LIK - Necro
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se, že letošní novinku folk-metalových velikánů jsem nějak plánovitě neočekával. K desce „In The...All Together“ jsem se opravdu dostal jako slepý k houslím. Jak příznačné v případě SKYCLAD. Přiznám se také k tomu, že mě anglické seskupení během své plodné osmnáctileté činnosti nikdy moc neoslovovalo. V minulosti, asi ve špatném rozpoložení, jsem několik jejich alb vyslechl. Skladby a koncepce se mi tehdy zdály příliš roztahané, postrádající jakýsi větší tah na branku. Navíc i zpěv už osm let odešlé ikony, Martina Walkyiera, tyto nedostatky spíše ještě umocňoval. Po jeho odchodu nad kapelou spousta skalních fanoušků, bez možnosti fixace, zlomila hůl. Mně to bylo celkem jedno. Proč se tedy člověk, který měl ke skupině odtažitý vztah, najednou záměrně ujal recenzování jejich zbrusu nového počinu?
Znáte ten pocit, kdy máte na policích několik stovek disků, v počítači nataháno dalších pár set titulů, vy však pořád hledáte něco ani tak ne nového jako spíše svěžího? Brouzdáte se přes stránky neznámých kapel, zkoušíte jejich ukázky. Jsou jich tísíce. Pak se přes další tisíc logicky-nelogických linků dostanete ke skupině, která vás během své dlouhodobé činnosti na scéně nechávala věčně chladným. Přirozený vývoj a formování vašeho hudebního vkusu i tolerance najednou rozfoukají plamínek zvědavosti a pokušení. Bez jakýchkoliv předsudků a očekávání si tedy pouštíte aktuální nálož téměr zavrhlých veteránů. Blíže nespecifikované objevitelské libido se v tomto případě skutečně dostavuje a to v míře vrchovaté. Následně zakoupený modro-červený kotouček je totiž po okraj napěchovaný neskutečnou dávkou energie zabalené v excelentně čitelném zvuku, který dovoluje labužnické vychutnání každého zúčastněného nástroje. Deset valů nahuštěných do čtyřiceti minut je absolutně oproštěno od jakýkoliv instrumentálních onanií a s tím spojených pokusů vyvolat nějakou doplňkovou progresivní atmosféru. Všechny skladby jsou odpalené v duchu syrového punku nesoucíse na velmi úderných rock-metalových vlnách. Ze suveréně působícího kvinteta tryská nekamuflovaná tvůrčí uvolněnost a sehranost. Každý hráč si ovšem dovolí rozprostřít své dovednosti pouze pro hudební funkčnost celku. Zpěv Kevina Ridleyho nenabízí nikterak vyjímečnou barvu. Avšak svým procítěným, kolikrát až hrubým přednesem, nelacině otextovaných jemných protest songů podložených životní zkušeností, napomáhá k potřebné gradaci každé skladby. Huronské tempo je prokládáno občasnými doteky různých nenápadně nápaditých úvodů, mini vsuvek vypůjčených z různých žánrů nebo neklidných zpomalení, jenž posluchače připravují na další zhoupnutí korábu na zuřícím moři. Latinské rytmy se například objeví v úvodu skladby „Babakoto“, naproti tomu „Hit List“ je uvedena popovým nápěvkem - těžko byste potom řekli, že se obě posléze promění ve výmluvnou sezónní bouři prošlehávanou ostrými blesky všudypřítomných houslí. Dále nemohu nevzpomenout svojí favoritku opatřenou krásným textem pod názvem „The Well-Travelled Man“, kterou následuje další velmi vydařený a snad úplně neostřejší atak v podobě „Black Summer Rain“.
Dříve mi u SKYCLAD pořád něco scházelo nebo naopak zbytečně přebývalo. Letos „V tom všem dohromady“ najednou slyším a nalézám parádní rovnováhu, čirou muzikatskou poctivost a upřímnou radost z hraní. SKYCLAD zkrátka šlape jako anglická reprezentace pod vedením Fabia Capella.
