Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na svém druhém albu britové CONJURER pěkně okořenili a podusili sludge metalový základ, který již na prvotině "Mire" nezněl vůbec špatně. "Pathós" je do značné míry podobné debutu, jen se trochu prohloubila ona temná bažina těžkých riffů, přibylo tempa i živelnosti, takže se dostáváme občas do poloh blízkých doomem načichlým GOJIRA. K tomu přispělo ostřejší riffování i výraznější zvuková stránka. Sludge metalová špína se tak posunula do postmetalové prostornosti a kompozice nabraly více hudebních barev. Místy vyplave mohutná síla připomínající staré ISIS nebo těžkopádná nervozita CULT OF LUNA. Ano, není to nejoriginálnější forma, ale živelnost, zuřivé katarze i svíravá ponurost tomu dává dostatek autentičnosti, aby se "Pathós" dal řadit mezi povedená stylová alba.
Nuclear Blast / 1. července 2022
SIKASA - Matter Earth
Progresivita může mít mnoho podob, Chorvaté SIKASA sází na majestátní melodičnost okořeněnou působivou produkcí a rozvojem aranží. Přesvědčivá instrumentace se obejde bez exhibicí a soustředění se na melancholii a emotivní citovost až neuvěřitelně funguje. Skupina šikovně balancuje mezi melodickou rockovou přívětivostí a potemnělou ponurostí doprovázenou tuhým metalovým soundem. Občasná uvolněná akustická poloha připomene OPETH, rychle ale odplave jinam a kombinuje a míchá s bravurní šikovností. A aby to nebylo málo pestré, vše doplňují výpady saxofonu, křídlovky nebo klarinetu. Plavba na vodách majestátních skladeb zabrousí i do orientálních motivů, aby se album překlopilo do posledních dvou skladeb částečně v chorvatštině, kde logicky postoupíme i do trochy folklórních inspirací a Matka země tak dostane zřejmou myšlenkovou pointu. Bravurní debut, který se ke mě dostal náhodně a jsem za to hodně vděčný.
Self-released / 5. července 2022
WAKE - Thought Form Descent
Zdá se, že Kanaďané WAKE odkráčeli od své grindcore minulosti dosti daleko a jejich cesta postupného zdokonalování a obohacování projevu se na šestém albu "Thought Form Descent" dotýká prozatímního vrcholu. A přestože brutalita grindových kořenů se občas prodere na povrch, hlavní devizou současné tváře skupiny je valivý i ostrý death metal sklouzávající místy až do doomové ponurosti, jinde okořeněný melodickými vrstvami i odlehčenou hravostí. Celkem bohatý výrazový mix ale neztrácí energii a drží perfektně pohromadě, čemuž napomáhá soustředěná snaha držet nálady skladeb. Hutně rezonující i trhající riffy fungují a valivá lavina je až podivně svěží i díky šikovně poschovávaným vrstvám v pozadí, kde se skrývají i snad elektronické zvuky či jemné vokální chóry. WAKE dokázali udělat další krok vpřed a stvořili své nejpestřejší i nejemotivnější album.
Metal Blade / 22. července 2022
PSYCROPTIC - Divine Council
Tasmánští čerti PSYCROPTIC na svém osmém albu a po více jak dvaceti letech existence nic neztratili ze své divokosti a živelnosti. Stále si zachovávají svérázný rukopis a přestože jsou jejich alba odlišitelná, vždy je spolehnutí na jejich šikovnost v technickém provedení. Dokáží umně skloubit tradiční prvky death metalového ranku s dostatkem invence a progrese, v jejich hudbě jde nalézt konzervativní riffování stejně jako neotřelé motivy nebo svérázné odchylky. Příjemně to podupává a jinde nervně zaskřípe, takže žádná nuda. "Divine Council" je ale přece jen v něčem trochu překvapivé, často jako by se skladby vydávaly až kamsi do zběsilého thrashingu, takže třeba "Ashes of Our Empire" mi chvílemi zní jako mix zrychlených ANNIHILATOR z počátku jejich tvorby a klasiky DEATH z období "The Sound of Perseverance". Ale paradoxně to vůbec není nepatřičné, jen to dokazuje bohatost schopností, kterými PSYCROPTIC disponují. A že je to už vlastně trochu retro? Komu to vadí?
