MAJESTICA - Power Train
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
I přes nesporné kvality prvních dvou děl si myslím, že právě až třetí album definitivně katapultovalo KORN do role lídrů celé rockové, potažmo metalové scény konce minulého století. Až zde se totiž dokázali před celým světem nebojácně obnažit a ukázat co v nich skutečně vězí, protože na rozdíl od staršího materiálu, deska „Follow The Leader“ (1998) netrpí úzce vyprofilovaným undergroundovým přístupem k vlastní tvorbě, ani lpěním na jakýchsi pofidérních kořenech spočívajících u mnoha podobných souborů mimo jiné také v ignorování zapamatovatelných melodií. KORN dobře věděli, že okolní žánrově spřízněné kapely se díky své transparentní ortodoxii a vylhané nu-metalové kolegialitě, kterou se snaží fikaně zakrýt vlastní hudební nouzi, nikdy nehnou z místa, a tak si zřejmě řekli – „Proboha, přeci nebudeme s těmahle nulama do nekonečna vytvářet nějakou nesmyslnou scénu?“ – a vydali se po vlastní cestě. Za asistence zkušeného Stevea Thompsona (GUNS ´N´ROSES, METALLICA), kterého v průběhu nahrávání vystřídal Toby Wright stvořili jedno ze svých stylově nejvíce otevřených a zároveň progresivních alb.
Už skvělý obal nakreslený známým tvůrcem komiksů Toddem McFarlanem napovídá, že kapela KORN vstupuje do nového prostoru vlastní tvorby. Do prostoru, kde se dá podstatně volněji dýchat a kde si může mnohem více dovolit experimentovat s melodiemi. No napadlo by někoho v roce 1995, že by KORN někdy nahráli tak skvělou přímočarou skladbu jakou je zde třeba „Got A Life“? Nikdo nevěděl jak to celé dopadne a zdali ambiciózní projekt většina příznivců neodsoudí, avšak nestalo se. Struktura skladeb na „Follow The Leader“ (1998) je i přes značný příklon k melodiím komplikovanější, takže ve většině písní dochází k nečekaným změnám temp i rytmů, ale zejména ke křížení, navazování a prolínání několika výrazných zpěvových linek, což má za následek mnohonásobně větší barevnost celku i jeho vyznění, než třeba u debutu. Hodně prostoru dostaly také hip-hopové vlivy, což obnášelo hostování několika ukecaných expertů. Za všechny zmíním pouze dvě jména - Ice Cube, jehož hlas obohatil hořkou retrospektivní vzpomínku na frustraci mládí - „Children Of The Korn“, která se později stala neoficiální hymnou fanklubu kapely a samozřejmě budoucí hvězda Fred Durst z LIMP BIZKIT, který je ke slyšení v „All In The Family“.
Oblastí, ve které KORN setrvali stoprocentně věrni tomu co je charakterizovalo už od samých počátků, však byly jednoznačně texty. Zde snad nejbrutálnější v historii formace. Temnota, zmar, násilí, frustrace, ostatně vždyť sami dobře víte o čem že texty KORN většinou byly. Počínaje nahlédnutím do márnice v „Dead Bodies Everywhere“, přes skutečný příběh chlapce umírajícího na rakovinu, jehož posledním přáním bylo setkat se s kapelou KORN, což se mu také na tři dny splnilo - „Justin“, až po zrůdný případ znásilnění a zabití dvouletého děvčete jeho vlastním otcem – „Pretty“. Přijde mi, že v tomto období měl Jonathan Davis obzvlášť velkou depresi, protože ani v dalších písních to není o moc veselejší. O svých alkoholových závislostech se Davis najednou rozezpívá v „B.B.K.“. O nenávisti k hudebnímu byznysu a celé té mašinérii (nutnému zlu) doprovázející jejich „prostituci“ zase naopak v nejznámější skladbě alba – „Freak On The Leash“. Přímočará sonda do rozervaného nitra Jonathanovi osoby, ve které řeší zda-li by nebylo lepší změnit svůj dosavadní život útěkem z úspěšné kapely, anebo v ní přes všechny tlaky setrvat má název „Got A Life“. Nevím do jaké míry to bylo pózou, každopádně jde o jednu z nejlepších skladeb KORN. Celé album zakončí táhlá tryzna „My Gift To You“, ve které dostanou nemalý prostor tradiční skotské dudy a která také patří k ozdobám celé kolekce. Album „Follow The Leader“ zkrátka považuji za počátek zlatého období KORN, které trvalo zhruba čtyři roky a ve kterém jejich forma ještě rostla.
Jedno z dvaceti nejlepších alb samotného konce století. Definitivní průlom mezi absolutní rockovou elitu. V rámci diskografie jedno z těch lepších alb KORN.
Jonathan Davis
- vokál
Munky
- kytara
Fieldy
- basová kytara
Head
- kytara
David Silveria
- bicí
1. It´s On
2. Freak On The Leash
3. Got The Life
4. Dead Bodies Everywhere
5. Children Of The Korn
6. B.B.K.
7. Pretty
8. All In The Family
9. Reclaim My Place
10. Justin
11. Seed
12. Cameltosis
13. My Gift To You
The Serenity Of Suffering (2016)
The Paradigm Shift (2013)
The Path Of Totality (2011)
III – Remember Who You Are (2010)
Untitled (2007)
Unplugged (2007)
Live & Rare (2006)
See You On The Other Side (2005)
Greatest Hits Vol. 1 (2004)
Take A Look In The Mirror (2004)
Untouchables (2002)
Issues (1999)
Follow The Leader (1998)
Life Is Peachy (1996)
Korn (1994)
Datum vydání: Úterý, 18. srpna 1998
Vydavatel: Immortal Rec./ Epic
Stopáž: 60:00
Produkce: Steve Thompson, Toby Wright a KORN
Najvyspelejší album KORN vynikajúci pestrosťou, ktorá sa neskôr zopakovala snáď len na "Untouchables" a ktorý potvrdzuje teóriu o tretích prelomových albumoch. Kým sa v čase vydania debutu a jeho nasledovníka hovorilo v spojení s touto kapelou a množstvom viac alebo menej dôveryhodných nasledovníkov, ktorých úspech KORN priniesol, o ďalšom trende a veľkej móde, pri "Follow The Leader" už bolo jasné, že s nimi už treba trvale počítať v najvyššej lige. S "Follow The Leader" sa z KORN stala ďalšia veľká rocková a významná kapela devaťdesiatych rokov. Zaslúžene.
-bez slovního hodnocení-
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.
Těžko zařaditelná hudba, stylově oscilující od progres poprocku a art rocku až k metalu. První deska, kterou si dám do předběžných TOP 2025. Zpěvačka Grégoire Caussèque mi svým často až éterickým projevem v kombinaci s neotřelou dánštinou přímo učarovala.
Skotská dnes-už symfo&pagan blacková veličina se vrací se svým možná nejmajestátnějším albem, které maluje na rozměrná plátna rozmáchlými tahy provoněnými rašelinou a svěžím vzduchem Highlands. Okamžitá láska, od dob debutu jsem si SAOR tak neužíval!
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.