Když se jeden zaposlouchá do nového alba kutnohorských TORRAX „Příběhy“, docela určitě se mu může stát, že bezděky zabloudí zraky k nejbližšímu kalendáři... jakýže to vlastně píšeme rok? Podobné věci se ovšem v metalovém království stávají už celkem běžně, neboť ne všichni chtějí zapomenout na to, co frčelo před nějakými třiceti léty. A je to o to sympatičtější, ujmou-li se takového úkolu muzikanti generace teprve nastupující, a zahrají s takovou vervou, jakou lze přesně v drážkách "Příběhů" nalézt. Osmdesátá léta těšte se, vzkazuje za celý TORRAX baskytarista David Svoboda.
Představ nám, prosím TORRAX…
TORRAX je pětičlenná parta z Kutné Hory a hrajeme heavy/power metal ve stylu osmdesátých let.
Jak bys definoval nebo shrnul všechno, kvůli čemu má podle tebe smysl věnovat TORRAX pozornost?
Tahle otázka zní dost záludně. Rozhodně si myslím, že moc kapel našeho ražení na české scéně nenajdeš, zvlášť co se týká mladší generace muzikantů. Snažíme se všechno dělat, jak nejlépe to jde, ať už se to týká muziky, textů nebo dalších věcí kolem.
Odkud se vzal váš název? Hrálo v jeho vzniku nějakou roli i pojmenování pražské legendy TÖRR? A je můj dojem, že jsem už kdysi v českých luzích a hájích zaregistroval kapelu totožného jména, správný nebo mylný? Ověřovali jste si něco takového? Jak je vůbec dnes těžké vymyslet jméno pro kapelu?
Nejsi první, kdo nám tuhle otázku pokládá. S kapelou TÖRR to nemá nic společného, název vymyslel náš úplně první kytarista, když seděl v čekárně u doktora, původně jako THORAX. Po pár měsících přišlo zjištění, že kapela THORAX již existuje, nicméně se nám název líbil natolik, že jsme tedy jen přehodili písmena a vznikl název, pod kterým nás znáte dnes.
Jinak co se týče vymýšlení názvu pro kapelu, musím se přiznat, že to není vůbec nic jednoduchého. Nejde to tak, že si řekneš, vymyslím název a „je to“! Stojí to spoustu úsilí, je to přece jen něco, co tě reprezentuje po zbytek kariéry.
Máte zjevně vztah ke klasickému osmdesátkovému heavy metalu… Jak jste k němu přišli? A můžete se na to konto pochlubit nějakými vzory?
Vzory jsou za nás asi jasný, ze zahraničních to bude HELLOWEEN, GAMMA RAY, RUNNING WILD i IRON MAIDEN. Z českých to bude hlavně VITACIT, ARAKAIN a podobně. Všichni máme rádi osmdesátkovou muziku, ke které nás z větší části přivedli naši rodiče.
K čemu bys přirovnal pocit hrát dnes právě osmdesátkový heavy/speed/power metal?
K tomu, co jsem chtěl vždycky dělat. Jen se v dnešní době těžko shání muzikanti, kteří by to viděli stejně a mysleli to s hudbou vážně.
Myslíš, že spolu s módní vlnou retro thrashe je tedy čas také na retro heavy? A má smysl se něčemu takovému věnovat?
Hele, to úplně nevím, v trendech se moc nevyznám, ale podle odezvy od fanoušků to určitě smysl má. Tedy alespoň podle mě (smích).
Jak bys popsal dnešní metalovou scénu v České republice a poměry na ní? Patří na ní v duchu předešlé otázky vaše produkce?
U nás se točí pořád ty stejný jména na podobných akcích a festivalech. Trochu mi přijde, že mezi sebe úplně nechtějí nikoho nového pustit, což je zčásti pochopitelný, ale i tak si myslím, že spousta mladších kapel by si svou šanci zasloužila. Jinak celkově nejsem moc příznivcem moderního metalu. Podle mého názoru naše muzika určitě na scénu patří, může si tam najít své místo hlavně mezi staršími posluchači a doufáme, že časem i mezi mladším publikem.
Před nedávnem vám vyšlo nové album „Příběhy“. Jak jste ho skládali, jak jste ho nahrávali a jak se na tom podepsala covidová pandemie? A o kolik jste na něm lepší, než na debutu „V každým z nás“?
Na tvorbě se u nás vždycky podílí celá kapela společně ve zkušebně, někdo přinese nápad a pak to společně utváří v celek. Nahrávalo se v Nymburce u Martina Holendra v jeho Hollysound Studiu, stejně jako singl „Příběhy“. Album je za nás úplně na jiné úrovni, než naše prvotina. Jednak tím, že na prvním albu jsme nebyli ještě tolik sehraní, a rozhodně i kvalitou nahrávek ve studiu, která je na albu hodně znát. No a pandemie nás připravila o možnost pokřtít album, když vycházelo, a o jeho propagaci na koncertech.
