Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přímočarost je slovo, které ve spojení s Francouzi STÖMB není možno použít. Na to je jejich tvorba příliš proměnlivá a kombinuje hodně stylových forem. Jejich instrumentální hudba je mixem tuhé kytarové produkce nezřídka jdoucí do tvrdších odnoží metalu, například technického death metalu či djentu s příměsí dalších prvků především v podobě elektroniky, ale též industriálu a dalších zvukových oživení. Album je zajímavě koncipováno, když je ohraničeno dvěma naprosto odlišnými skladbami. Živelný otvírák "The Realm of Delirium" nabízí agresivní kytarové postupy, které v kombinaci s výrazným vokálem hostující Laure Le Prunenec (IGORRR) připomenou Nory MADDER MORTEM. To je jeden z prvků, kterým si mě STÖMB získali, neboť pro MADDER MORTEM mám slabost. Závěrečná rozvláčná "Transcendence" je naopak baladicky laděnou skladbou s hypnotickým kytarovým sólem dalšího hosta Quentina Godeta (KADINJA) a emotivním post rockovým závěrem. Ale mezi tím je další obsah, který rozhodně není jen výplň.
Uvnitř alba jsou skladby nabývající různých podob a i v rámci sebe samých odskakují nejen do stylových subžánrů, ale i mimo hranice tvrdé kytarové hudby. Například "Sidereal Lucid Dreamer" začne jako kousek plný důrazných riffů, často až djentově sekajících, nad kterými se nesou táhlé elektronické linky, aby se propadl až k rozvláčné téměř relaxační pasáži, ze které nakonec opět nabere sílu. Skladby oscilují od divoké metalové řežby často na hranici progresivního death metalu až k emotivní jemné téměř post rockové atmosféře. A do toho jsou místy zdánlivě násilně, ale velice působivě, tlačeny další hudební polohy. Úvod "The Extantrasy" téměř ve stylu electronic dance music, industriální prvky v "Kaleidoskop" jsou doplněné o klavírní party, nebo se objevují vzletné riffové repetice jako od GOJIRA v gradující a mnohotvárné "In The Eye of Aghemahra". Plazivá, místy až něžná "Meta Art" je zase vyšperkovaná příspěvkem saxofonisty Jørgena Munkeby, známého z norských SHINING nebo JAGA JAZZIST.
STÖMB jsou kouzelníky se zvukem i mixem, dokáží zahustit a navrstvit své divoká pasáže do bombastických aranží, ale také včas uvolnit a odlehčit jednodušší a klidnou kompozicí, viz třeba elektronický úvod "An Absence of Sun", který zní jakoby odosobněle, a skupina pak téměř mimoděk přejde do silovějších riffů. Ale Francouzi jsou i šikovní ve tvorbě technicky náročnějších postupů, například v "Of Absolute White" jako by chtěli vyzvat na souboj MESHUGGAH. A nezapomíná se ani na trochu té melodické vzletnosti, "The Altered" mi svou atmosférou připomíná melodické black metalové postupy. No je toho na rozsáhlé ploše alba opravdu hodně a co je hlavní, ve všech formách a polohách je to přesvědčivý a vyzrálý výkon. Donedávna pro mě neznámí STÖMB představují jeden z vrcholů prvních měsíců roku 2023. Alespoň v mém žebříčku určitě.
STÖMB představují zajímavý mix agresivního metalu, djentu, progrese, ale i industriálu a elektroniky, to vše v perfektním souznění a profesorsky namícháno. Velmi neotřelý koktejl.
1. The Realm of Delirium
2. Sidereal Lucid Dreamer
3. Kaleidoscope
4. The Extantrasy
5. Meta Art
6. In the Eye of Aghemahra
7. An ABsence of Sun
8. Of Absolute White
9. The Altered
10. Transcendance
Diskografie
Massive Disturbed Meta Art (2023) From Nihil (2020) Duality (EP) (2017) The Grey (2015) Fragment (EP) (2013)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 17. března 2023 Vydavatel: Klonosphere Records Stopáž: 67:31
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.