, AS se mnou dost zametl. BOMBA!! P.S. Stray + Darkmoor - 1*:)
-bez slovního hodnocení-
DeGarmo prosim vrat sa! Queensryche uz natocili druhy album po sebe ktory je len priemerny!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Naprostá pecka, ale naprostá není slabého místa. Jedním slovem fantastické.
Presne tak velmi civilna nahravka ,nikdy som nebol velkym priaznivcom spevu typu Geoff Tate-a i ked viem ,ze je vynikajuci spevak ,ale tu sa mi zda ,ze spieva fakt velmi precizne.nahravka sa mi naozaj paci
-bez slovního hodnocení-
Vždycky mě potěší, když nějaký dinosaur vydá inteligentní, nenucené, prostě uvěřitelné album.
páči a veľa
Queensryche mam velmi rad a preto budem kriticka svina. Tento album som si s velkou namahou vypocul 4 alebo 5 krat a musim povedat, ze predrat sa cez nahodne porozhadzovane hovorene slovo, znacne unaveny Geoffov spev a obtazkany zvuk nahravky je teda riadna klada! Uvodna Sliver este ako tak odsypa, Tate dokonca vytiahne poriadnu vysku (kto by to bol povedal:-), ale nasledna nu-metalova Unafraid je uz dost tragicka. Ked sa uz aj najde nejake naozaj svetle miesto, tak ho kapela vzapati pochova neuveritelnym preslapom (dva priklady - Remember Me sa rozbieha krasne, ale totalne ju dorazi nepodareny refren + Home Again je pekna citliva balada, ktoru v druhej casti zahrabe pod ciernu zem zalostne falosny spev maleho dievcatka). K tejto nahravke nemam dovod znovu sa vratit, radsej si pustim The Warning alebo hoci aj Hear In The New Frontier.
hodne dobra prace a mozna budu i zvysovat hodnoceni
Queensryche mám opravdu hodně rád. Ale proto jim plný počet bodů nedávám. To dávám proto, že tahle deska je prostě fantastická. Kromě jiného mě i přímo dojala.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.