Do německých EDGUY nebyly zpočátku vkládány velké naděje. Nijak zvlášť instrumentálně zdatní, v rámci žánru ani nikterak pokrokoví, ale přesto zaznamenali neúměrný úspěch. Proč? Výrazně se vypracovali? Ne. To si jen poměrně velká metalová masa tyto Němce oblíbila. A ono se vlastně není ani čemu moc divit - většinu tvorby zahrnují snadno zapamatovatelné až popově hitové melodie ve svižném tempu nebo teskné balady. Ostatně také show, které jsou EDGUY schopni, je pověstná a nutno podotknout, že často předčí samotný hráčský výkon. Popularitě také pomohl vedlejší projekt Tobiase Sammeta AVANTASIA, který, ač plánovaný jako studiový počin, byl nakonec představen na Masters Of Rock 2008.

Abych ale vše uvedla na pravou míru - pro EDGUY jsem mívala (a stále ještě mám) díky albu „Vain Glory Opera“ slabost. Omlouvám, přehlížím a ospravedlňuji, že „tohle k nim přece patří“. Jenže přiznejme si upřímně - nové „Tinnitus Sanctus“ je buď tak bombasticky přepálené, že až zavání parodií sebe sama, nebo z něj můžeme čím dál více slyšet AVANTASII. Přes to všechno si myslím, že pokud jste z ostatních alb byli nadšeni, velký propadák očekávat nemusíte. Pro ty, kteří tvorbu EDGUY odsouvali co možná nejdále, bude album „Tinnitus Sanctus“ důvodem k otřepané větě: „Já jsem ti to říkal/a!“.

První „Ministry Of Saints“ (stejně jako „Speedhoven“) je esem na koncerty, podobně jako dřívější „Lavatory Love Machine“ či „Superheroes“. Začátek evokuje téměř až hardrockové LORDI. Následuje však Tobiasův charakteristický hlas, který spolu se strhující melodií, pro EDGUY ostatně již typickou, způsobí, že tuto přímočarou hitovku budete pravděpodobně z hlavy dostávat dost dlouho. „Sex Fire Religion“ se svým naprosto triviálním refrénem, tlačím silou vůle ke svému konci(ostatně jako převážnou většinu na albu - powermetalovou „Nine Lives“, katastrofální „Wake Up Dreaming Black“ aj.). Jakýmsi světlejším bodem v AVANTASIA stylu, je střed prezentovaný „Drangonfly“. Právě u sborem podbarveného refrénu se setkáváme se zmíněnou atmosférou. „Dead Or Rock“ spíše připomíná soundtrack k nějaké rockovejší teen komedii... K poslední „Aren´t You A Little Pervert Too?“ si EDGUY přizvali GRANATO RAMBOCCO AND THE KILLERS. Metal country, které Němci s jejich přičiněním vytvořili, je asi jedinou skladbou na desce, která měla už prvotně v plánu nebrat se tak příliš vážně. I přesto, že hlas Sammeta jakožto trpasličího kovboje vyznívá úsměvně, je paradoxně tato skladba jednou z těch, které si pustíte znovu.

Nebudu zmiňovat staré okřídlené, že „toto tu už nejednou bylo“. Fanouškům to nevadilo doposud, tak proč by mělo nyní? Nepůvodnost a kýčovitost ale bohužel není to jediné, co „Tinnitus Sanctus“ tak trápí - trend vykrádání sebe sama a opakování toho, „s čím už jsme měli jednou úspěch“, přerostlo místy v nechtěnou parodii. To je škoda, protože právě EDGUY jsem považovala za skupinu, která se zas až tak vážně nebere (připomeňme třeba známý klip k „Superheroes“) a celou tu nabubřelost na koncertech Sammet kompenzuje sebeironií a více-méně i nadhledem. Mám však vážné obavy, že „Tinnitus Sanctus“ do téhle škatulky nezapadá.