Legrace není nikdy dost, to je jistě heslo, kterého se klatovští TRAUTENBERK drží zuby nehty. Více než dva roky uplynuly od vydání výborného alba „Himlhergotdonrvetr“, jež se dočkalo vesměs příznivých ohlasů, a znamenalo další stupínek, o který poskočila vezdejší sláva tohohle vypečného spolku. Od té doby to jde s kapelou ještě dále do většího kopce – těší se stále větší přízni, hraje ve stále větších prostorách (naposledy například vyprodala plzeňské „Depo 2015“ a díky obrovskému zájmu musela přihodit následující den ještě jeden koncert) a jak se sluší a patří, přihazuje k tomu v těchto dnech také nové album.

Stopáží sice „Ticho nad pekáčem“ připomene někdejší slavnou epizodu okolo oficiálního času pro dlouhohrající nahrávku, ale o to je zřejmě ještě výživnější. Ve svých deseti položkách organizuje novou přehlídku neopakovatelného kapelního smyslu pro humor, s jehož pomocí staví klatováci skladby jednoduché, přiměřeně metalové a poměrně skočné. Občas se v tom po vzoru minulosti objeví také nějaké ty náznaky rapu, ale co je nejsympatičtější, nikdy se nesklouzne k obyčejnému tuzemskému bigbítu, jemuž by právě primární zacílení na humor více odpovídalo. Ne, tady jsou TRAUTENBERK pevní jako skála, ať je to sebemelodičtější či sebesměšnější, pořád hraje prim poctivý kytarový riff, jemuž je metalová adresa nejvlastnější.

Čtěte také: TRAUTENBERK - Krakonoš je udavač (rozhovor s Honzou „Aničkou“ Suchým)

Až na výjimky (nejspíš „Zaplať pán bů“) tak album tvoří skladby poměrně chytlavé, jež k dokonalosti dobrušují tradiční texty, na rozdíl od „Himlhergotdonrvetr“ nikoliv v úplně koncepčním duchu vedené, ovšem plné podobně nakažlivé nadsázky a legrace. Výborným kusem je zejména úvodní „Netáhlo“ s milým hostujícím zpěvem Veroniky „Supice“ Borovkové ze TŘÍ SESTER, hned následující „Pan Pilous“ s nádherně klenutým refrénem o motorové pile, co prostě nechytá, mykologický hymnus „Dej pozor na satana“, zubařský „Stomatometal“ (pevně doufám, že textový úryvek „třicet dva žlutejch třese se strachy, strašně to bolí a stojí to prachy“ z logických důvodů v dnešní pohnuté době nikoho nepohorší) a závěrečný, internetem již nějakou dobu kolující hitový singl „Lunt“.

Je jasné, že kritici se nejspíš znovu najdou, ale mám takový pocit, že to je věc, která TRAUTENBERK může nechat klidnými. Jedou si tu svou veselou metalovou písničku, jsou v ní opravdu dobří (což je prostě slyšet) a tak jaképak tedy vrásky. Obzvláště, když to můžou navíc zapikat tak povedeným albem, jakým „Ticho nad pekáčem“ bezesporu je.