Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dle kalendáře Tobiase Sammeta je letos rok AVANTASIE. Loni kupodivu nic, rok předtím EDGUY, o další rok zpět AVANTASIA a tak dále. Ne že by v tom byl podstatný rozdíl, po těch mnoha letech už opravdu ne. „Ghostlights“ jsou tak dobrá příležitost, aby se opět sešli staří známí, někteří už skoro zapomenutí, jiní živí hlavně díky tomuto projektu. Přibylo pár nových tváří, ale základní jádro zůstává stejné: Tobias Sammet, Sascha Paeth, Miro, Michael Kiske, Jørn Lande a Bob Catley.
Nová deska má v sobě všechna pozitiva i negativa svých předchůdců. Pozitiva v podobě pěkných melodií a chytlavých refrénů, kvalitního zvuku a intenzivních mohutných sborů (jestli jde v tomto případě o pozitivum, už je ovšem spíše otázka osobního vkusu). Za hlavní negativum považuji (opět) naprostou provařenost hudebních postupů, motivů a kompozic. Vše je tak příšerně schématické, až je to krásné. Invence žádná, opět je kladen hlavní důraz na melodické refrény a kouzelná hrdla významných osobností scény. Na šest let starém dvojalbu byla znatelná snaha o rozšíření obzorů, novinka se drží zaběhnutých kolejí, hrdě a bez skrupulí.
Na úvod nám zahraje špekoun Meat Loaf… ne, není to on, jen ta úvodní skladba až nezdravě cituje jeho hudbu. Třeba se v řadách hostů časem objeví osobně. Přes dlouhých dvanáct minut se rozkládá kompozice „Let The Storm Descend Upon You“, která určitě patří mezi ty podařenější věci z nové desky. Má dobrý rozjezd a pozvolné nabírání na intenzitě. Sammet už má v diskografii lepší kousky, ale tento mu určitě ostudu nedělá. Zřejmě největší úlovek za mikrofonem je Dee Snider, který se blýskne v „The Haunting“. Jenže ani jeho specifický charismatický hlas nedovede pozvednout tuto zcela unylou a nevýraznou baladu. Stejně nevděčný úkol dostal i Geoff Tate v „Seduction Of Decay“. Kde nic není…
Vodu trochu rozčeří titulní skladba, kde se do závratných výšin vyřítí Tobiasův černý kůň Michael Kiske. Marco Hietala dostal mnohem vděčnější materiál a „Master Of The Pendulum“ se tak řadí mezi nejlepší skladby nového díla. Má to elán „Élanu“ (loňský singl NIGHTWISH), slušnou kadenci a hlavně skvělý Hietalův hlas. Sharon den Adel zkrášluje další zoufale nudnou baladu (až na pár zmíněných věcí je utahanost tohoto alba hrozná). „Babylon Vampyres“ je dobrý speed metal a především skladba „Unchain The Light“ se postará o závěrečné probuzení. Dle mého soudu vrchol alba a jediná skutečně zásadní věc, kterou nicméně nebylo třeba balit do tuny cukrové vaty. Není se však třeba obávat, revoluce ve speed metalu se nekoná, už jenom proto, že si mikrofon předává Sammet a Kiske. A dál? Já nevím, těžko si něco zapamatovat…
Celkově vzato je aktuální AVANTASIA slabota, nejenom porovnáním s předchozími alby (první tři nebo „The Wicked Symphony“), ale i celkovou nenápaditostí aktuálního materiálu. Tři, čtyři pěkné písně, které si je posluchač schopen trochu zapamatovat, pak několik utahaných, zbytečných a špatných balad a zbytek alba je průměr. Půl bodu nahoru za ty tři, které trochu šlapou, ale víc ani ň. Chtělo by to tvůrčí pauzu, Tobiasi, tohle nikam nevede.
Stejně jako posledně je i novinka značně provařený a nenápaditý materiál, který nezachrání ani skvělá produkce a známé osobnosti. Netvrdím, že je to vysloveně průser, jen je to takový hezký průměr, který proletí ušima a nic po sobě nezanechá.
1. Mystery of a Blood Red Rose
2. Let the Storm Descend Upon You
3. The Haunting
4. Seduction of Decay
5. Ghostlights
6. Draconian Love
7. Master of the Pendulum
8. Isle of Evermore
9. Babylon Vampyres
10. Lucifer
11. Unchain the Light
12. A Restless Heart and Obsidian Skies
13. Wake up to the Moon
Na 90 percent súhlasím s recenziou. Ani armáda kvalitných spevákov či hudobníkov nezachráni album bez nápadov. Za najlepšie skladby považujem dvojicu Babylon Vampyres a Unchain The Light. Prvá z nich znie ako tvorba Edguy spred desiatich rokov, je svižná, nápaditá a správne uletená. Tá druhá znie ako mix starých Helloween z čias Keepers a pôvodnej Avantasie The Metal Opera. Parádny song. Osobne som toho názoru, že Tobias nemal "kriesiť" starú Avantasiu, prípadne mohol posledných päť albumov tohto projektu vydať pod názvom Tobias Sammet solo album pretože hudobne aj atmosférou je to niekde úplne inde. Ghostlights mi totiž príde ako naprosto tuctový priemerný a miestami až priteplený metal bez štipky sebareflexie. Skladby sú buď nudné (hlavne balady) alebo vlezlé (napr. Mystery Of A Blood Red Rose), prípadne sa hrajú na niečo čím nie sú (Ghostlights). Ja viem, vždy sa nájdu fanúšikovia čo mu to zožerú...Avantasia sa chystá do Bratislavy, ale ja radšej ušetrím 28 eur.
Polovina sestavy pochází od Francouzů SETH. Jedná se tedy o black metal, ale trochu jiný. Je to svižné a dynamické se znatelným deathmetalovým nádechem. Dobré především v místech, kde se náležitě sype, což je většina alba.
Druhé album španělského tria a další velký skok vpřed. Epický a dramatický death metal, který vás díky rozumně zvolené stopáží dostane svým sevřeným pojetím a sugestivní atmosférou. Horký temperament se snoubí s promyšlenou kreativitou a dějí se věci!
Holanďané se vzdalují svým thrashovým kořenům a i díky syntetickým vrstvám se dostávají až kamsi k pompéznímu symfo black metalu. Živelný thrash přístup zůstal, ale je do značné míry překrytý komplexnější metalovou variabilitou a klasickou progresivitou.
Logický komerční tah Sony a zároveň krásný dar pro ty, kteří tenhle mysteriózní a v mnoha verzích existující set určený původně pro film zbožňují jako nejlepší živák kapely. Steven Wilson se o to hezky postaral a live verze “Echoes” zůstává skvostem.
Pozor, je tu dominantní deathmetalová deska. ESCARNIUM vycházejí z temného OSDM (klasická baseline IMMO / INCA), sypou jako FOSSILIZATION, mají IQ jako CRUCIAMENTUM a atmosféru jako DEAD CONGREGATION. Třešničkou jsou disso vsuvky. Koukejte si to pustit.
Tak s tímhle si už vážně nevím rady, to nejsou THE MARS VOLTA, které bych chtěl poslouchat. Chybí tomu temperament, o energii ani nemluvě, nemá to hlavu ani patu a často je to jen takové kníkání doplněné náhodnými zvuky. Fuj.
Bolestínský post-DSBM z pokojíčků rozechvělých členů Gen Z. Tentokrát made in Nuclear Blast. Poslouchá se to celkem dobře, ale chce to se pochlapit, přestat brečet a nasadit sacharidovou dietu. Pak by GHOST BATH mohli sekundovat kapelám typu DEAFHEAVEN.