Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ten příběh o liverpoolské skupině všichni jistě znáte. O ústřední formaci zkázonosného metalu postupně opouštějící metalové kořeny a plynule přesunující pole působnosti až k někam k experimentální éteričnosti RADIOHEAD či stadiónové uvolněnosti COLDPLAY. Jistě jste nesčetněkrát četli, jak tato zázračná formace neustále mění tvář a přitom se kvalitativně pořád udržuje na nebeských stupnicích.
Je obdivuhodné, jak dlouho vydržela těmto Angličanům fazóna. Udržet si uvěřitelnost a přirozenou „emocionalitu“ přednesu je projev mistrovství. ANATHEMA vždy úspěšně operovala s těmito zbraněmi, netlačila na pilu a nechala promlouvat výhradně vnitřní pudy. Dlouhá tvůrčí pauza však předznamenala změnu kompozičního přístupu a ukázalo se, že Achillovou patou dnešní ANATHEMY jsou právě okamžiky, v nichž bývala nejsilnější.
„Distant Satellites“ je logickým pokračováním předloňské řadovky „Weather Systems“, která kapelu definitivně ukázala v pozici snažící se zakrýt kompoziční pustinu tunou smyčcového balastu. Hra na city, to byla vždy disciplína, kterou skupina okolo bratrů Cavanaghových důrazně odmítala, nešlo jí však odolávat donekonečna.
Album je tedy i nyní přeplněné srdceryvnými vokálními linkami (duety Lee a Vincenta se dávno staly trademarkem kapely), které, aby vás ještě více vzaly za srdce, jsou podpořeny masou nástrojů v pořadí, v němž jejich intenzita neustále sílí, až do konečného finále. Post-rockový mustr ale není tou hlavní překážkou nahrávky. Podstatu ANATHEMY, v minulosti stavící na zcela odlišných hodnotách, nyní ničí v současnosti tolik oblíbené samply a jejich přehnané využití. Zkuste si schválně pustit „One Last Goodbye“ a porovnejte.
„Distant Satellites“ se od předloňské desky liší snad pouze v tom, že se ve vás občas (těžko říci, zda úmyslně) cosi probudí („Anathema“, „Distant Satellite“). Jsou to však jen zlomky toho, s čím tato kapela dokázala přijít v minulosti. A především je to díky velké snaze mít to zase tam. A to se s curriculum vitae kapely neslučuje. ANATHEMA byla vždy jako studánka. Čistá a upřímná. Měla v sobě cosi velmi těžko identifikovatelného, co nelze vykouzlit na povel. Něco, k čemu nepomůžou samply, ztrojení hlasů ani větší intenzita hlasitosti v závěru skladeb. Něco, čeho v ANATHEMĚ posledních let nacházím v upřímné formě stále méně a méně.
O chlup lepší než její rozmazlená dvouroční sestřička. Deska, která se chce líbit a dojímat, ale chybí jí dva nenahraditelné atributy. Duše a uvěřitelnost.
1. The Lost Song - Part 1
2. The Lost Song - Part 2
3. Dusk (Dark Is Descending)
4. Ariel
5. The Lost Song - Part 3
6. Anathema
7. You´re Not Alone
8. Firelight
9. Distant Satellites
10. Take Shelter
O bod více, než minule dávám jen proto, že tu jsou songy jako „Anathema“, „You’re not Alone“ a možná „Ariel“, ve svých světlých momentech. O nich vím, že se k nim budu vracet a budu to dělat rád. První rezavý kytarový riff do elektronického základu v „You’re not Alone“ bych označil jako jedno z mých nejoblíbenějších míst v celé diskografii kapely. Ostatní je však výplň. Vata bez jakéhokoliv charisma. Těch několik světlých míst to pak nezachrání. Z většiny materiálu mám pocit, že Cavanaghs Family začíná hledat inspiraci v tom, co se jim v minulosti nepodařilo. Jakoby se sebrali vyhozené fragmenty z posledních čtyř alb, trochu se vyšperkovali a splácalo se z nich celé album.
15. července 2014
Shnoff
6,5 / 10
ANATHEMA jsou prostě éteričtí. Lépe řečeno se o to maximálně snaží. Když přitom však zapomenou na písničkovost, lezou mi na nervy. Na této desce častěji než na minulých dvou kusech. Přitom když přitlačí na pilu, složit silnou věc dokážou pořád. Tak nevím, co s nima. Do teplárny? Ale to už tu bylo a nepomohlo.
10. července 2014
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
winter78
7 / 10
Občas si pustím niečo takéto. Prvotné albumy sú klenoty, ale aj toto sa dá......Jeseň, pracujem vonku v dielni, mp3 player hrá (bez muziky sa to nedá) , rachotí vŕtačka alebo cirkulárka....a potom všetko stíchne, ja si sadnem.....zoberiem do ruky už vychladnutú kávu, akú mám rád....a cez otvorené okno pozriem na zachmúrenú oblohu a jesennú podtatranskú krajinu....tak vtedy sa podobné muzika náramne hodí ;-).
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.