IOTUNN - Kinship
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Všem příznivcům moderního technického deathu doporučuji k pozornosti toto EP anglánských kovoobráběčů z Kentu. FOREBODING ETHER jsou pro mne na poli ostrovního death metalu jedním z nejzajímavějších příslibů do budoucna. Velmi dynamické kompozice, kterým krom matematických šmodrchanců nechybí ani cit pro zajímavé progové vyhrávky a melodie, jsou u podobných úderek spíše výjimkou než pravidlem. Většina skladeb se snaží maximálně demonstrovat technickou úroveň muzikantů, kytaristé tu v každé skladbě sypou jeden motiv za druhým, nemají však tendenci překročit tu míru, kdy by svými prstolamnými postupy a změnami rytmu překročili určitou mez stravitelnosti.
Vokály jsou pevně usazeny do hrdel zpěváka Dava a baskytaristy Olliho ve dvou výtečně zvládnutých polohách. První je vysoce položený skřetí vřískot a druhý má blíže k death metalovému silovému lomozu. Ve zvuku i ve výkonech je trochu zadupaná baskytara, ale to ve výsledku zas tak nevadí. V ostrovním království se zrodila kapela, od které lze ledasco očekávat. Technické výkony sice nejsou vše, u FOREBODING ETHER je však již nyní rozpoznatelný talent skládat zajímavé kompozice na poli technického death metalu, aniž by vás výsledek nudil. Už teď jsem hodně zvědav na plnohodnotnou desku.
-bez slovního hodnocení-
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.