Poctivá rock-metalová energická deska s citlivým zakomponováním
houslí, které však netvoří ten hlavní rozdíl vůči podobně laděným tělesům.
8 / 10
Steve Ramsey
- kytara, zpěv
Kevin Ridley
- kytara, zpěv
Graeme English
- basa, zpěv
Georgina Biddle
- housle, klávesy, zpěv
Arron Walton
- bicí, perkuse, zpěv
1. Words Upon The Street
2. Still Small Beer
3. The Well-Travelled Man
4. Black Summer Rain
5. Babakoto
6. Hit List
7. Superculture
8. Which Is Why
9. Modern Minds
10. In The...All Together
Forward Into The Past (2017)
In The... All Together (2009)
A Semblance Of Normality (2004)
No Daylights Nor Heeltaps (2002)
Folkémon (2000)
Vintage Whine (1998)
The Answer Machine (1997)
Oui Avant-Garde A Chance (1996)
Irrational Anthems (1996)
Old Rope (kompilace) (1995)
Silent Whales Of Lunar Sea (1995)
Prince Of The Powerty Line (1994)
Jonah´s Ark (1993)
A Burnt Offering For The Bone Idol (1992)
The Wayward Sons Of Mother Earth (1991)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Scarlet Records
Stopáž: 40:00
Produkce: SKYCLAD & Dario Mollo
SKYCLAD byli kdysi kapelou, která vydávala album snad co třičtvrtě rok, a každé z nich bylo skvělé a skoro každé je posunulo a kousek dál.
SKYCLAD kdysi vymezili teritorium housličkového folk metalu, ke kterému se dopracovali od dřevních thrashových počátků.
SKYCLAD kdysi měli v osobě Martina Walkyiera charismatického frontmana, skvělého básníka a díky výborným nápadům kytaristů přehršle chytlavých a chytrých písniček.
SKYCLAD se kdysi hodně trápili po odchodu frontmana a zřejmě i před ním, bojovali, nahráli album s vlastními předělávkami, když za mikrofon postavili kytaristu Kevina Ridleyho.
SKYCLAD kdysi, a je to už pět let, nahráli slušné album "A Semblance Of Normality", které s odstupem času hodnotím snad lépe, než v době psaní recenze na ně.
No a konečně SKYCLAD jsou zpátky - jenže snad raději, kdyby nebyli. Novinka je totiž bezradná v tom, jak moc jsou ponořeni ve svém stylu a rukopisu, aniž by měli skutečně kloudný nápad. Možná "The Well-Travelled Man" je ta jediná příjemná výjimka, i když i její melodie je povědomá. A mají-li být spásou pokusy o MOTORHEAD v "Black Summer Rain" či snad neopunkové halekání v "Superculture", ďakujem neprosím.
SKYCLAD že natočili zajímavou deskou? Leda pro někoho, kdo od nich žádnou jinou neslyšel. A to ještě jen horkotěžko.
Svého času jedna z nejoriginálnějších metalových kapel světa, na čele s jedinečným básníkem a vypravěčem Martinem Walkyierem, poháněná geniálními nápady Stevea Ramseyho a nenapodobitelným folkovým pidlikáním housliček, to byli SKYCLAD. A třeba „The Widdershins Jig“, „Spinning Jenny“, „Thinking Allowed?“, „Civil War Dance“, „Brimstone Ballet“ nebo „Penny Dreadful“, to byly skladby, na které se prostě nedá zapomenout. Na album „In The … All Together“ jsem ovšem přes opakovaný poslech zapomněl, ani jsem se nerozkoukal, a přišlo mi docela líto, že skupina, která je pod ním podepsána (přestože vzhledem k obsazení na to má samozřejmě plné právo), se rovněž jmenuje SKYCLAD. Tak obyčejné, nudné a nezajímavé to bylo.
Skyclad jedou dál!!!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.
Když se čas zastaví, může to znamenat průser anebo taky velký svátek. Hádejte, který případ je toto? Muzikantská lahůdka, včetně novice Brendana Radigana za mikrofonem a osm podmanivých kousků, které ctí tradiční doom metal. Radost poslouchat a zkoumat!