Brněnští EAGLEHEART jsou poměrně zavedeným pojmem na domácí metalové scéně (však také zkraje příštího roku oslaví patnáct let existence) a samozřejmě, že nejvíce bude jejich název rezonovat v uším především těm, jimž je nejbližší rychlý, vzletný a řádně melodický metal. Alba „Moment Of Life“ (2008) a „Dreamtherapy“ (2011) jim pak nejspíš rovněž nemusím představovat, stejně jako fakt, že obě se setkala s poměrně vřelým přijetím, byť samozřejmě spíše v užším kruhu těch více zasvěcených.

Po vydání druhého ze zmíněných alb se ovšem kapela studiově odmlčela, aby se tahle nahrávací pauza natáhla až na šest let, v jejichž závěru se i EAGLEHEART svěřili stále populárnější crowdfundingové (český ekvivalent tohoto slovíčka mimochodem stále asi ještě neexistuje nebo se mýlím?) kampani prostřednictvím našinců HitHit. Plánovaných 55.000,- Kč se podařilo vybrat pěkně po údernicku na 115 % a tak už vzniku třetího alba brňáků nestálo nic v cestě.

Na sklonku srpna pak album nazvané vyzývavě „Reverse“ spatřilo světlo světa a s ním i neskrývaná ambice kapely vydat ze sebe opravdu to nejlepší, vždyť o čem jiném krom názvu hovoří třeba fakt, že k produkci tentokráte nepustila nikoho dalšího, včetně v úvahu přicházejícího slovutného Rolanda Grapowa, u nějž se album z části rovněž nahrávalo.

A povedlo se, mohu-li tedy soudit poté, co se mi snad definitivně podařilo do celé nahrávky proniknout. Na první poslech je totiž zdánlivě neprostupná a zdá se být pevně uschována v hotovém šiku kytar, rychlých temp, melodií a různých odboček a kudrlinek, které svádějí k pocitu, že jde jen o pompu a nadbytečnou okázalost bez pořádného kousku duše. Nicméně, jak jsem už zmínil, opak je pravdou. Přirozeně limitováni tradičními melodicko (prog)metalovými mantinely stvořili EAGLEHEART album, jež se sympaticky vyznává ze stylové příslušnosti a zároveň je schopno oslovit i posluchače někdy už třeba unaveného ze zástupů kapel prakticky totožné produkce, v níž aby k vyhledání rozdílů byl pozván nejlépe Sherlock Holmes.

Důležitou měrou k tomu přispívá i vzácně se doplňující trio zpěváků (Roman Sáček, původní zpěvák Vojtěch Šimoník, který si po návratu přibral i baskytaru, a dvorní skladatel Michal Kůs, jehož můžete aktuálně vidět i v řadách KREYSONu), pod jejichž hrdly dostává „Reverse“ daleko širší rozměr a mnohdy zní vskutku neopakovatelně. Z původně jednolitě vnímaného materiálu tak náhle vyrůstá mnoho skladeb, jež působí velmi přesvědčivě a snese velmi přísná kritická měřítka. Za největší favority mám hned několik z nich – úvodní náklep „Until Fear Is Gone“, opatřený nádherně procítěným bridgem, hned následující a podobně naléhavou „Healing The Scars“ s jemným orientálním motivem v refrénu, drobné vydechnutí v „Erased From Existence“ s osvěžujícími housličkami nebo třeba „Enemy Within“, krásný příklad toho, jak to krásně funguje s více mikrofony. I jinde na ploše více než padesátiminutového alba však narazíte na podobně zajímavé okamžiky („Palace Of Thoughts“) a naopak velmi zřídka se vám stane, že z dotyčné skladby nevydolujete nic, i kdybyste se na hlavu postavili (tak jako v mém případě u „All I Am“).

Když tedy vkládat želízko do ohně, tak jedině takové, které se hned nespálí a zároveň ukáže, že je z oceli, která už něco vydrží. Přesně tímhle mottem se bezpochyby řídili i EAGLEHEART, když dali vzniknout „Reverse“.