BLOOD INCANTATION - Absolute Elsewhere
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když svět v roce 1987 ještě vlastně vůbec netušil, co to znamená „death metal“, když hudební hrátky s největší myslitelnou tvrdostí a rychlostí zůstávaly maximálně u thrashových bran či u archaického black metalu po vzoru VENOM nebo CELTIC FROST, a když se umístění nějaké té ošklivosti na obal vlastní nahrávky rovnalo škádlením kobry bosou nohou, zrodilo se na daleké americké pevnině cosi, co mělo ve všech těchto směrech znamenat naprostou revoluci a zvrat. Bezpochyby z lůna samotné Smrti tam byla kdysi vyvržena cháska, drze si osvojivší jméno své vlastní matičky, a (s vervou jejímu ústřednímu mozku Chucku Schuldinerovi vlastní) zplodivší ve zmíněném roce choré infernální dílo, nazvané více než výstižně „Scream Bloody Gore“. Na jeho obalu se nevídaně zpíjely krví do němoty čtyři odporné zombie, oblečené v mnišských kápích, a v jeho drážkách se pak neslýchaně zhmotňovala hudební masa, o níž by tehdy ledaskdo zapochyboval, zda se ještě vůbec dá mluvit o hudbě jako takové. Roky budoucí ovšem prokázaly, k jak významné události došlo. Fakticky se totiž zrodil a byl definován styl, který už navěky poznamenal svět heavy metalu, na který začaly přísahat tisíce fanoušků a kterému už také navždy zůstala hlavička, kterou se zvala ona americká cháska. A je pochopitelné, že takové okamžiky nelze vymazat z paměti, obzvláště při vzpomínce na úvod startovní skladby „Infernal Death“, v němž nelze přeslechnout temně mrazivé chroptění „Diiieeeeeeee!“. Vždyť si přeberte, kolikrát už jste je od té doby slyšeli v podání nejrůznějších kapel.
Síla debutního počinu Schuldinerovců spočívá především v tom, že je na něm zahráno tak, jak to před tím ještě nikdy nikdo neudělal, třebaže se to z dnešního pohledu může celkem lehce jevit jako nic moc odvážného. Opak je ovšem pravdou. Mohutně zbustrované kytary přidaly na síle i charakteristickém „tvrdém“ zvuku, baskytara je zpevnila jako nestržitelný ocelový svěrák a bicí jim zanotovaly do úprku hodného útěku z popravčího křesla. Z každičkého úderu do strun se do éteru málem hmatatelně šířil děs, hrůza a plíživý přízrak temnoty, pomalu zachvacující bezbranné člověčí smysly. A když se do mikrofonu opřelo nelidské Schuldinerovo hrdlo se svým napolo ječivým odstínem, dílo zkázy bylo dokonáno. Hroby se otevřely a neživí se roztančili v šíleném tanci bezměsíčné noci. V „Infernal Death“ za zvuků nezaměnitelného klasického riffu, v „Zombie Ritual“ po jakémsi jemně orientálním úvodu za děsivé deklamace názvu skladby v refrénu, v „Denial Of Life“ za další porce kytarové zběsilosti a ničivých záseků, a tak dále, a tak dále, až do úplného vyčerpání. DEATH se ovšem při tomhle ďábelském odzemku nenechali strhnout ke kolovrátkovitosti, a tak, jak se jednou stalo i jedním z jejich hlavních poznávacích znamení, vymýšleli a hráli stále s důrazem na originalitu za každičkou notou a lehkou rozpoznatelnost jednotlivých skladeb od sebe navzájem. Objektivně je sice nutno poznamenat, že se k takovému závěru u předmětného alba lze dopracovat až po několikerých posleších, ale to nic nemění na samotném tom faktu, že „Scream Bloody Gore“ je skrznaskrz prošpikováno smrtícím metalovým materiálem toho nejtěžšího a nejvýtečnějšího kalibru zároveň. Z dalších skvostů z muzea smrtky, z kterých, jak je výše patrno, nemá cenu některé výrazněji vypichovat nad jiné, bych si přece jen ještě dovolil zmínku o dávivé „Mutilation“, o fenomenálním pochodu k šibenici „Regurgitated Guts“ a o mámivém přízraku melodiky v „Evil Dead“, neboť tyto kousky zůstaly v mém srdci zaryty snad ještě o něco více než ostatní.
