Úvod reportu obstará můj názor na studiovou tvorbu TRIVIUM. Albem „Shogun“ (dle mého nejlepší metalová nahrávka posledních 5 let) se kapela propracovala na špici kovového peletonu 21. století. a aktuálním nosičem „In Waves“ tuto pozici potvrdila. Jejich hudba je samozřejmě inspirována kytarovými vyhrávkami IRON MAIDEN, či riffy METALLICY nebo SOILWORK, to vše se zvukem a řevem amerického thrashcoru a s využítím melodického vokálu. Připočtu-li však vlastní hymnické nápěvy, vychází mi přes všechno zmíněné výsledek nezaměnitelnosti. Jejich skladby nemají až tak silně se do paměti vrývající nápady, jak je tomu u uvedených vzorů, ale o to více těch nápadů v jednotlivých skladbách je, čili se během poslechu nezanudíte a desky se hned tak neoposlouchají. A tak jsem byl zvědav, jak se TRIVIUM předvedou živě.

Místem koncertu byl vybrán Lucerna Music Bar, což je klub o kapacitě cca 500 lidí, s půlkruhovým pódiem. Akustiku i výhled hlediště narušují velké sloupy (asi 10 metrů od pódia), které nesou zčásti přístupný balkon. Výhodou prostoru je blízký kontakt s kapelou, či náhled z balkonu, nevýhodou nestabilní zvuk.

Šanci předskakovat dostali mladí pražáci XXXX. Ti hned od úvodu měli nečekaně kvalitní zvuk, který doprovodil jejich solidní produkci s neustálým pobíháním po pódiu, doplněnou okoukanými pózami od zahraničních vzorů. Hudebně se jedná o mix thrashcoru (to hlavně), občas šmrcnutého chytlavým kytarovým solem ala švédská göthenburg škola. Zpěvák je jistý v silovém projevu, výrazně slabší pak v pokusech o melodie. X-ka mají v Praze velmi slušnou základnu příznivců, kteří je přišli živelně podpořit i tohoto dne. Během jejich 45 minutového setu jsem jen jednou zaregistroval, že by výrazně vypadli z role, potažmo rytmu. Nakonec překvapivé považuji XXXX za dobrou volbu na rozehřívače večera.

Nyní již k headlinerovi, který nastoupil na prkna za zvuku klavírního intra z aktuální desky o čtvrt hodiny dřív než bylo uvedeno pořadatelem a ukázalo se, že tento spěch byl zřejmě pro představení osudný. Dobrou půl hodinu jsme slyšeli jen palebnou artilerii bicích a zpěvy obou kytaristů, jejichž hlavní nástroje však (vinou zvukařů?) téměř mlčely. Nutno dodat, že divokému kotli to vůbec nevadilo. Když konečně dorazila informace o technických problémech ke kapele samotné, následovala 5 minutová pauza, po které se frontman publiku omluvil (doslova: „show must go on“). Po té již mohli TRIVIUM pokračovat v plnohodnotné produkci, při které nás údernost a ostrost riffů, které střídaly povznášející kytarová sóla, nutila uznale pokyvovat hlavou. Bohužel musím říct, že zvukem hlavní kapela support již překonat nedokázala, ale hudební nápaditostí, sympatickým vystupováním a komunikací s publikem naštěstí ano. Ke všemu bohužel hlasitost zpěvu hlavního vokalisty Matta Heafyho byla potlačena proti restartovaným kytarám, takže ony hymnické nápěvy nevynikly, jak by byly mohly za ideálního stavu. Přes tyto omezené zvukové možnosti k nám (cca 300 fans) přeci jen nakonec pronikla slušná 90 minutová show, která byla průřezem všech záseků TRIVIUM s důrazem na poslední 2 alba, leč živě mě o svém čelném postavení v metalovém poli nepřesvědčili a to si ještě troufli nezařadit ani do přídavku výpravný song „Shogun“. Zkrátka a dobře, kritizované věci by si měla kapela formátu TRIVIUM ohlídat.