Zvuk mi ani nějak nevadí, mohl by být pruraznejsi, ale to, co mi na tom albu vadí hrozne, je kompoziční jalovost. Tzn. Přesně to, v čem byla síla Vermis, tady šlo úplně do kopru. Je to jak symfonie Járy Cimrmana. Samy mosty, přechody a vycpavky, hudebních myšlenek jak šafránu. Nechápu, ze tohle složila pořád ta stejná kapela.