Co byste rádi jeho prostřednictvím posluchačům sdělili?
Každý si na něm může najít to svoje, není přece jenom na jedno téma, jsou to prostě příběhy.
Vzal jsi mi to z úst, má tedy album nějakou společnou myšlenku či koncept nebo jde v duchu jeho názvu skutečně jen o „Příběhy“?
Nejedná se o koncepční album, každá skladba je o něčem jiném. Snažíme se dělat příběhové texty a je už na každém, jak si příběh vyloží.
Zajímalo by mě, co pohne metalovou kapelu v roce 2021, aby se v texu skladby „Noční můra“ věnovala Freddymu Kruegerovi, záporném hrdinovi téměř čtyřicet let starých hororů, o němž zejména v době největšího metalového rozmachu zpíval skutečně snad každý? Nemáte dostatek jiných námětů a témat? Nebo je v tom něco úplně jiného?
Je v tom úplně něco jiného, text je starý asi tři roky a autorem je náš dobrý kamarád Pepa Lhotský. Námět „Freddyho“ mi přijde zajímavý i v dnešní době a každá kapela ho zpracovává jinak. Líbil se nám, a tak se dostal na desku.
Jak velkou roli vlastně přičítáte textům? Snažíte se jejich prostřednictvím něco vyjadřovat nebo jsou pro vás prostě jen přidaným výrazovým prostředkem zpěvu jako takového?
U každého textu se snažíme, aby měl hlavu a patu, musí to být příběh. Tak nás to baví a chceme to tak dělat dál.
V návaznosti na tuhle otázku se zkusím zeptat, o čem jsou tedy samotné „Příběhy“ a o čem je „Morganův sen“?
Příběhy jsou na téma „normalizace pohádek“. Záleží, co si v tom každý z vás najde. Nebudu prozrazovat původní myšlenku. Oproti tomu „Morganův sen“ je vlastně inspirovaný videohrou „Red Dead Redemption“, která se nám líbila, a všichni jsme jí hráli. Její děj je super a zasloužil si to.
Jak si vede videoklip k „Příběhům“ a plánujete díky tomu nějaké další pohyblivé obrázky?
Na videoklip jsou fajn ohlasy a na další se určitě můžete těšit v době nepříliš vzdálené.
Je to, co je zachyceno na novince skutečným výsledkem vašeho společného nahrávání, nebo muselo dojít k nějaké studiové „výpomoci“? Ptám se, protože je to podle všeho dnes běžná praxe, zejména když dotyčný hudebník prostě není schopen kýženého výsledku docílit…
Je to tak, celá deska je naše společná práce. Díky Martinovi a jeho práci ve studiu zní skvěle, ale co se týká nahrávání jednotlivých nástrojů, je to skutečně práce jen a pouze kapely.
Kdy a kde jste hráli naposledy živě a jaké máš na to vzpomínky? Před jak velkým publikem to bylo a dá se nějak zprůměrovat, kolik na vás před pandemií chodilo lidí? A v jakém množství si proto na koncerty chystáte merch?
Poslední koncert před pandemií byl v našem domácím, bohužel už bývalém, klubu „Česká 1“ v Kutné Hoře, kde jsme, co se lidí týče, měli vždy úspěch. Jinak si na účast na koncertech nestěžujeme. První koncert po pandemii už proběhl také, a to na charitativní akci „Cucfest Vol. 8“, kterou jsme si moc užili. Co se týká merche, chystáme úplně nová trika, a samozřejmě toho bude o něco víc, takže se máte na co těšit.
A kde vás budeme moci shlédnout živě v nejbližší době, pokud to situace – jakože to vypadá, že snad už ano – dovolí?
Určitě bychom všechny rádi pozvali na festival „Hora plná hudby aneb Rockové vítání léta 2“ v Měšťanském pivovaru v Kutné Hoře, který spolupořádáme s našimi partnery. Festival proběhne 26. června 2021 od 13:00 hodin. Vstupenky v předprodeji si můžete zakoupit v síti Ticketportal. Další akce stále přibývají, tak doufáme, že to bude jenom lepší.
Mimochodem, jak vůbec nahlížíš na všechno to, co se tu děje ve spojení s covid – 19 od loňského jara, a máš nějaký tip na vývoj téhle situace o letošním podzimu?
Já jakožto velký konspirační teoretik nejen okolo pandemie se k tomuto tématu snad radši ani nechci vyjadřovat. Proběhlo kolem toho už strašně moc věcí a člověk vlastně ani neví, kde je pravda. Tak jenom doufejme, že se budeme zase vídat za normálních okolností, ať už na pódiu nebo pod ním.
A další plány do budoucna?
Rozhodně se chystáme na natáčení dalšího videoklipu, natáčení nějakého singlu a pomalu zase budeme připravovat další desku, ostatně něco málo na ní už máme!
Poslední slova:
Díky moc za rozhovor a AŤ ŽIJE HEAVY METAL!!