Podle všech signálů soudě jsem však nebyl jediným, komu DEATH a jejich prvotina způsobili zářezy a jiná poškození na tělesné schránce (porušení ušních bubínků nevyjímaje). Se všemi svými vlastnostmi, které by se dnes daly nazývat dřevností, hrubozrností a vůbec metalovým pravěkem (vždyť se také psala osmdesátá léta minulého století) se ovšem není čemu divit. Ale už v těchto okamžicích bylo nadmíru patrné, že tahle kapela krom toho, že se stala jedním z významných zakladatelů a křtitelů stylu, bude také nadále tvořit jeho velmi výraznou součást. A z čeho jiného se to dalo odvodit, než právě ze „Scream Bloody Gore“ v celé jeho kráse, respektive pardon, ošklivosti, která byla jednoduše nepřehlédnutelná, asi tak jako centimetrová bradavice na vztyčeném prostředníčku, kterýžto symbol by vlastně svým způsobem mohl rovněž tohle album charakterizovat, neboť není pochyb o tom, že v době svého vzniku mohlo být vnímáno jen ze dvou úhlů pohledu - s absolutní oddaností a naopak s nenávistí (paradoxně) až za hrob. Jak se to ostatně stává každé revoluční záležitosti, hudební nevyjímaje.
Úsvit smrtící klasiky. Také tak by se dalo nazvat album, na němž se fakticky zrodil styl, který už navěky poznamenal svět heavy metalu.
8,5 / 10
Chuck Schuldiner
- zpěv, kytary, baskytara
Chris Reifert
- bicí
1. Infernal Death
2. Zombie Ritual
3. Denial Of Life
4. Sacrificial
5. Mutilation
6. Regurgitated Guts
7. Baptized In Blood
8. Torn To Pieces
9. Evil Dead
10. Scream Bloody Gore
11. Beyond The Unholy Grave
12. Land Of No Return
Live In Cottbus 1998 (2005)
Live In Eindhoven (2001)
Live In L.A. (Death & Raw) (2001)
The Sound of Perseverance (1998)
Symbolic (1995)
Individual Thought Patterns (1993)
Fate - The Best Of (1992)
Human (1991)
Spiritual Healing (1990)
Leprosy (1988)
Scream Bloody Gore (1987)
Vydáno: 1987
Vydavatel: Combat rec.
Stopáž: 48:27
Produkce: Randy Burns
Studio: Music Grinder Studio, Hollywood, USA
V roku 1987 som bol doslova šokovaný tým, čo som počul z debutu skupiny DEATH. Týmto albumom sa zrodil death metal. Dnes by som sa na takéto dielo díval len s úsmevom, ale pred osemnástimi rokmi to bolo niečo neuveriteľné a nepredstaviteľné. Niekedy si tento album pustím, ale to musím mať na to doslova chuť. Chuť pripomenúť si časy, keď som s metalom začínal a vypočuť si, na čom som vyrastal. „Scream Bloody Gore“ bol aj napriek svojej jednoduchosti a nie veľmi dobrému zvuku prelomovým albumom. Tento album naštartoval novú epizódu v hudobných (metalových) dejinách, ktorá sa odvtedy neuveriteľne rýchlo vyvíjala a hoci dnes prežíva miernu stagnáciu, tak stále žije. Nech žije pamiatka na Chucka Schuldinera a jeho družinu, ktorí priniesli svetu DEATH METAL.
-bez slovního hodnocení-
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Tady pozor, tohle je vynikající deska. Finové DEVENIAL VERDICT zní jako mix GORGUTS, ULCERATE a REPLICANT. Nadto ale přidávají přístupnější / lidštější (ne však jednodušší) atmo/melodické vsuvky. Příznivci avantgardněji pojatého death metalu musí slavit.
Tři roky staré EP "Schattenfall" potěšilo, novinka "Phantast" naopak přináší jisté vystřízlivění. Němci tentokrát skladatelsky tápou a doručují pouze atmo-blackmetalový standard. A to je málo. Čtyřicet minut dlouhé přešlapování bez výraznějších momentů.
Tenhle bahnem a plísní obalený kostlivec do první doom/death metalové ligy zatím nepatří. Mladí Španělé respektují žánrové atributy, nicméně zatím tak činí dost jednoduchou formou. Deska pokulhává a ztrácí na flow hlavně v doom metalových pasážích.
Veľa fantastického a rôznorodého death metalu vyšlo tento rok, ale toto poňatie mi je najbližšie. Nerdi citujúci pinkfloydovské, opethovské či cynicovské vplyvy s takouto ľahkosťou nad morbidangelovským kovom smrti, to je niečo prekrásne.
Obavy z odchodu Patricie Andrade a přerod v tuctový doom/goth se ukázaly být liché. Novinka sice neoplývá charismatem a fado feelingem 7 let starého předchůdce,svůj půvab a portugalský šarm bezpochyby má a jako taková rozhodně nabídne solidní nadstandard.
Znovuzrození Australané se po 4 letech připomínají s další deskou, jejíž popis z mé strany příliš originality nepřinese. Zkrátka je to kvalitně provedená deathmetalová fošna. Velmi slušný standard, který revoluci neudělá, ale nemusel by ani zapadnout.