BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neuplynulo ani osm měsíců od vydání posledního alba IN FLAMES a už nás švédští melodičtí pohodáři zásobují dalším materiálem. Tentokrát ovšem ne plnohodnotným, nýbrž ověnčeným přízviskem EP. Situace je defakto stejná jako u starších kolegů „Subterranean“ a „Black-Ash Inheritance“. Čtvrthodinová stopáž, pět písniček, z toho jedna novinka, jedna cover verze a nějaký ten remix jako bonus. Novinkou DVD bonus ve speciální verzi EP.
CD otvírá již dobře známá „Trigger“, tentokrát v singlově editované verzi. Co se bohužel nevyeditovalo k lepšímu je zvuk, který zůstal přesně tak, jak byl na albu. Už tam mi byl docela trnem v oku. Má sice atributy, s jakými IN FLAMES odešli z Fredmanu, ale přijde mi trošinku zkreslený a celkově tak nějak rozhulený. Je to škoda, protože z hudebního hlediska mám „Reroute To Remain“ s odstupem času docela dost rád a myslím, že by mu čistější zvukové vyzření rozhodně prospělo. No nic. Další na holení je novinková skladba „Watch Them Feed“, která už je na tom se lépe. Zvukově je stylizována spíš do alba „Clayman“, zato hudebně přesně zapadá na novinku „Reroute To Remain“. Nejedná o žádný hit, ale spíš o řadovou vycpávku. Opravdová lahůdka přichází až s „Land Of Confusion“. Je to pravda cover verze, ale zato perfektně udělaná. Melodická, úderná s hymnickým refrénem. Co víc si přát? Po ní následuje remix „Cloud Connected“, ze kterého jsem měl zpočátku trochu strach, ale musím říct, že zbytečně. Nejedná se totiž o žádnou šílenost, ve které původní skladbu sotva poznáte, ale o citlivý mix původního jádra skladby s elektronikou. Paráda. Hezky se to poslouchá. O hodně ujetější je závěrečná „Moonshield“, kde mluví za své už přízvisko C64. Jako vtípek je to dobrý, i když si nepamatuju, že by ze starýho Commodore 64 někdy lezly podobné zvuky. Hoši u téhle věcičky asi museli vykouřit hodně trávy.
Jako již zmiňovaný exkluzivní bonus je použito DVD, které obsahuje dva videoklipy natočené k albu „Reroute To Remain“. Starší singlovka „Cloud Connected“ zachycuje kapelu hrající kdesi uvnitř pyramidy, stylově bíle oblečené a ve společnosti dimenzionálního zrcadla. Jako výborný nápad hodnotím jak bílé uniformy, značící nadhled a protipól ke všem tvrdým metalovým černo-těžkooděncům, tak i vcelku dost progresivní kameru a střih, využívající velmi promyšlený zoom na jednotlivé hráče. Druhý novinkový klip ke skladbě „Trigger“ je úplně jiného ražení. Jde o záběry kapely hrající v jakémsi klubu, což by samo o sobě nebylo nic extra, ale šoky vám to dozajista přivodí. Šok první: zpěvák Anders má plnovous a na hlavě dredy. Božínku! Šok druhý: polovina pařícího kotle jsou metaláci s dlouhými hřívami a polovina rádoby američtí teens. Cápkové s kapsami u kalhot pod koleny a módním výstřelkem – eminemovskou čapkou ala Bohuš Matuš. Heh! Šok třetí: seskupení těžkých tvrďáků vzadu v kotli vyměňující si jointa. Kriste!! No tak vám nevím, co nám tím klipem chtěli IN FLAMES říct. Jen doufám, že si Jasper udrží svoji náklonnost k metalu a neudělá ze svojí kapely novodobou NIRVANU, nebo nezačne bořit NU-metalové žebříčky. Uvidíme.
Co žíct na závěr? Pro ortodoxní fanoušky kapely, kterým se líbilo poslední album, jasná volba. Pro ostatní bezvýznamná položka. EP svoje opodstatnění určitě má, jen je otázka, bude-li vyváženo nějakou rozumnou peněžní hodnotou a ne se prodávat za cenu plného CD. Osobně tomu ale díky přiloženému DVD moc nevěřím.
Pro ortodoxní fanoušky kapely, kterým se líbilo poslední album, jasná volba. Pro ostatní bezvýznamná položka. EP svoje opodstatnění určitě má, jen je otázka, bude-li vyváženo nějakou rozumnou peněžní hodnotou a ne se prodávat za cenu plného CD. Osobně tomu ale díky přiloženému DVD moc nevěřím.
8,5 / 10
Björn Gelotte
- kytara
Daniel Svensson
- bicí
Peter Iwers
- basa
Jesper Strömblad
- kytara
Anders Fridén
- vokály
1. Trigger
2. Watch Them Feed
3. Land Of Confusion
4. Cloud Connected (remix)
5. Mooshield (C64 Karaoke version)
Foregone (2023)
I, The Mask (2019)
Battles (2016)
Siren Charms (2014)
Sounds Of A Playground Fading (2011)
A Sense of Purpose (2008)
The Mirror's Truth (single) (2008)
Come Clarity (2006)
Take This Life / Leeches (single) (2006)
Used & Abused - In Live We Trust (DVD) (2005)
Soundtrack To Your Escape (2004)
The Quiet Place (single) (2004)
Trigger (MCD) (2003)
Reroute to Remain (2002)
Cloud Connected (single) (2002)
The Tokyo Showdown (live) (2001)
Clayman (2000)
Colony (1999)
Whoracle (1997)
Black Ash Inheritance (MCD) (1997)
Live & Plugged (VHS) (1997)
The Jester Race (1996)
Subterranean (MCD) (1995)
Lunar Strain (1994)
Demo 93 (demo) (1993)
Tak jsem si tohle EP konečně sehnal a nejsem zklamaný... Land Of Confusion je perfektní věc, za kterou jim odpustím i závěrečnou C64 šílenost. :-) Watch Them Feed je taková klasika, remix Cloud Connected je slušný a Trigger se mi ve zkrácené verzi líbí snad víc než na albu. Videa jsem hodnotil v diskuzi pod článkem. :-)
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.