Možná to bude znít vtipně, ale z britských MOTÖRHEAD se za poslední dvě dekády stalo těleso, které je synonymem dokonalé stability a pevného zdraví. Vždyť jejich současná trojčlenná sestava funguje bez problémů už od poloviny devadesátých let a nebýt tenkrát dětinského odchodu uraženého Würzela, který si sbalil svých pět švestek hned po brutální jízdě „Sacrifice“ (1995) pouze díky jeho osobnímu pocitu jakési nedoceněnosti, bylo by tohle období delší ještě o další plodné čtyři roky. Když si to tak vybavím a čas od času projíždím Lemmyho diskografií, tak si opravdu myslím, že první polovina devadesátých let byla pro něho hodně důležitá – MOTÖRHEAD totiž začali znít různoroději, nebáli se jiných přístupů a tím pádem z toho vyšli bohatší a po produkční stránce velmi profesionálně zmáklé nahrávky. Mám opravdu rád alba jako „1916“ či „Bastards“, pravda, předělovou „March Ör Die“ o trochu méně. Od té doby však uteklo mnoho vody a přístup se změnil o stoosmdesát stupňů, přesto všechno šlape jak má. Smlouvu s major labelem vzal čert, tehdejší americký pobyt rovněž, zároveň došlo k upevnění pozic v Evropě - zejména pak v metalové baště Německu. Takže to, co vydrželo bez spekulací jsou samotní MOTÖRHEAD. Těm současným udává ráz metalový drive, jednoduchost a určitý návrat ke kořenům, k stylu, který již hodně dávno definovali svými starověkými alby typu „Overkill“ nebo „Bomber“. Případ alb jako „Hammered“, „Inferno“ a „Kiss Of Death“, ovšem také té minulé, o něco slabší „Motörizer“. Novinka v pevně daném směru pokračuje.

Zjištění nejdůležitější - „The Wörld Is Yours“ nemá šanci absolutně nikoho překvapit. Jde o MOTÖRHEAD přesně takové, jak je každý dobře zná. Mám pocit, že tohle album je úplně tím nejprůměrnějším vzorkem z jejich pozdní tvorby, jaký byl do dnešních dnů nahrán. Není zde ani minuta něčeho neočekávaného, žádné ovlivnění momentálně aktuálními zvuky, žádné akustické kytary nebo dokonce balady. Svého času Lemmy vymyslel pár solidních cajdáčků a slušely mu. Zde je situace jiná. Lemmy vyflusne deset důrazných flákot a všichni ať si to přeberou jak chtějí. Na „The Wörld Is Yours“ rovněž chybí vyslovená hitovka nebo jakýsi flag boat (např. věc typu „Iron Fist“), ke kterému by se mohli fanoušci po mnoho let na koncertech vracet, ale na druhou stranu zde není ani příliš těch vyloženě slabších a vatových songů. Zkrátka všechno jede dle předpokladů - neohromí, nepřekvapí, ovšem ani nezklame.

Že je Mikkey Dee fenomenální bubeník, ví snad každý, přesto bych chtěl znovu zmínit, že je Seveřan pro tuhle sebranku od počátku svého působení obrovskou posilou a je to zejména patrné na albech, jako je to letošní. Na albech méně nápadných a svým způsobem ortodoxních. I ty nejprůměrnější věci totiž dokáže vystužit takovým způsobem, že fungují prostě náramně. Novinka obsahuje dvě stará rock´n´rollová boogie („Rock ´N ´Roll Music“ a „Bye Bye Bitch Bye Bye“), jednu ultra temnou valicí se mordu („Brotherhood Of Man“), několik razantních metalových vypalovaček („I Know How I Die“, „Get Back In Line“, „Outlaw“ nebo „I Know What You Need“) na jaké jsme po léta zvyklí a pak ještě úvod ve „fuck you stylu“ ( „Born To Lose“), kde rozcáplá rytmika tak trochu upomene bubenický projev Davea Grohla. Není se co divit, deska vznikala v jeho studiu.

Takže co závěrem říct? Fanoušci budou spokojeni z další série typických skladeb od MOTÖRHEAD a ti ostatní ať si to přeberou jak chtějí. Pro mne zkrátka album, které spíše potěší než zklame (to se stává málokdy), ale už jsem od nich slyšel spousty lepších kolekcí. Toť deska ukuchtěná pod mottem - „Buď sám svým pánem, protože Svět je Tvůj!“.