Nová deska ambiciózních Švédů nemůže nikoho překvapit, protože IN FLAMES pokračují v nastoupené cestě ozdobené celou řadou nadprůměrných alb velmi sebejistě už po mnoho let. Z toho rovněž vyplývá skutečnost, že se záměrně otevírají stále širšímu zástupu posluchačů, kteří se již dávno nemusí rekrutovat pouze z řad metalových fanoušků. Doby, kdy göteborští patřili k vůdčím představitelům melodické větve severské deathmetalové školy jsou již dávno minulostí, a tak s novinkou dostáváme skladby nepříslušící striktně k nějakému pevně ukotvenému metalovému subžánru, který je charakterizován pevně danými a po léta neměnnými pravidly. Naopak, jde o moderní eklektický materiál, kterého jasným posláním je bavit chytlavými rockovými songy a bombasticky vystavěnými aranžemi. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že právě letošní album obsahuje zřejmě nejpřístupnější materiál v dosavadní historii IN FLAMES.

Pokud znáte jejich poslední řadové desky, nebude pro vás novinka žádným překvapením. Rozdíl je pouze v navýšení chytlavých refrénů, úbytku metalové natlakovanosti a naopak ve zvýraznění vzdušných kytarových vyhrávek ve středních tempech, popřípadě klávesových ploch. Již pilotní singl „Deliver Us“ vládne velkým hitovým potenciálem a zbytek nahrávky mu zdárně sekunduje. Lídr plamenů Anders Fridén již zcela opustil svou agresivnější vokální polohu a v podstatě zde celou novinku svým typickým chraplákem odzpíval. Gelotteho kytarové vyhrávky jsou přehlednější, což vůbec není na škodu, protože právě co se týče kytar mě celé album přijde hodně zajímavé a řekl bych jaksi pročištěné od zbytečností. U IN FLAMES už se totiž dávno splašeně nependluje od jednoho motivu ke druhému, ale staví se na jednom nebo dvouch výrazných, které se plynule rozvíjí v průběhu songu. Veškeré aranže, ať už kytarová sóla, vyhrávky nebo časté synťákové podkresy, mají svůj smysl a dané místo. Je zřejmé, že nové skladby jsou jako dělané pro potřebu koncertů, protože jejich odlehčení má za následek i možnost jejich snadnějšího rozlišení, takže kýžený efekt, kdy písně vrcholí v mohutných refrénech se naživo dostaví zcela spolehlivě s nebývalým hitovým potenciálem.

Je zde celá řada pozoruhodných skladeb. Singlový výkop „Deliver Us“ vládnoucí silným refrénem jsem již zmínil, ale třeba takové „All For Me“ nebo „The Puzzle“ za ním ve své bombastičnosti určitě nezaostávají. Zabijácký je panoramatický kytarový nástup do „Rope“, nebo závěrečné dvě položky „A New Dawn“ či „Liberation“, které rozhodně platí za jedny z nejchytlavějších skladeb od IN FLAMES vůbec. První upoutá tahem na branku a nosnou kytarovou vyšívánkou jak od IRON MAIDEN, posléze však i přechodem do své symfoničtější druhé části a druhá - vzdušná věc s tesknou atmosférou a výtečnou gradací odhalí nové horizonty tvorby IN FLAMES. Ty horizonty, o kterých se mnozí metaloví příznivci neodvažují ani uvažovat, mají totiž název LINKIN PARK. To ovšem není ani zdaleka všechno, je zde totiž celá řada nadprůměrných položek, mezi kterými si lze vybrat své favority.

Z mého pohledu jde o velmi povedené heavymetalové album, ke kterému IN FLAMES už po léta tak nějak přirozeně spěli. Netvrdím, že „Sounds Of A Playground Fading“ je nejlepším materiálem v diskografii Švédů, protože mám rád rovněž starší alba jako „Reroute The Remain“ nebo „Come Clarity“ (a vlastně i předchozí desku), ale novinka je jasným, a dalo by se říct i stoprocentně logickým krokem po vývojové linii, kterou si přirozeně vytyčují. Z mého pohledu tedy spokojenost – povedené a velmi barvité album evropské heavymetalové školy. Stadióny čekají…