Možná to sice na první pohled všechny zmátlo a tak to vypadalo, že se v roce 1999 KORN najednou řídí příslovím, které praví něco o kutí železa dokud je žhavé, ale pravda opravdu vězela trochu jinde. Byl to zjevný tvůrčí přetlak, který nutil Jonathana Davise a jeho komando připravit v nezvykle bleskovém čase nástupce velmi úspěšného alba „Follow The Leader“ (1998) a znovu jej překonat. Tím myslím jak kvalitativně, tak komerční úspěšností. Ano, KORN se podařilo během dvou sezón nahrát dvě alba, která jsou do dnešních dnů jejich zdaleka nejúspěšnějšími díly. Možná za to také trochu mohl celosvětový boom nu-metalové hudby, jenž tehdy řádil po obou stranách Atlantiku, ale hlavně se na nich kapele podařilo bez problémů posouvat svůj výraz a dosahovat předem vytýčených kvalitativních met - tedy zdokonalit už tak poměrně osobitou zvukovou stránku, zatraktivnit vlastní výraz neotřelou melodikou a celkově posunout svoji hudbu blíže k dokonalosti, jak je vnímána milovníky hlavního proudu a rockových písní.

Do dnešních dnů nejprodávanějšímu albu KORN se dostalo názvu „Issues“ (1999) a už tak nad míru pestrého předchůdce „Follow The Leader“ (1998) smetlo svojí klaustrofobickou atmosférou a táhlou melodikou, která pomalu poletovala skrze lepkavé medové plástve dunících kytar, jenž byly vydatně upravované moderní technikou. Možná to bude znít pro někoho trochu přehnaně, ale album „Issues“ v podstatě působí jako takový dobový koncept o bolesti. O bolesti dospívajících mladých Američanů, jejichž životy, které dříve měly určitý pevně daný směr, náhle tápají v bezvýchodné deziluzi, protože jsou ovlivňovány mnoha nepříznivými okolnostmi, které se sice zdánlivě zdají být překonatelné, ale stopy po nich nemizí. Semknutost díla, která je zde způsobená zejména prokládáním skladeb minutovými atmosférickými předěly a zároveň jeho zvuková aktuálnost, dosažená použitím mnoha kytarových efektů, majících za následek zpřijatelnění dříve syrového zvuku, učinily přímou trefu do černého a do té doby ojedinělou záležitost v diskografii KORN.

Zatímco se předchůdce „Follow The Leader“ (1998) pral uvnitř skladeb s nejrůznějšími změnami temp a přechody mezi rozdílnými žánry, které se na něm kapela snažila skloubit v jeden celek, zde vše působilo naprosto nekomplikovaně a plynule. Melodie zesílily a táhly se jako mohutní slizcí plazi skrze celé skladby. Zvuková stránka na „Issues“ – to byl jeden veliký futuristický orgasmus. Některé kytarové party zde znějí doslova jakoby je hrály klávesy, jiné se zas přes sebe vrství nebo různě kombinují tóny tak, aby ve výsledku došlo ke košatějšímu vyznění. Rytmika Fieldy-David Silveria, již tradičně bezchybná, zde skladbám vystavěla sice mírně upozaděnou, ale stále nerozbouratelnou kostru. K tomu všemu kapele ve studiu napomáhal zkušený producent Brendan O´Brian (SOUNDGARDEN, PEARL JAM, STONE TEMPLE PILOTS) – chlápek,  který měl v první polovině devadesátých let na svědomí nutné uhlazení syrového garážového zvuku čelních představitelů vlny grunge, ve prospěch zájmu v Americe tehdy hladovějící metalové veřejnosti.

Ke skladbám samotným. Je zde opravdu požehnaně songů, které řadím k tomu nejlepšímu, co kdy KORN nahráli. Ať už mám na mysli to profláklejší – tedy výtečný začátek v podobě teskného chorálu „Dead“, umocněného mohutnou stěnou skotských dud, na který plynule navazuje první ze tří fenomenálních singlů „Falling Away From Me“, „Make Me Bad“ a „Somebody Someone“, které do jednoho oplývají strhující energií, záhrobní atmosférou i nebývalou melodikou –, tak i jako na „Issues“ (1999) to méně známé. A sice tři groovy jízdy „Wake Up“, Trash“ a „Beg For Me“ – všechny tyto písně spolu i přes nepřeslechnutelnou osobitost, čerstvost a invenci v rámci stylu kapely drží pevně pohromadě. Mým dalším favoritem je zde už tradičně závěrečná „Dirty“ spoléhající na mohutný valivý sound a zatěžkanou atmosféru.

P.S.: Taková zajímavost na závěr. Skupina vědoma si své celosvětové obliby vyhlásila před dokončením nahrávání mezi fanoušky soutěž o nejlepší návrh na obal k tomuto albu. Nakonec zvítězila kresba zničené hračky od Alfreda Carlose, která byla na „Issues“ použita. Ostatní tři místa obsadili Jamil Clarke, Brad Lambert a Vince Quequ a jejich díla zdobí limitované edice.