Přímočarost je slovo, které ve spojení s Francouzi STÖMB není možno použít. Na to je jejich tvorba příliš proměnlivá a kombinuje hodně stylových forem. Jejich instrumentální hudba je mixem tuhé kytarové produkce nezřídka jdoucí do tvrdších odnoží metalu, například technického death metalu či djentu s příměsí dalších prvků především v podobě elektroniky, ale též industriálu a dalších zvukových oživení. Album je zajímavě koncipováno, když je ohraničeno dvěma naprosto odlišnými skladbami. Živelný otvírák "The Realm of Delirium" nabízí agresivní kytarové postupy, které v kombinaci s výrazným vokálem hostující Laure Le Prunenec (IGORRR) připomenou Nory MADDER MORTEM. To je jeden z prvků, kterým si mě STÖMB získali, neboť pro MADDER MORTEM mám slabost. Závěrečná rozvláčná "Transcendence" je naopak baladicky laděnou skladbou s hypnotickým kytarovým sólem dalšího hosta Quentina Godeta (KADINJA) a emotivním post rockovým závěrem. Ale mezi tím je další obsah, který rozhodně není jen výplň.

Uvnitř alba jsou skladby nabývající různých podob a i v rámci sebe samých odskakují nejen do stylových subžánrů, ale i mimo hranice tvrdé kytarové hudby. Například "Sidereal Lucid Dreamer" začne jako kousek plný důrazných riffů, často až djentově sekajících, nad kterými se nesou táhlé elektronické linky, aby se propadl až k rozvláčné téměř relaxační pasáži, ze které nakonec opět nabere sílu. Skladby oscilují od divoké metalové řežby často na hranici progresivního death metalu až k emotivní jemné téměř post rockové atmosféře. A do toho jsou místy zdánlivě násilně, ale velice působivě, tlačeny další hudební polohy. Úvod "The Extantrasy" téměř ve stylu electronic dance music, industriální prvky v "Kaleidoskop" jsou doplněné o klavírní party, nebo se objevují vzletné riffové repetice jako od GOJIRA v gradující a mnohotvárné "In The Eye of Aghemahra". Plazivá, místy až něžná "Meta Art" je zase vyšperkovaná příspěvkem saxofonisty Jørgena Munkeby, známého z norských SHINING nebo JAGA JAZZIST.

STÖMB jsou kouzelníky se zvukem i mixem, dokáží zahustit a navrstvit své divoká pasáže do bombastických aranží, ale také včas uvolnit a odlehčit jednodušší a klidnou kompozicí, viz třeba elektronický úvod "An Absence of Sun", který zní jakoby odosobněle, a skupina pak téměř mimoděk přejde do silovějších riffů. Ale Francouzi jsou i šikovní ve tvorbě technicky náročnějších postupů, například v "Of Absolute White" jako by chtěli vyzvat na souboj MESHUGGAH. A nezapomíná se ani na trochu té melodické vzletnosti, "The Altered" mi svou atmosférou připomíná melodické black metalové postupy. No je toho na rozsáhlé ploše alba opravdu hodně a co je hlavní, ve všech formách a polohách je to přesvědčivý a vyzrálý výkon. Donedávna pro mě neznámí STÖMB představují jeden z vrcholů prvních měsíců roku 2023. Alespoň v mém žebříčku určitě.