Ještě ani nedozněly poslední tóny z „The Wicked Symphony“ a už se na nás žene dvojče „Angel Of Babylon“. O tom, že se Tobias Sammet rozhodl vydat dvě alba v jeden den a jaká úskalí to s sebou přineslo, již byla řeč minule. Tak by ani nemělo smysl opakovat, že jedno by bylo více než dvě. Tobias Sammet pochopitelně rozložil své lepší nápady na alba rovnoměrně, takže po relativně příznivém hodnocení z minula nezbývá, než vypíchnout pár zajímavých okamžiků i nyní. Jinak s oběma alby je to podobně jako s předchozí řadovkou „The Scarecrow“, kde se objevilo několik velmi povedených písní a zbytek byl tak trochu do počtu.

Když už jsme u alba „The Scarecrow“, neodpustím si poznámku, že nejpovedenější byla právě titulní, dlouhá skladba. Pokud jde o aktuální dvě alba, není tomu jinak. Snad proto, že u delších skladeb se Sammet nespokojil s jednoduchou, skotačivou melodií a ústřední téma se pokusil více rozpracovat. Na „Angel Of Babylon“ má takové povedené záseky dva. Jednak jde o pomalejší, závěrečný kousek s názvem „Journey To Arcadia“, kde mu svůj hlas propůjčil Bob Catley. A pak tu je famózní, dle mého soudu nejlepší skladba z obou alb, „Stargazers“. Ostatně, jak tomu bylo i na druhém dvojčeti, to nejlepší je umístěno hned na úvod. Ve „Stargazers“ se opět sešel Russell Allen a Jørn Lande, jen oproti „The Wicked Symphony“ jim do trojice asistuje Michael Kiske. Název evokuje jednu z nejslavnějších metalových písní vůbec, ale jinak jde o docela jinou skladbu i s odlišnou kompozicí, byť se nemůžu zbavit dojmu, že tam některé momenty slyším. Ve „Stargazers“ dostal dostatek prostoru kytarista Bruce Kulick, který společně Oliverem Hartmannem staví tuto skladbu poměrně vysoko i po instrumentální stránce.

S titulní skladbou se dostáváme přesně tam, kde uskupení AVANTASIA bylo očekáváno. Svižný melodický power metal říznutý elektronikou, konkrétně klapkami Jense Johanssona (STRATOVARIUS) a známý hlas Jørna Landeho. Lande je skoro jako pátý člen kapely a zpívá na většině skladeb, což není ku škodě. Pokud k počatému výčtu skladeb připočteme i nějakou tu baladu, například „Blowing Out The Flame“, máme tu základní rámec, ve kterém se album pohybuje a nijak výrazně tyto mantinely neopouští. Zazní i trochu stadiónového rocku („Alone I Remeber“), ale ten si kapelník mohl klidně odpustit. Pomalé skladby však z tohoto výčtu vycházejí nejhůře, a to platí pro obě alba. Líbivé melodie obalené cukrovou vatou, s gradací ve sborovém refrénu, se poněkud přejídají už během prvního poslechu. Ale i výjimky se najdou, to když se z reproduktorů ozývá známý chraplák Johna Olivy a vzápětí jej doprovodí velmi povedená melodie ve skladbě „Death Is Just A Feeling“. Skladba trochu připomíná „Cooperovku“ „The Toy Master“ a možná ze srovnání vychází i o trochu lépe. Zbytek alba je už víceméně standardní EDGUY materiál, ale i tak se pár chytlavých kousků najde. Kupříkladu „Promised Land“, která ve mně evokuje GAMMA RAY v nejlepších letech. Aby ne, když na kytaru hostuje Henjo Richter. Nicméně oproti „The Wicked Symphony“ je na „Angel Of Babylon“ trochu víc postradatelné vaty.

Ano, nová AVANTASIA opět a opět opakuje, co už tu bylo mnohokrát. Nepřináší nic nového a lidem, kteří melodickému metalu neholdují nemá v podstatě co nabídnout. To všechno je pravda, ale na druhou stranu se novinka pěkně poslouchá. Dát vyšší bodové hodnocení dost dobře nejde, ale i tak se AVANTASIA drží nad žánrovým průměrem.