Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nenávidím prívlastok „nenávidení alebo milovaní“. Pre Američanov TRIVIUM však krásne sedí. Už svojím druhým albumom „Ascendancy“ (prvým pre veľké vydavateľstvo Roadrunner) rozprúdili vášne medzi „die-hard-true-oldchool“ metalistami a mladšími nadšencami všetkého nového. Od spomínaného albumu sa s TRIVIUM tiahne menší problém. Majú ambíciu uspokojiť obe skupiny a na striedačku sa o to svojimi albumami pokúšajú.
Oproti tri roky starému „Shogun“, kde sa METALLICA stretávala s IRON MAIDEN, sa novinka „In Waves“ vracia skorej ku metalcoreovému štýlu z „Ascendancy“. Fanúšik neznalý kompletnej diskografie týchto mladíkov ale nejakú zásadnú zmenu nespozoruje. Základnými ingredienciami mladíkov z Floridy sú už od nepamäti hetfieldovský spev, maidenovské melódie, sóla MEGADETH, riffy AT THE GATES a agresia SLAYER.
Po prvom vypočutí viac ako hodinovej nahrávky (vrátane bonusových skladieb) v hlave uviazne jedine revaný názov titulného singlu, ktorého neustále opakovanie priam nabáda poslucháča k samovražde. Album ako celok pri tom nie je úplne zlý. Po ďalších vypočutiach sa objavuje viacero záchytných bodov, napríklad skladby „Build To Fall“, „Watch The World Burn“ alebo „A Grey So Dark“ sa ukážu ako schopné hitovky.
Spoznávanie nahrávky sa však z ničoho nič končí vo vzduchoprázdne. „In Waves“, podobne ako animovaná postavička, ktorá práve spozorovala stratu pôdy pod nohami, padá do krabice s nálepkou „ľahký nadpriemer“.
Potrebujú TRIVIUM návrat k ešte viac 80´s-thrash-retro polohe z „Šogúna“, ako hrajú teraz? Nie. Problém „In Waves“ je v kombinácii nedostatku silných nápadov a hlavne neúnosnej stopáže. Čo na albume irituje najviac, je Heafyho hardcoreový vokál, veď napríklad taká „Chaos Reigns“ sa stáva absolútne nepočúvateľnou. Melodická (síce mimoriadne hetfieldovská, ale prijateľná) poloha tomuto 25-ročnému(!) chlapovi sedí ďaleko viac.
Každá kapela má svoj nárok na oddychový čas, TRIVIUM sa zrejme potrebujú lepšie zohrať s novým bubeníkom Nickom Augustom, ktorý nahradil Travisa Smitha na turné k poslednej doske. V konečnom dôsledku si onen oddychový čas TRIVIUM vziať môžu, široká verejnosť má stále k dispozícii niekoľko ich podarených nahrávok z minulosti. Keď si naľavo spočítate počet albumov a uvedomíte, koľko majú hlavní protagonisti rokov, pravdepodobne sa neubránite uznanlivému pokynutiu hlavou.
1. Capsizing The Sea
2. In Waves
3. Inception Of The End
4. Dusk Dismantled
5. Watch the World Burn
6. Black
7. A Skyline's Severance
8. Ensnare The Sun (bonus)
9. Built To Fall
10. Caustic Are The Ties That Bind
11. Forsake Not The Dream
12. Drowning In Slow Motion (bonus)
13. A Grey So Dark (bonus)
14. Chaos Reigns
15. Of All These Yesterdays
16. Leaving This World Behind
17. Shattering The Skies Above (bonus)
18. Slave New World (SEPULTURA cover) (bonus)
Na první poslech skvělé, ale časem se oposlouchá... Přesto nechápu, proč je tolik lidí označuje jako klon Metallicy. Na té jsem vyrůstal, a přesto jediná pojítka mezi těmito dvěma kapelami vidím na albu The Crusade...
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.
FOSSILIZATION se poměrně rychle dostali do první OSDM ligy, ale místo toho, aby pomýšleli na pohárové příčky, volí ustálený střed tabulky. Jinými slovy, „Advent Of Wounds“ je samozřejmě velmi dobrá deska, jen jí chybí trochu více odvážné tahy štětcem.
Velmi zajímavá kapela. Po třeskutě deathovém debutu tu máme neméně třeskutého následovníka, ovšem plně v režii vzpomínání na černé skandinávské devadesátky. Znělo to dobře napoprvé a neméně slušné je to i napodruhé. A tak se ptám - co bude příště? Thrash?
Je příjemné se zas a znova přesvědčovat, že melodický black / black/death metal dle receptů nedostižných DISSECTION tu s námi bude navěky. Brazilci OUTLAW patří mezi velmi učenlivé žáky a svou tvorbou uspokojí zejména milovníky divokých poloh THULCANDRA.
Mimořádně fragilní post-black/shoegaze. Je to jako by se Neige (ALCEST) rozhodl založit boční projekt, který by měl za úkol posunout hranice přecitlivělosti až na neúnosnou úroveň. Deska pro ty, kteří trpí úzkostí i když jim náhodou přidají v práci.