V životě každého jen trochu důležitějšího metalového spolku nalezneme chvíle, které pro něj mají takříkajíc historický význam. Odhlédneme-li od čistě spekulativní teorie, spočívající v tom, že vlastně celý „život“ DEATH pro ně samotné znamenal historický význam, jeden takový pro Schuldinerovce zásadní okamžik objevíme i na albu „Spiritual Healing“. S angažováním Jamese Murphyho (ex – AGENT STEEL, HALLOWS EVE) na místo druhého (no druhého... pozn. DKM) kytaristy a s připuštěním jeho (a Butlerovy, abychom byli přesní) lehké účasti na kompozičním procesu totiž došlo k něčemu, co dříve nebo později muselo nastat. DEATH náhle zněli tak nějak učesaněji a ve zdánlivém rozporu s tím také mnohem charismatičtěji. Nemalý podíl na tom jistě nesla i práce veleslavného producenta Scotta Burnse, který se kapely poprvé ujal, a své slovo si řekla i velmi slušná zvuková stránka věci. Pravá podstata záhady hlavolamu ale spočívala v završení první fáze zrání Smrtky a s tím souvisejícím podstatným přibroušení dosud obhroublých hran. Znatelně ubylo celoplošného masakrování primitivním násilím a tlak na posluchače byl vyvíjen daleko promyšleněji a systematičtěji, třeba jako v oné staré indiánské fintě k psychickému týrání jedince, jehož je třeba donutit k vyzrazení jistých informací. Takový nešťastník se v sedě přiváže ke kůlu, na temeni hlavy se mu vyholí kolečko a na to se nechá kapat voda tak dlouho, dokud nepromluví. Výsledky jsou stoprocentní a dostavují se překvapivě brzy, stejně tak jako v případě „Spiritual Healing“.

Od úvodní „Living Monstrosity“ až po závěr v podání „Killing Spree“ platí jednoznačné pravidlo: netřeba chodit Smrti naproti, ona sama si vás najde a zničí. Kolosálním kytarovým výplachem, protkaným famózními sólovými melodiemi, a novým odstínem Chuckova murmuru, protentokráte připomínajícím ze všeho nejvíc přiškrcenou zombici. A nejpodivuhodnějším na tom všem je jakási ledově chladná příchuť, přítomná prakticky všude, včetně textů zabývajících se drsnou životní realitou („ …narušené formování lidské podoby, zkroucená těla po chemickém zásahu. Jediný viník, nevinná teď pláče, pekelný život, lepší snad zemřít. Narozen bez očí, rukou a s půlkou mozku, narozen v závislosti na kokainu. Živá zrůda …“ – „Living Mostrosity“). Nouze pochopitelně není ani o velmi výrazné okamžiky, nad nimiž srdce zaplesá (rytmický zásek a navazující opravdu krásné sólo v „Defensive Personalities“ , orientálnem načichlý úvod „Within The Mind“ coby vzpomínka na vlastní klasiku „Zombie Ritual“ z debutu či kompletní titulní věc „Spiritual Healing“, svíravý a neopakovatelný úder kostlivcovou hnátou do obličeje), stejně tak jako o nenápadné signály, ještě více zdůrazňující přirozenou autoritu DEATH. Jak jinak také pojmenovat to, že kapela z vysoka kašle na některé obecně zavedené postupy, přestože jejich užití by jí nemohl nikdo vyčíst. Krom toho, že tradiční členění typu sloka, refrén, sloka, refrén, sólo, refrén, je jí úplně šumafuk a na některých místech (viz. znovu titulní věc) dokonce používá smělou stavbu skladby v podobě jednoho kompaktního celku zahraného dvakrát za sebou, také povětšinou samotné skladby poněkud nečekaně zakončuje. Dozní Chuckův zpěv a šup, je ticho. Jako by si hoši byli moc dobře vědomi, že už tak toho předvádí dost a dost (průměrná stopáž je přes pět minut na skladbu) a bylo by asi zbytečné riskovat pověst minutovým zakončováním ve stylu do nekonečna se zrychlujících společných záseků (namátkou „Living Monstrosity“, „Low Life“, „Genetic Reconstruction“).

Ale to už jsou jenom drobné postřehy bezbranného jedince ochromeného monumentální velikostí léčitelské podoby Paní nade vším lidským životem. Podstata věci snad již byla vyřčena a mám za to, že celkem obrazotvorně. Možná by si člověk v téhle souvislosti mohl položit otázku, zda je vůbec možné do hudby jakou je death metal (v našem případě v podání pojmenovatelů DEATH) propašovat tolik krásy a tolik příležitostí k jemně emotivním prožitkům, protože to asi není na první pohled (či poslech) zřejmé. Ale byla by to otázka vlastně úplně zbytečná, jelikož se táže právě na tu podstatu věci, která snad již byla vyřčena. A mimoto je to zkrátka tak, při všech rohatých!