Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nenávidím prívlastok „nenávidení alebo milovaní“. Pre Američanov TRIVIUM však krásne sedí. Už svojím druhým albumom „Ascendancy“ (prvým pre veľké vydavateľstvo Roadrunner) rozprúdili vášne medzi „die-hard-true-oldchool“ metalistami a mladšími nadšencami všetkého nového. Od spomínaného albumu sa s TRIVIUM tiahne menší problém. Majú ambíciu uspokojiť obe skupiny a na striedačku sa o to svojimi albumami pokúšajú.
Oproti tri roky starému „Shogun“, kde sa METALLICA stretávala s IRON MAIDEN, sa novinka „In Waves“ vracia skorej ku metalcoreovému štýlu z „Ascendancy“. Fanúšik neznalý kompletnej diskografie týchto mladíkov ale nejakú zásadnú zmenu nespozoruje. Základnými ingredienciami mladíkov z Floridy sú už od nepamäti hetfieldovský spev, maidenovské melódie, sóla MEGADETH, riffy AT THE GATES a agresia SLAYER.
Po prvom vypočutí viac ako hodinovej nahrávky (vrátane bonusových skladieb) v hlave uviazne jedine revaný názov titulného singlu, ktorého neustále opakovanie priam nabáda poslucháča k samovražde. Album ako celok pri tom nie je úplne zlý. Po ďalších vypočutiach sa objavuje viacero záchytných bodov, napríklad skladby „Build To Fall“, „Watch The World Burn“ alebo „A Grey So Dark“ sa ukážu ako schopné hitovky.
Spoznávanie nahrávky sa však z ničoho nič končí vo vzduchoprázdne. „In Waves“, podobne ako animovaná postavička, ktorá práve spozorovala stratu pôdy pod nohami, padá do krabice s nálepkou „ľahký nadpriemer“.
Potrebujú TRIVIUM návrat k ešte viac 80´s-thrash-retro polohe z „Šogúna“, ako hrajú teraz? Nie. Problém „In Waves“ je v kombinácii nedostatku silných nápadov a hlavne neúnosnej stopáže. Čo na albume irituje najviac, je Heafyho hardcoreový vokál, veď napríklad taká „Chaos Reigns“ sa stáva absolútne nepočúvateľnou. Melodická (síce mimoriadne hetfieldovská, ale prijateľná) poloha tomuto 25-ročnému(!) chlapovi sedí ďaleko viac.
Každá kapela má svoj nárok na oddychový čas, TRIVIUM sa zrejme potrebujú lepšie zohrať s novým bubeníkom Nickom Augustom, ktorý nahradil Travisa Smitha na turné k poslednej doske. V konečnom dôsledku si onen oddychový čas TRIVIUM vziať môžu, široká verejnosť má stále k dispozícii niekoľko ich podarených nahrávok z minulosti. Keď si naľavo spočítate počet albumov a uvedomíte, koľko majú hlavní protagonisti rokov, pravdepodobne sa neubránite uznanlivému pokynutiu hlavou.
1. Capsizing The Sea
2. In Waves
3. Inception Of The End
4. Dusk Dismantled
5. Watch the World Burn
6. Black
7. A Skyline's Severance
8. Ensnare The Sun (bonus)
9. Built To Fall
10. Caustic Are The Ties That Bind
11. Forsake Not The Dream
12. Drowning In Slow Motion (bonus)
13. A Grey So Dark (bonus)
14. Chaos Reigns
15. Of All These Yesterdays
16. Leaving This World Behind
17. Shattering The Skies Above (bonus)
18. Slave New World (SEPULTURA cover) (bonus)
Comeback roku? Každopádně jeden z nejemotivnějších. LVMEN se vrací se známou bouřlivou intenzitou a tlakem. Vláčilovské samply jsou působivější než kdy dřív, energie nezaměnitelně usměrněná. Nejde o žádný dovětek, ale další klenot jejich tvorby.
Vokál Emmy Näslund mi místy hodně příjemně evokuje BJÖRK. A v kombinaci s hutným stonermetalovým spodkem je to sakra výživné. K tomu trošku té progrese a hravosti a máme tu EP, které skvěle navazuje na výborné album "Myriad".
Noví ALESTORM se moc nepovedli, již podruhé za sebou. Melodická invence dochází, případně ji ředí GLORYHAMMER, a tak osmá řadovka nabízí jen 2 solidní skladby ("The Storm" vede!) a tradiční megaopus, co nepotěší ani okatou morriconeovskou citací. Ach jo.
30 let kapely LVMEN slaví novým albem. Lehce pozměněná sestava nemění nic na rukopisu kapely. Opět: Je to tam! Jako vždy temná sytá apokalypsa nově s několika paprsky naděje.
Američané jedou barevnou sérii (obalů alb), své třetí album obarvili na červeno a možná se snaží energii a vášeň této barvy přenést i do svého díla. Daří se to ale tak napůl, jako by jejich blackem načichlý heavy metal často ztrácel šťávu.
Tak tohle dílo jsem nepochopil, nebo lépe řečeno nedokázal vstřebat. Pro mě nuda a zmar. Už delší dobu je jasné, že Steven si hudbu prostě dělá hlavně pro sebe, my posluchači holt máme někdy smůlu.
Nenápadní matadoři nové vlny nové vlny britského HM si jsou s dalším albem pro V jako vítězství. Zatím nezaváhali ani jednou a novinka je opět vkusná, načechraná, konejšivě melodická a zpěvná. Určitě ne jejich vrchol, ale na vavříny to stačí!