Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtyři exempláře druhu (post) homo sapiens sapiens ze skotského Edinburghu se loni uvedly na scénu debutovou deskou „Asheran“. Tahle psychedelická cesta univerzem vysoké sci-fi sice nezaznamenala žádný ohromující průlom, ale pokud jste pozorně pročítali žánrové žebříčky neprávem opomenutých alb v zahraničních magazínech, nejspíš jste na tohle jméno narazili. Proč? Protože DVNE se etablují jako pozoruhodně zralá kapela, schopná organicky propojovat DNA rozdílných metalových i rockových odnoží do vzrušujících vzorů.
DVNE budují progresivní hudební krajinu širokou jako písečné pláně Herbertovy slavné planety Arrakis. Ústředním tématem alba „Asheran“ je vzestup a pád impérií, těch skutečných a fiktivních. Potkávají se zde motivy z islámu i klasické sci-fi. Vyvrženci, trosky kdysi slavných civilizací, prach a kosti, oči upřené ke hvězdám. Texty DVNE jsou utkané z jiskřivých, úsečných metafor a fragmentů mytických vyprávění. Unikavé i fyzicky konkrétní obrazy potěší ty, pro které lyrics nejsou jen zbytečná položka na Bandcampu. Textová stránka dobarvuje a zkonkrétňuje už tak evokativní hudbu DVNE.
A ta je? Odkojená post-metalovou tíživou pompou, protkaná zlatavými nitkami post-rockových impresí. Výrazně ovlivněná lomenými progresivně rockovými strukturami i psychedelickou unikavostí. Potkávají se tu křehké momenty trylkujících kytar, důstojné lyrické kompozice („Sunset Grace“) s nekompromisně zatěžkanými monolity, které vzývají skřípavé disharmonie a robustní rytmiku v mnohém evokující pozdní období ENSLAVED („Thirst“). Prvky post blacku dominují v prudké písečné bouři „Rite Of Seven Mournings“, jindy zase DVNE dovedně pošilhávají po noblese TOOL či ISIS („Viridian Bloom“), osedlávají neklidně tepající rytmiku a potenciál, který nabízí kontrast neotesaného řevu a jemného, vysoko posazeného zpěvu.
Čistý vokál má k dokonalosti daleko, v akustikou zklidněném a třpytivém veletoku „Descent of the Asheran“ táhlé emo-souhlásky trochu krákají za uši a zpěv obecně funguje spíš jako doprovod než naléhavé umocnění atmosfér, které kapela virtuózně vytváří ostatní instrumentací. Drobná poskvrna a, řekněme, nováčkovská daň, konfliktní plocha, která se nepochybně bude dále obrušovat. Stejně tak větší dynamika zvuku by kapele, která ráda pracuje s kontrasty ticha a hustého sludgeového dýmu, nijak neuškodila.
Všechno ostatní ale štymuje na milimetry. DVNE rádi pracují s dlouhými kompozicemi, do nichž dokáží vepsat dost zvratů, dost nepředvídatelnosti, dost obrazotvornosti, aby posluchačovu pozornost udrželi ve stavu sladkého napětí. „Asheran“ jím překypuje. Střádaná tenze, která kontrolovaně vybuchuje ve správný čas. Hypnotické metalové Koření. Písečná planina, která se ústy Červů může kdykoli rozevřít pod vašima nohama. What a trip!
Vrstevnaté, zábavné a pestré dílo. DVNE mi v mnoha ohledech připomenou počínání ALCEST, ale debut skotských se přesto snaží jít vlastní cestou. Z méno pohledu to v porovnání se zavedenými Francouzi není tak chytlavé ale na druhou stranu ani tak cukrkandlové. Velmi příjemně se to poslouchá, žánry se střídají přirozeně a je to prosté jakékoliv křeče a nuceného patlání jednoho přes druhé. Já jsem spokojen.
8. ledna 2018
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
griwo
8,5 / 10
pestrý to album...určite stojí sa posluch - tak isto ako tohtoročná novinka!
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.