Prosthetic Records / 5. srpna 2022
ROYAL CODA - To Only A Few At First
ROYAL CODA si o prázdninách střihli pomyslnou bitvu se stylovými spřízněnci DANCE GAVIN DANCE. A ze souboje těchto dvou kapel z kalifornského Sacramenta vycházejí právě ROYAL CODA jako vítězi. Jejich progresivní posthardcore s prvky math rocku je přesně vyváženou směskou uječené naléhavosti, divoké nespoutanosti i citlivé procítěnosti. Proměnlivé polohy a tempa skladeb, roztěkané úlety i příjemné melodie navíc nabízí dostatek pestrosti, která právě letošnímu albu "Jackpot Juicer" od DANCE GAVIN DANCE chybí. A jelikož CIRCA SURVIVE s jejich "Two Dreams" také příliš nepřesvědčili a nemohu přijít na chuť ani comebackovému počinu velikánů THE MARS VOLTA, stává se pro mě "To Only A Few At First" pro rok 2022 vrcholem daného stylového ranku.
Blue Swan Records / 12. srpna 2022
THE SLOW LIGHT - Liminal
Australané THE SLOW LIGHT se sice označují za prog rockovou skupinu, jejich debutové album "Liminal" je ale přes neoddiskutovatelné prog formy hlavně velmi osobitě uchopený psychedelic postrockový koncept s uvolněně hladkým vokálem. Jejich hudba je o klidném hraní si s tóny a melodiemi, o těkavém i rozvláčném nastolování emocí, které se převalují a rostou. Střídmé aranže tvoří skladby plné jemně rozjímavých nálad, které i díky vokálnímu projevu často odplouvají do poloh připomínajících ty nejmelancholičtější desky průkopníků ANATHEMA. Je to v podstatě výlet do dob již dávno minulých a pamětníkům se musí vybavit to příjemné uvolnění, které nabízela třeba deska "Alternative 4" zmíněné ANATHEMY. "Liminal" přesto není žádnou kopií, ale bravurní deskou, která cestuje od hororového napětí až k polohám připomínajícím relaxační hudbu. Ano, je to deska hodně závislá na aktuálním rozpoložení posluchače, ale při správné náladě jsem si užil i příjemné mrazení v zádech, a to už se mi delší dobu nestalo.
Self-released / 31. srpna 2022
Jednou větou:
KRUHL - Sanguine Nihilism (Self-released / 9. července 2022) Tihle Kanaďané mastí hezky energický a technický deathmetal/deathcore. V rámci žánru slušná deska.
BEHOLD! THE MONOLITH - From the Fathomless Deep (Ripple Music / 15. července 2022) Tuhý stoner doom metal, trochu těžkopádné, ale to k tomuhle stylu prostě patří.
ALAN PARSONS - From the New World (Frontiers Music / 15. července 2022) Parsons opět ve svých reminiscencích na floydovské nálady, nic převratného, přesto příjemně uvolněné album.
ANTHONY GREEN - Boom. Done. (Born Losers Records / 22 července 2022) Další sólová deska zpěváka CIRCA SURVIVE s jeho charakteristickým hlasem, který asi mnoha lidem musí lézt na nervy. Pro mě emotivní koláž, kterou si užívám.
NORTHLESS - A Path Beyond Grief (Translation Loss Records / 22 července 2022) Američané hrnou hutný sludge metal dobarvený hezky nasranou post hardcore agresivitou. Perfektně fungující propojení žánrů.
DANCE GAVIN DANCE - Jackpot Juicer (Rise Records / 29. července 2022) V souboji s ROYAL CODA jednoznačně prohrávají, přesto stále nevím, zda je to až tak zlé album.
BELPHEGOR - The Devils (Nuclear Blast / 29 července 2022) Černý black death v podání těchto Rakušanů až tak moc neřeže, méně intenzivní, ale něco na tomhle pompéznějším provedení je.
KRISIUN - Mortem Solis (Century Media Records / 29. července 2022) Brazilci opět hrnou nekompromisní death metal, už je to sice trochu ohrané, ale fanoušci zklamaní nebudou.
THE HALO EFFECT - Days Of The Lost (Nuclear Blast / 12. srpna 2022) Švédský melodický death plně v konvencích gothenburgské staré školy od ex členů IN FLAMES a DARK TRANQUILLITY, přesně to co se od nich asi dá čekat.
CARRION VAEL - Abhorrent Obsessions (Unique Leader Records / 12. srpna 2022) Velmi pestrá směska různých death metalových poloh od technických fines přes dostatek brutality až po příjemně melodické pasáže s trochou přesahů i do meloblack forem. Hezky živočišné.
Kolegové a krajané dánských THORIUM si drhnou své a na rozdíl od zmíněných THORIUM jsou ve své melodické, thrashem i heavy klasikou načichlé a severskou aurou prostoupené deathové poloze doma. Nic převratného, zřejmě hlavně dávka nostalgie pro pamětníky.
Pejsek s kočičkou pek... tedy, spíše Gabriele Gramaglia pekl dort. "A co do něj přidal?" Drtivé OSDM riffy, technický death metal, výrazné melodie, obrovskou porci atmosféry a kromě hlubokého growlu občas i čistý zpěv. "No a nebude nám z toho blbě?" Ne.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.