Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nenávidím prívlastok „nenávidení alebo milovaní“. Pre Američanov TRIVIUM však krásne sedí. Už svojím druhým albumom „Ascendancy“ (prvým pre veľké vydavateľstvo Roadrunner) rozprúdili vášne medzi „die-hard-true-oldchool“ metalistami a mladšími nadšencami všetkého nového. Od spomínaného albumu sa s TRIVIUM tiahne menší problém. Majú ambíciu uspokojiť obe skupiny a na striedačku sa o to svojimi albumami pokúšajú.
Oproti tri roky starému „Shogun“, kde sa METALLICA stretávala s IRON MAIDEN, sa novinka „In Waves“ vracia skorej ku metalcoreovému štýlu z „Ascendancy“. Fanúšik neznalý kompletnej diskografie týchto mladíkov ale nejakú zásadnú zmenu nespozoruje. Základnými ingredienciami mladíkov z Floridy sú už od nepamäti hetfieldovský spev, maidenovské melódie, sóla MEGADETH, riffy AT THE GATES a agresia SLAYER.
Po prvom vypočutí viac ako hodinovej nahrávky (vrátane bonusových skladieb) v hlave uviazne jedine revaný názov titulného singlu, ktorého neustále opakovanie priam nabáda poslucháča k samovražde. Album ako celok pri tom nie je úplne zlý. Po ďalších vypočutiach sa objavuje viacero záchytných bodov, napríklad skladby „Build To Fall“, „Watch The World Burn“ alebo „A Grey So Dark“ sa ukážu ako schopné hitovky.
Spoznávanie nahrávky sa však z ničoho nič končí vo vzduchoprázdne. „In Waves“, podobne ako animovaná postavička, ktorá práve spozorovala stratu pôdy pod nohami, padá do krabice s nálepkou „ľahký nadpriemer“.
Potrebujú TRIVIUM návrat k ešte viac 80´s-thrash-retro polohe z „Šogúna“, ako hrajú teraz? Nie. Problém „In Waves“ je v kombinácii nedostatku silných nápadov a hlavne neúnosnej stopáže. Čo na albume irituje najviac, je Heafyho hardcoreový vokál, veď napríklad taká „Chaos Reigns“ sa stáva absolútne nepočúvateľnou. Melodická (síce mimoriadne hetfieldovská, ale prijateľná) poloha tomuto 25-ročnému(!) chlapovi sedí ďaleko viac.
Každá kapela má svoj nárok na oddychový čas, TRIVIUM sa zrejme potrebujú lepšie zohrať s novým bubeníkom Nickom Augustom, ktorý nahradil Travisa Smitha na turné k poslednej doske. V konečnom dôsledku si onen oddychový čas TRIVIUM vziať môžu, široká verejnosť má stále k dispozícii niekoľko ich podarených nahrávok z minulosti. Keď si naľavo spočítate počet albumov a uvedomíte, koľko majú hlavní protagonisti rokov, pravdepodobne sa neubránite uznanlivému pokynutiu hlavou.
1. Capsizing The Sea
2. In Waves
3. Inception Of The End
4. Dusk Dismantled
5. Watch the World Burn
6. Black
7. A Skyline's Severance
8. Ensnare The Sun (bonus)
9. Built To Fall
10. Caustic Are The Ties That Bind
11. Forsake Not The Dream
12. Drowning In Slow Motion (bonus)
13. A Grey So Dark (bonus)
14. Chaos Reigns
15. Of All These Yesterdays
16. Leaving This World Behind
17. Shattering The Skies Above (bonus)
18. Slave New World (SEPULTURA cover) (bonus)
Na první poslech skvělé, ale časem se oposlouchá... Přesto nechápu, proč je tolik lidí označuje jako klon Metallicy. Na té jsem vyrůstal, a přesto jediná pojítka mezi těmito dvěma kapelami vidím na albu The Crusade...
Druhé album španělského tria a další velký skok vpřed. Epický a dramatický death metal, který vás díky rozumně zvolené stopáží dostane svým sevřeným pojetím a sugestivní atmosférou. Horký temperament se snoubí s promyšlenou kreativitou a dějí se věci!
Holanďané se vzdalují svým thrashovým kořenům a i díky syntetickým vrstvám se dostávají až kamsi k pompéznímu symfo black metalu. Živelný thrash přístup zůstal, ale je do značné míry překrytý komplexnější metalovou variabilitou a klasickou progresivitou.
Logický komerční tah Sony a zároveň krásný dar pro ty, kteří tenhle mysteriózní a v mnoha verzích existující set určený původně pro film zbožňují jako nejlepší živák kapely. Steven Wilson se o to hezky postaral a live verze “Echoes” zůstává skvostem.
Pozor, je tu dominantní deathmetalová deska. ESCARNIUM vycházejí z temného OSDM (klasická baseline IMMO / INCA), sypou jako FOSSILIZATION, mají IQ jako CRUCIAMENTUM a atmosféru jako DEAD CONGREGATION. Třešničkou jsou disso vsuvky. Koukejte si to pustit.
Tak s tímhle si už vážně nevím rady, to nejsou THE MARS VOLTA, které bych chtěl poslouchat. Chybí tomu temperament, o energii ani nemluvě, nemá to hlavu ani patu a často je to jen takové kníkání doplněné náhodnými zvuky. Fuj.
Bolestínský post-DSBM z pokojíčků rozechvělých členů Gen Z. Tentokrát made in Nuclear Blast. Poslouchá se to celkem dobře, ale chce to se pochlapit, přestat brečet a nasadit sacharidovou dietu. Pak by GHOST BATH mohli sekundovat kapelám typu DEAFHEAVEN.
Dobré díky silné thrashové složce, skladby důrazně řežou a spolu s melodickými refrény je to sice tendenční, ale příjemná metalcore porce. Navíc pestré, supr sólo v "God Complex", jen ty "symfonické" sbory v "Immortal Desire" si Skotové mohli odpustit.