Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dle kalendáře Tobiase Sammeta je letos rok AVANTASIE. Loni kupodivu nic, rok předtím EDGUY, o další rok zpět AVANTASIA a tak dále. Ne že by v tom byl podstatný rozdíl, po těch mnoha letech už opravdu ne. „Ghostlights“ jsou tak dobrá příležitost, aby se opět sešli staří známí, někteří už skoro zapomenutí, jiní živí hlavně díky tomuto projektu. Přibylo pár nových tváří, ale základní jádro zůstává stejné: Tobias Sammet, Sascha Paeth, Miro, Michael Kiske, Jørn Lande a Bob Catley.
Nová deska má v sobě všechna pozitiva i negativa svých předchůdců. Pozitiva v podobě pěkných melodií a chytlavých refrénů, kvalitního zvuku a intenzivních mohutných sborů (jestli jde v tomto případě o pozitivum, už je ovšem spíše otázka osobního vkusu). Za hlavní negativum považuji (opět) naprostou provařenost hudebních postupů, motivů a kompozic. Vše je tak příšerně schématické, až je to krásné. Invence žádná, opět je kladen hlavní důraz na melodické refrény a kouzelná hrdla významných osobností scény. Na šest let starém dvojalbu byla znatelná snaha o rozšíření obzorů, novinka se drží zaběhnutých kolejí, hrdě a bez skrupulí.
Na úvod nám zahraje špekoun Meat Loaf… ne, není to on, jen ta úvodní skladba až nezdravě cituje jeho hudbu. Třeba se v řadách hostů časem objeví osobně. Přes dlouhých dvanáct minut se rozkládá kompozice „Let The Storm Descend Upon You“, která určitě patří mezi ty podařenější věci z nové desky. Má dobrý rozjezd a pozvolné nabírání na intenzitě. Sammet už má v diskografii lepší kousky, ale tento mu určitě ostudu nedělá. Zřejmě největší úlovek za mikrofonem je Dee Snider, který se blýskne v „The Haunting“. Jenže ani jeho specifický charismatický hlas nedovede pozvednout tuto zcela unylou a nevýraznou baladu. Stejně nevděčný úkol dostal i Geoff Tate v „Seduction Of Decay“. Kde nic není…
Vodu trochu rozčeří titulní skladba, kde se do závratných výšin vyřítí Tobiasův černý kůň Michael Kiske. Marco Hietala dostal mnohem vděčnější materiál a „Master Of The Pendulum“ se tak řadí mezi nejlepší skladby nového díla. Má to elán „Élanu“ (loňský singl NIGHTWISH), slušnou kadenci a hlavně skvělý Hietalův hlas. Sharon den Adel zkrášluje další zoufale nudnou baladu (až na pár zmíněných věcí je utahanost tohoto alba hrozná). „Babylon Vampyres“ je dobrý speed metal a především skladba „Unchain The Light“ se postará o závěrečné probuzení. Dle mého soudu vrchol alba a jediná skutečně zásadní věc, kterou nicméně nebylo třeba balit do tuny cukrové vaty. Není se však třeba obávat, revoluce ve speed metalu se nekoná, už jenom proto, že si mikrofon předává Sammet a Kiske. A dál? Já nevím, těžko si něco zapamatovat…
Celkově vzato je aktuální AVANTASIA slabota, nejenom porovnáním s předchozími alby (první tři nebo „The Wicked Symphony“), ale i celkovou nenápaditostí aktuálního materiálu. Tři, čtyři pěkné písně, které si je posluchač schopen trochu zapamatovat, pak několik utahaných, zbytečných a špatných balad a zbytek alba je průměr. Půl bodu nahoru za ty tři, které trochu šlapou, ale víc ani ň. Chtělo by to tvůrčí pauzu, Tobiasi, tohle nikam nevede.
Stejně jako posledně je i novinka značně provařený a nenápaditý materiál, který nezachrání ani skvělá produkce a známé osobnosti. Netvrdím, že je to vysloveně průser, jen je to takový hezký průměr, který proletí ušima a nic po sobě nezanechá.
1. Mystery of a Blood Red Rose
2. Let the Storm Descend Upon You
3. The Haunting
4. Seduction of Decay
5. Ghostlights
6. Draconian Love
7. Master of the Pendulum
8. Isle of Evermore
9. Babylon Vampyres
10. Lucifer
11. Unchain the Light
12. A Restless Heart and Obsidian Skies
13. Wake up to the Moon
V tomhle případě si dovolím s recenzí nesouhlasit. Tobi se podle mě tentokrát opravdu vytáhl. Po minulém nemastném neslaném albu, zaměřeném ku škodě věci spíše na uměleckou formu než na tvrdost, je tu album, které je opět tak neodolatelně kombinuje. Půl bodu dolů za Seduction of Decay, která je ale ironicky i tak lepší, než jakákoliv skladba z posledního zářezu Tateových Queensryche.
Nejlepší songy: Let the Storm Descend upon You, The haunting, Ghostlights, Draconian Love, Master of the Penduluum, Babylon Vampires, Unchain the Light, Restless Heart And Obsidian Skies.
INFERI doručili technickou, nasypanou, explozivní nahrávku, která snese nejpřísnější soudobá žánrová kritéria. Pokud se nebojíte moderního death/blacku s deathcore odérem a zvukem, budete mít o zábavu postaráno. Tohle budu točit často!
No pane jo. LANTLÔS stojí za slušnými post-BM deskami jako je „.neon“ nebo „Agape“, nicméně tomu už je dlouho. Na nové sbírce se kapela posunula k jakémusi nasládlému, duhovému pop/rocku. Snažil jsem se, ale poslech jsem nedokončil. Zcela strašidelná věc.
IMMOLATION nepřestávají být ve stabilní formě. Více než čtyři roky pauzy dokázali využít efektivně a úspěšně doručit dalšího pokračovatele éry od „Majesty And Decay“ výše. Vše je na svém místě, jen těch momentů překvapení by mohlo být trochu více.
Sice žádná horká novinka, ale beztak musím zmínit, že letošní soupiska ToD festivalu je vpravdě nabitá. Old school death toho nejhrubšího zrna sahá často i k techničtější hře a jako celek to zní hodně plnotučně a takříkajíc jako útok do plných.
Hodně zauzlovaný, lehce disonantní death metal s velkým množstvím technicky vybroušených zákoutí i dostatečně hlubokých pomalejších masivních bloků, které se stylově rozlévají do mnoha dalších žánrů. Svěží prog-death metalový vítr.
Jsou a vždy byli zárukou špičkového heavy/doomu. Jejich trajektorie směrovala od druhého jmenovaného k prvnímu a tuhle křivku novinka (a zároveň labutí píseň) završuje s typickou lehkostí. Ačkoli nedělají nic jinak, dělají to prostě lépe než konkurence.
Nadějná tuzemská kapela, která nezapře určité zalíbení v severském melodickém deathu. Chytlavé melodie, solidně ostré riffy, vokál někde mezi Chuckem a Andersem a ponurá atmosféra z jejich prvotiny dělají zajímavou záležitost.