SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rotten Sound naposled udeřili CD Drain, vydaným Španěli Repulse. Pro tohle MCD přesedlali šílení Finové k americkým Necropolis, ale jen načas. Ovšem zastávka je to více než povedená a řekl bych, že i když je na tomhle matroši jen pět nových věcí a bonus, v mnoha momentech nahrávka opět překonává jinak skvělé CD Drain. Muzika Rotten Sound není příliš komplikovaná co do strunné techniky. Kytary jsou zde stále hodně crustové až punkové, ale celkový sound je deathmetalový. Vokál je pořád typicky řvavý a všech pět songů je o lidských povahách – o tom, jak se člověk snaží být perfektní (Pervection), jak si někdo hraje na boha (Strongman), jak si hrabe jen na vlastním písečku (Disinterest) a tak dál... Still Psycho je o lidech a proto i ten název. Jinak Rotten Sound jsou výjimečným příkladem toho, jak se s poměrně jednoduchými, ale energickými songy a s osobitým zvukem dá hrát naprosto super muzika pokud... Pokud máte špičkového bubeníka!!! A bubeník Rotten Sound je jeden z největších šílenců, jaké kde uslyšíte. Technický, neuveřitelně rychlý a s citem pro detail. Právě ty bicí posunují Rotten Sound do předních linií jinak poměrně uniformovaného grind/crustového vojska. Finové to prostě zase všem natřeli a až si poslechnete předělávku klasiky Reek Of Putrefaction, bude vám vše jasné. Rotten Sound mne posadili na prdel i jen tímhle svinským miniCD a navíc přisadili chladného stakana Finlandie v podobě devíti živých skladeb, které na MCD presentují jako AVI soubory. Prostě tu najdete live video z koncertu v Nummirocku ´99 a pokud jste je ještě neviděli živě. pochopíte, proč stojí za to se na ně jít podívat. Rotten Sound‘s not dead, they fuckin‘ rule!!! Už chystají nové CD opět u Repulse, takže bacha!!!
Mika Aalto
- kytara
Kai Hahto
- bicí
Keijo Niinimaa
- vokály
Mika Häkki
- basa
Juha Ylikoski
- kytara
1. Perfection
2. Ignorance
3. StrongMan
4. DisInterest
5. Lack of Awareness
6. Reek of Putrefaction
Mass Extinction (2025)
Apocalypse (2023)
Suffer to Abuse (2018)
Abuse To Suffer (2016)
Species At War (EP) (2013)
Cursed (2011)
Napalm (EP) (2010)
Cycles (2008)
Consume To Contaminate (EP) (2006)
Exit (2005)
Murderlive (DVD) (2004)
Seeds of Hate (Split-EP with MASTIC SCUM) (2003)
Murderworks (2002)
8 Hours of Lobotomy (split s UNHLOY GRAVE) (2001)
Still Psycho (MCD) (2000)
Drain (1999)
Under Pressure (1997)
Splitted Alive (Split-EP With Control Mechanisim) (1997)
Loosin' Face (10'' Picture Vinyl) (1996)
Psychotic Veterinarian (MCD) (1995)
Sick Bastard (7'' EP) (1994)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Necropolis/Deathvomit Records
Stopáž: 16:41
-bez slovního hodnocení-
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





