Podzimní emise nového řadového alba bývalého frontmana amerických hardrockerů SKID ROW se sice dostala na trh tak nějak nenápadně, ale rozhodně z ní mám velmi dobrý pocit. Kopající a vřeštící divočák, coby bývalý elitář americké Hard´n´Heavy scény přelomu osmdesátých a devadesátých let, konečně předložil nahrávku, která se kvalitativně blíží úspěšným prvním albům jeho dřívější kapely.

Jakoby chtěl dát jasně najevo, že ta dlouhá léta plácání se na místě, lemovaná spíše účinkováním v nejrůznějších muzikálech (nic proti), ale rovněž vystupováním v obskurních reality show (to už je slabší), jsou již minulostí. Ostatně, takového pěveckého talentu by byla obrovská škoda, zvlášť když vím, jak skvělá alba se SKID ROW před dvaceti lety nazpíval. Nové nahrávce hodně pomohlo angažování mladého devatenáctiletého kytaristy Nicka Sterlinga, který svým herním projevem i skladatelským vkladem blonďatého ďábla pořádně nakopnul.

„Kicking And Screaming“ má všechny atributy moderně znějícího hardrockového díla s nemalým množstvím silných písní. Nástup je doslova fantastický, takže dost připomíná skidrowácký powermetalový majstrštyk „Slave To The Grind“. Úvodní titulní song, stejně jako třetí „Tunnelvision“ a čtvrtá „Dance On Your Grave“duní pod nánosem hutných kytarových riffů a bleskových Sterlingových vyhrávek, nad kterými stoupá vyhlášená Bachova siréna do neskutečných dálav.

Dvojka „My Own Worst Enemy“ je zas svižnou rockovou vypalovačkou s nemalými hitovými ambicemi. Stejně tak pátá „Caught In A Dream“ má chytlavosti na rozdávání, takže jde zřejmě o jeden ze stěžejních momentů celého alba, kde se, kromě vždy hlasově perfektního Bacha, blýskne již výše zmíněný kotzenovsko-gilbertovský talent. Do této chvíle střídá jeden lepší moment druhý, a tak zářím spokojeností.

Důrazné věci z druhé půle, jako „Dirty Power“, „Live The Life“ nebo zejména „One Good Reason“, vrací po několika lehce fádnějších skladbách uprostřed nahrávce ten správně natlakovaný říz. Jsou zde ovšem i tři balady – „I´m Alive“, „Dream Forever“ a „Wishin´“, které mají sice do vyhlášených generačních čísel SKID ROW (z před dvaceti let) pořád trochu daleko, přesto však nejde o nějaké zbytečné a unylé cajdáčky. Naopak, všechny si udržují solidní standard příjemně poslouchatelných klidnějších rockových songů. Nicméně balady na „Kicking And Screaming“ opravdu nepovažuji za ty stěžejní songy kolekce.

Jak to shrnout? SEBASTIAN BACH konečně dokázal přijít s povedenou nahrávkou bez pochybností a podpůrných vycpávek typu předělávek osvědčených vypalovaček svých velkých vzorů, s nahrávkou, která jej stoprocentně reprezentuje jako nespoutaného metalového bouřliváka, a to si letos (bohudík) ani nemusel pozvat na hostování svého velkého kámoše Axla Rose. Zvládl to sám, navíc s vynikajícím mladým kytaristou v zádech. Prostě do nás napral sadu třinácti zbrusu nových songů opatřených svěžím feelingem a na zbytečnosti se vykašlal. Přeberte si to jak chcete, ale tohle album je pro hltače poctivého amerického Hard´n´Heavy prostě příjemná záležitost. Na první dvě alba SKID ROW to stále ještě nemá (kdo by to taky čekal, že?), ale pořád lepší než všechny ty Bachova polopřevzatá, položivá a polostudiová poloalba. Zřejmě nejlepší hardrockové album od Iommiho „Fused“ a EUROPE „Secret Society“. Jen tak dál.